Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKůstka
Autor
K3
Když archeolog Josuch sestavoval spolu se svým týmem kostru dosud neznámého vývojového stupně člověka, stála poblíž také Boženka nekrofilka. Nevinně se usmívala, pohybujíc přitom pusinkou.
Byla radost na ně pohledět, na vychrtlého Josucha a jeho kumpány, jak jim šla práce od ruky. Dokazovali, že jsou opravdovými mistry svého oboru.
S kostrou spěchali, aby byli hotovi do setmění. Ale ouha, chyběla jedna docela malinká kostička.
Nejslabší článek řetězu bývá nejdůležitější a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Kůstka spolu s ostatními kostmi tvořila celek, jenž by byl bez ní nedokonalý. To neměl Josuch rád, neboť byl perfekcionista.
Prohledali celou jeskyni, již údajně pračlověk obýval, ale vůbec je přitom nenapadlo podívat se na Boženku.
Ta když si všimla, že se kůstka hledá, přestala se usmívat a silně zčervenala. Vždyť pouze ona o ní věděla. Měla ji ukrytou pod jazykem a nevěděla, co si počít. Hrozně se přitom styděla. Velmi tajila, že olizuje mrtvolky. O její zálibě, pocházející z doby kdy pracovala v pohřebním ústavu, se nesměl nikdo dozvědět.
Co ale s kůstkou?
Chtěla ji spolknout, jenže na to byla kost zase příliš veliká. Nakonec se otočila a rychle ji vyplivla na stěnu jeskyně.
Když kůstka narazila, hlasitě cinkla.
Oněměla hrůzou, že se prozradí.
Všichni cinknutí slyšeli a podívali se tím směrem.
Zářila na dně jeskyně a v té záři osvítila a odhalila nádhernou nástěnnou malbu pravěkých lovců.
Konečně se Boženka uklidnila.
Našla se.
24 názorů
Jamardi, to je hezká říkanka, neznám ji, ale dala by se podle toho napsat povídka, něco jako 10 malých černoušků:). Děkuju za čtení.
No jo, sen, tam se může stát cokoli. Já bych si přestavovala, že si nekrofilka vezme kostičku do kapsy a odejde s ní domů, aby tam měly spolu soukromí. :)
Teď co se stalo mě: Seděla jsem u lékaře a v rádiu vysílali nějaký rozhovor a jeden z hovořících řekl: "kosterní pozůstatky z doby kamenné". Načež dítě, které v čekárně také sedělo, začalo říkat: "Čtvrt, půl, třičtvrtě, celá, ukaž mi ručičko kolik to dělá, ukaž mi ručičko správný čas." Nevím, jestli to znáte, to se přitom ukazuje rukou na dlani. Potom se krouží prstem a kde se prst zastaví, musí se říct, co to znamená pro malou i velkou ručičku. To asi vymyslel někdo pro děcka, která se učí hodiny. Tak jsem si říkala, jestli to bylo bezmyšlenkovité plácání nebo si dítě vzpomnělo, jak třeba někdo řekl, že archeologové vlastně stáří nalezených věcí nedokáží přesně určit a jen tak hádají.
myslel jsem to jako prvotní/základní nápad na povídku. ale vlastně i jako úvod bez dalšího zásahu si to umím představit, ale to by byl absolutně šílený text, kdyby na to přímo něco navazovalo. já sám píšu dost chaoticky, takže možná jenom tady plácám nesmysly. pro mě osobně byla nakonec stěžejní boženka, to ostatní bylo podružné
Aru, něco většího? Tak to mě překvapuješ. Napsal jsem to jen jako reprodukci snu. Psát to delší, to by bylo asi hodně ošklivé, slušně řečeno. Děkuji za čtení.
nejdřív jsem si říkal "ale fuj", ale postupně jako nápad na něco většího to není vůbec špatný. no dám si to do oblíbených pro všechny případy :)
To je zajímavé.
Příležitostně se zabývám výklady snů. Netvrdím, že mám na to patent a že můj výklad je správný.
Zhruba ve snu vidím asi toto poselství:
Aby bylo možné složit celek, je třeba vzdát se vlastní touhy. Po odvržení touhy (lpění, závislosti), se objeví něco, co tu bylo už dávno, ale nebylo to vidět. Tenhle výklad koresponduje s buddhismem. Kdo ví, Jung by to možná viděl podobně, pravěké malby by v jeho výkladu možná symbolizovaly kolektivní nevědomí.
V první větě máš natlačeno spoustu informací (některé nejsou pro příběh nosné - anebo se dají v krátkých větách doplnit). Aby měl příběh hudebnost musíš zjednodušovat a mazat, tak aby svítilo světlo.
Josuh sestavoval kostru pravěkého člověka.
Však o nic nešlo, jen o ten fantaskní obraz, o tu momentální představu. Dík.
Do jednoho snu se mi podařilo dvakrát vrátit, viz "Bubák." Jednou se mi zase zdálo hrozně živě o jakési kouzelné formuli, hrozně mě to zajímalo, už už jsem si ji zapsal, ale na poslední chvíli jsem ji zapoměl:).
Byla to už starší žena, Přemku, co nám to vyprávěla. Já si to napsal, protože mě takové nezvyklé výjevy zajímají a pak jsem ji to dal přečíst. Přesně tak se jí to prý zdálo:). Děkuju za čtení a komentář.
Povídka je svědectvím neobyčejně nadané lucidní snílky, která dokázala nejen procitnout ve snu, ale i uvědomit si, že to co prožívá je sen. Umění jednat se snovými představami přesahuje hranice vědomí a schopnost o tom ještě vyprávět je dokonalá. Interpretovi patří chvála. Kdo lucidní stav neprožil, jistě autorovi poděkuje a dá tip.
U tebe celkem neobvyklý námět, Karle, podařená mini. Závěr je pro mne nejlepší - Našla se :-))) Pěkně napsané.
blacksabbath
31. 03. 2020brrr.....ještě že sen.............*/*