Prostor vyplněný mechem

nad městem se vznáší šedá peřina
poklice podzimu
kohout v sousedově zahrádce přestal kokrhat
holé, suché větve stromů

paralýza těla
přežít (už zase!) vlastní zkázu
překročit stín stínu

rozpouštím se v bavlněné látce
vlasy se lepí k čelu
tupá bolest svalu

___

zamřížované okno
stovky džbánků přichycených na stropě za křehká ouška
(bojíš se tmavých vnitřků, neznámé dno obvykle nahání strach) 

kolem dřevěného opěradla se pne kousavý, bavlněný svetr
jako by si děda kamsi odběhl jen tak na lehko
(svým způsobem ano, každý si jeho odchod vysvětlujeme jinak)

na zeleném paloučku pískovcový náhrobek s vyrytou Biblí a kalichem
fialový vřes v květináči
výhled na kopec
stádo krav

děda to tu měl rád

 ___

posuny a úskoky stranou
vzdalování a přibližování podle nálady a počasí

občas nenávidím ten tichý klid
rovnou, nehybnou hladinu moře bez známky zápasu
existenci bez pnutí, slova bez chvění
nudné jistoty
nudné nejistoty
rutinní fungování v čase a prostoru
člověk, stroj, mechanismus zachování bezpečí

prostor mezi námi je vyplněný tmavým mechem
mlčení jako předzvěst bouře

 ___

 
chtěla bych tě potkat znovu
s pečlivostí prozkoumávat pohyby,
rozplétat tichou řeč, porozumět skrytým významům,
městům, která si ještě nenavštívil,
znovu si proklestit cestu tvými celospolečenskými vzteky,
znovu se zamilovat do úzkých nohou v černých džínách,
do hlavy schované v kapuci

občas si tě představuju s jinými ženami
jaký bys asi byl, jak bys chutnal,
na jaké části těla bys rád sahal
(vnitřní strana paže směřující k podpaží?)

občas si v metru představuju sex s cizími muži
občas si v metru představuju sex s cizími ženami
občas si představuju, že máš nehodu na kole a já zůstanu sama

kdybychom se nikdy nepotkali
cítil bys přes to,
že patříme k sobě?

 ___