...a už se nebráním

Taky mi dochází energie, ale říkám tomu věkem nabytá moudrost. :-)

Ano, bylo by to krásné. A je.

V podstatě celkem fajn. 

mám to podobně, líbilo a chápu *

Pokoj tobě.

Zřejmě jsi momentálně někým zklamaná. To přejde. Navíc jsem přesvědčená, že existuje ten, nebo dokonce ti, kteří by pro tebe i do ohně skočili. Jsi dobrý člověk a to se pozná a žádným mlčením to nezamaskuješ ;-)***

Je to Tve vyznani... a ja s nim souznim...

Hani, dík... no máme to asi stejně.

myslím, že sa tu mnohé/mnohí nájdeme...s pribúdajúcim vekom viac premýšľame, do čoho sa vrhnúť,  aj u mňa je na prvom mieste rodina, moje deti...ale patrím k tým, ktorí nemlčia, aj keď ide o iných, no nie som už taký rebel, hŕŕŕ  do všetkého ako za mlada...

zarazila ma jednoznačnosť tvojho výroku v kritike ... zo skúsenosti nikdy neviem, čo príde, preto mám pocit, že treba nechať veci otvorené ... zareagovala som tiež jednoznačne ... ospravedlňujem sa

Lerak, jak to je s rodinnými geny netuším, ale fakt je, že energii už směřuji k svým blízkým. Jako zdravotní sestra už mám "padla" ;-)

Myslím, že to tu zvědavec celkem jasně vysvětlila. Ne nadarmo se říká : "Pro dobrotu na žebrotu".  Těch "cizích" lidí, za které (možná spíš před které) jsem se postavila, bylo v mém životě víc než dost. Jenže jak se říká "dobrý skutek musí být po zásluze potrestán."  Proto už raději pomůžu tomu, kdo moji pomoc opravdu potřebuje.  Energie ubývá, rodina se rozrůstá...asi tak.

Rodiné geny nám v těle dorůstají. Také jsem se několikrát přesvědčil. Hezky napsaná úvaha.

Marcelka, verím, že nie si zbabelec, aj to, že vieš hodne o živote, aj že si citlivá (svedčia o tom aj Tvoje diela, ktoré som čítala) a že máš svoje dôvody na to, čo a ako robíš

Dievča z lesa, Tvoj prístup je veľmi sympatický, ak sa zastávaš za všetkých okolností tých ostatných; ja tiež neuverím už vždy každému, a niekedy veci vyzerajú inakšie, ako v skutočnosti sú, a prílišná aktivita - moja - už viedla neraz aj k problémom

Napr. na kraji lesa sme s manželom našli potulujúceho sa psa, ktorý sa k nám pripojil, bolo nám ho ľúto, tak sme ho naložili do auta a zaviezli do útulku... ale ako sme sa hanbili, keď sme o pár týždňov znovu prišli do tohto lesa a stretli sme toho istého psíka trošku ďalej na parkovisku pri lese, pribehol, tešil sa a potom utekal do blizkej horárne - zistili sme, že majiteľom psíka aj psíkovi sme spôsobili problémy a mohlo sa stať aj to, že majiteľ a psík sa už nikdy nestretnú ... dnes sa smejem, ale aj trochu hanbím a odvtedy sa do riešenia určitých situácií už nehrniem

:-) to jsi mě špatně pochopila, ale vysvětlovat ti to nebudu, promiň.

ak sa nezastanem posledného z posledných, pretože to "nie je moja krv", neviem sa zastať ani svojich blížnych

To znám, taky jsem to tak měla...teď už bráním jenom svoje bližní - svoji krev ;-) Asi jsi mladší...

tip... je mi to povedomé

tiež - zvažujem, voči čomu sa mám ubrániť, akú "urážku" nepripustiť

;)  premýšľam ale aj o tom, či to nie je aj tým, že sa mi "skľudnili" hormóny? proste moje telo produkovalo inú skladbu hormónov a dnes zase inú

---

A ešte robím rozdiel medzi svojou obranou a obranou iných, ak ich postihne z môjho pohľadu neprávosť, na toto moja hormonálna sústava ešte stále reaguje

:)