Jak Ferko ke štěstí přišel

                                                                                          moto: Štěstí je zpravidla to, co nám ostatní závidí

  Ferko Révay byl pitoreskní figurka,kterou znalo celé městečko. Starý mládenec,kterému táhlo na padesát, drobný človíček se špičatým obličejem a kostnatýma rukama, které vyčuhovaly z otrhaných montérek. Středobodem jeho vesmíru byla restaurace „Zobor“, kde pracoval jako pomocná síla. Byla to chátrající barabizna uprostřed malého Slovenského města a slučovala v sobě vinárnu pochybné pověsti, restauraci bůchvíkolikáté cennové skupiny a bufet na stojáka. Nejoblíbenější Ferkovou činností bylo slévání nedopitých lahví od všelikého alkoholu, z čehož pak ve své komůrce nad lokálem vyráběl tzv.“ekrazit“, a ten potom prodával opilcům,kterým docházeli peníze i síly.

  Všechno to začalo v době kdy právě tak jako reálný socialismus, tak i moje manželství nepřežilo nesčetné oživovací pokusy, sametová revoluce byla na spadnutí, a já čekal až mi doběhne výpověď, abych se mohl vrátit do Prahy. O Ferka se trpělivě starala jeho maminka, která ho vedla k čistotě a zbožnosti. Každou neděli jezdila ze své malé chaloupky, která stála kousek za městem v oblasti, které se říkalo "Na Lazech", aby se svým synem chodila do místního kostela. Nebylo proto divu, že když se tato dobrá žena odebrala v požehnaném věku na věčnost, byla to pro Ferka rána se kterou se jen těžko vyrovnával. Téměř nemluvil, hodně pil a ze všech svých sil se snažil obstarat věci kolem pohřbu a pozůstalosti. S nikým se nestýkal a evidentně chátral. Právě proto mně překvapilo, když mne zastavil a pustil se do řeči. Počůvaj Palino, ty sa vyznáš v autách a já bysom od teba volačo potreboval. Co potřebuješ Ferko? Ale,keď som upratoval na Lazoch, tak som v tej starej pajte vzadu v seně našiel dajaké staré auto. Je to asi voĺaká stará haraburda, ale možno by to volakdo aj kůpil a pre mňa je každá korunka dobrá. Nechceš sa na to prísť pozrieť?

  Nic jsem mu neslíbil,ale zvědavost mi nedala , a tak jsem hned v sobotu vyrazil na Lazy. Ferko mně zavedl ke staré kůlně, a tam napůl zahrabaný v seně stál překrásně zachovalý roadster BMW, tak z třicátých let. Jak se tam to auto dostalo , to už se asi nikdo nedozví, ale když jsme ho vytlačili na dvorek, věděl jsem okamžitě, že Ferko našel poklad. Klasický boxer s chromovaným potrubím, kožená sedadla, dřevěná palubka a volant. Ferko....myslím,že jsi právě vyhrál první ve sportce. Původní Ferkův plán byl nabídnout ho někde v okolí po servisech, ale nakonec jsem ho přesvědčil, ať auto zase schová, a já až přijedu do Prahy, podám inzerát do právě vznikající ANNONCE a nechám ho vytisknout i v zahraničí.

  Jak jsem slíbil,tak jsem i udělal. Inzerát byl stručný a jednoduchý. Majitel prodá roadster BMW výrobní číslo to a to a telefonní číslo na kamaráda , který přislíbil z dobré vůle pomoc.

  Celá věc mi postupně vyvanula z mysli a já si opět hledal své místo v životě. Na slovensko jsem se dostal zase až po dvou letech. Návštěva skončila dost rozpačitě a já se ještě před odjezdem zastavil na kus řeči u již zmíněného kamaráda Ivana. Kafíčko,dlouhé povídání a vzpomínání až došla řeč i na Ferka. Počúvaj Palino, a čo ty nič nevieš? A začal mi popisovat sled událostí, které se strhly jak lavina a obrátily celé městečko naruby.

  Vzápětí po zveřejnění inzerátu se celé věci ujala jedna velká dražební společnost z Německa.Ta vyslala své agenty, kteří auto vyfotografovali a už za několik týdnů se přímo na místě konala věřejná dražba. Nakonec "Bavoráka" vydražil sběratel z Austrálie za částku, která měla na konci 7 nul v dolarech a nic nechápající Ferko se stal rázem jedním z nejbohatších lidí v celé zemi. A vieš ty čo Palino, Ferko sa aj oženil. Cože.....a kdo je ta šťastná? No Gábika zo „Zobora“. Marně jsem pátral v paměti, ale jediná Gábika, která mně napadla byla mladičká číšnice , těsně po vyučení s překrásnýma černýma očima a ještě hezčíma nohama. Chlapi měkli jak vosk, jen jak se objevila v lokále.

  No tá.....dobre sa pametáš.Ver ,alebo never....je to pravda.Teraz majů skúpenú polovicu mesta , nový dom na Lazoch a Ferko už ani nevychádza. To len Gábika všetko obstaráva. Byl jsem tak plný všech těch informací, že mi to nedalo, a než jsem vyrazil na spáteční cestu,zajel jsem na Lazy.

  Na místě staré chaloupky stála obrovitá vila s bazénem a dlouhatánskou příjezdovou cestou. Otevřít mi přišla Gábika, ještě hezčí, než jsem si jí pamatoval, ale než jsem stačil otevřít pusu, hned mě zpražila......no pozrimeže, ďalší kamarádko!.....Ahoj Gábika,Ferko je doma? Je , čo by nebol, hyntam vzadu, ale to ti hovorím, ak si chceš požičat, tak to sa musíš so mnou porátat! Vedla mne dlouhou halou, ukázala na jedny dveře a beze slova zmizela.

  Ferko seděl ve vytahaných teplákách před zapnutou televizí, na stolku před sebou poloprázdnou láhev borovičky a krabičku cigaret. Když mne uviděl stát mezi dveřmi okamžitě vyskočil a mával rukama jako pokažený maňásek........Palino, bože moj, tolké roky....kde si bol, čo som sa ťa nahladal, ale nik nevedel tvoju adresu.......peniažky som ti chcel poslat, zpýtat sa ako sa mávaš.......Ferko....Ferko, sedni si a uklidni se, já mám co potřebuji, ale ty povídej.

  Pomalu se uklidnil, jen očíčka mu svítili radostí a vypitou borovičkou. Gábika , sprav nám kávičku....volání zaniklo kdesi v rozlehlém domě, ale vzápětí jsem zaslechl cinkat porcelán. Vieš Palino, tolko vecí sa stalo a ty nič nevieš. No něco vím od Ivana, ale začni od začátku. No dobře teda, ty ma poznáš a vieš , že som od života nikdy vela nečakal a na „Zobore“ som bol celkom spokojný. Keď mamka zomreli, to sa mi zrútil celý svet. Pak sa stalo to s tým autom a ja bol zrazu populárny jako Bardotka. Pobaveně jsem se na něj podíval. No dobre, tak až tolko nie, ale každý ťa tlapká po pleci a vonkoncom si nájdeš v posteli prekrásne mladé dievča, ktoré by sa pre teba aj z kože vyzlieklo. To sa ti lahko rozum pomůtí. No možno tak vyzerám, ale až taký sprostý niesom. A Gabu tak lahko nesúď, veď ona mala vždy len holů riť a aj tů dala starému ožranovi. No možná to byla nejlepší investice jejího života.....Šibalsky na mně mrkl, ale vzápětí zase zvážněl. Nemysli Palino, nebolo to až také lahké, vela vecí si musela vyriešit sama so sebou a bolo aj tak, že som sa bál , že to nedokáže, kedže bola taká mlaďučká....ale pánboh jej pomohol a už je dobře. Otevřeli se dveře a Gábika nám přinesla kafíčko. Položila tác na stůl, Ferko jí zlehoučka pohladil po zadečku, ona se usmála a potichu zmizela jako myška. Vieš ona je plná života, stále niečo húta, baví ju komputery, auta, podniká a ja tu len sedím a slopem. No nie preto, že by som bol neštastný, ale prosto preto, že som nikdy nič iné nevedel. Borovička udělala své , a já viděl jak se blaženě usmívá a oči se mu zavírají. Palino, ale syna, toho si spravíme a keď sa narodí, bude sa volat po tebe.....

  Ferko definitivně zhasl a začal spokojeně oddychovat.Potichoučku jsem se zvedl a zamýřil k východu. Už,už jsem bral za kliku vchodových dveří, když jsem za sebou zaslechl tiché zavolání......Palino. Stála ve dveřích kuchyně a dělala mi místo abych prošel. Sedl jsem si naproti ní ke stolu a čekal co bude. Prosím...prosím, Palino,nehnevaj sa na mne, ja....ja som ťa nezpoznala po tolkom čase a strašně sa hanbím , ako som ťa zvítala. Veď ty si jedinný člověk , ktorého Fero čakal, tolko ťa vzpomínal, tolko ťa hladal......a ja...zajíkla se. Položil jsem jí ruku na její...to je v pořádku, já se na tebe nezlobím. To je v pořádku , netrap se tím. Nie to nieje, veď ja dobře viem ako to bolo. To auto si vtedy mohol mať za flašu borovičky. Tebe vďačíme za toto všetko. Najednou byla k nezastavení. Všetko som počula. Fero je dobrý, až privelmi, on by ti to nikdy nepovedal, ale ty jsi jediný, kto má právo vediet. ako to všetko bolo.

  Vtedy na „Zobore“....ja....spávala som s Gábrišom, s tým výčapníkom. On bol ženatý, mal děti, ale mne bolo 17 a bola som zalúbená až po uši. To on ma poslal za Ferom do komory a boli sme dohovorený, že až si ma zoberie za ženu, tak spolu újdeme aj s peniazmi. No tri týždne po svatbe išiel Gábriš opitý domov a zabil sa v autě. Ja....keď som stála nad jeho truhlou a viděla jeho ženu, všetko sa vo mně rozbilo na márné kůsky. V tú chvílu som vedela, že takto dalej žiť nedokážem a tolků hanbu neznesiem. A vtedy ma Fero chytil za ruku a tahal ma za sebou až do kostola. Tam mi povedal....tu si sadneš, počkáš pána farára a keď sa vyzpovedáš, budem ťa čakat vonku.

  Keď som vyšla von bola už tma.Fero seděl na múriku, v kútiku prilepenů partizánku. Zastala som před ním a triasla sa od zimy. Nikdy před tým ma nenapadlo,že on ,ktorý vedel o všetkom čo sa na „Zobore“ robí, veděl o všetkom od samého začiatku. Strašne som sa bála, že ma udrie....že ma zaženie....že sa otočí a odíde.....a on, len ma zobral za ruku a povedal....podme domov, už bude dobře. V tú chvílu som vedela ,že to je moj muž až do konca mojich dní, že kedy si len vzpomenie , vtedy ma može mať, a nieje nič čo by som pre něho nespravila. Seděla proti mně, v očích slzy a čekala co řeknu. Víš Gábi, každý máme v sobě komůrku, kam se stydíme někoho pustit a ten klíček, který mi dáváš, patří jen a jen vám dvěma. Dávej na Ferka pozor, moc tě potřebuje.

  Seděl jsem v autě,ona stála před brankou a třásla se zimou. Už, už jsem se rozjížděl , když na mně zamávala. Stáhl jsem okénko......Palino,j a som počula, čo ti Fero povedal....to o synovy , a tak....len chcem aby si vedel, že aj ja to tak chcem.

  Vzpomínky pomalu bledly s příchutí happy endu a ubíhali měsíce a roky. Asi bylo všechno jak má být,až do jednoho dne , kdy na mne ze schránky vypadla obálka s razítkem onoho Slovenského městečka. Byl v ní černě orámovaný papír a při pohledu na něj se mi roztancovali písmenka před očima.........so smútkom v srdci vám oznamujeme, že ve svojich nedožitých 24 rokoch tragicky zahynula paní Gabriela Revayová, vzpomína milujúci manžel František Revay a osemmesačná dcéra Pavlínka Revayová.....papír mi vypadl z ruky a srdce se na okamžik zastavilo. Světlo v chodbě zhaslo. Nahmatal jsem světlý obdélník a rozsvítil. Teprve teď jsem si všiml ručně připsaného vzkazu, napsaného kostrbatým písmem na druhé straně. Palino,nesmúť, nech už bude jako chce , ja už viem, že to čo sme si vedeli dať, si ani pánboh nazpeť vziať nemože.....

  Pavlínka dnes slaví deváté narozeniny, žije se svojí tetou v hezkém domečku, který Ferko koupil, když většinu majetku rozdal na charitu a církvi. Její tatínek zemřel před třemi roky po těžkém infarktu,který ho zastihl při práci na „Zoboru“.

  Pavlínka má dlohé vlnité vlásky až do pasu a krásné černé oči po mamince. A,já......já už budu muset jet, venku už se stmívá a do Prahy je strašně daleko.