Patálie se psem

Jsem prostě takovej ten klasickej počítačovej typ. Programování mě baví a moc víc ke svý spokojenosti nepotřebuju.

Před pár lety jsem se odstěhoval od matky do své vlastní garsonky. Otec zemřel před deseti lety a mně už její péče lezla na nervy. Chodím k ní v neděli na obědy, ale i to mě už obtěžuje. Je přímo posedlá touhou mě oženit. Při každý návštěvě tohle téma nadnáší. Hovor se kolem toho točil i posledně.

„Vždyť jseš pohlednej chlap, často vidím,jak se za tebou nějaká ženská otočí, tak proč s tím něco neuděláš?“

Nevím, nikdy jsem moc nepřemejšlel nad tím, jestli se někomu líbím nebo nelíbím, bylo mi to fuk. Ale matka mi tuto myšlenku, jak jsem žádoucí, přímo vnukla. Na toto téma mluvila dál a dál a moje milovaná svíčková mi tím úplně zhořkla.

Celej tejden jsem přemejšlel, jestli mám nervy na další nedělní oběd. Už to vážně začínalo být nesnesitelný. Ale návštěva se odbyla jakž takž v klidu, tak jsem příští neděli vyrazil k matce v pohodě a doufal, že už mě nechá bejt. Navíc jsem měl den předtím svátek, tak jsem věřil, že upeče dobrou buchtu a všechno bude fajn.

Nebylo. Sotva jsem vešel, přihopkoval ke mně asi dvouměsíční černý pudlík.

„No podívej še na něj, není klášnej? To je Beníček,“ šišlala moje matka. V první chvíli jsem si s úlevou pomyslel, že si pořídila psa a že teď bude mít jiný starosti než to, abych si našel ženskou. Šeredně jsem se ale spletl. Ten pes byl dárek pro mne! Přece ví, že jsem psy vždycky nesnášel a dokonce jsem se jich bál. Jak mi to mohla udělat? Každopádně to byl ten nejpodivnější dárek v mým životě.

Dala mi pro něj krmení a obojek s vodítkem a samozřejmě spoustu instrukcí.

„Aspoň budeš mít při venčení pejska nějaký pohyb a třeba se s někým seznámíš,“ švitořila dál a rozvíjela tu svoji teorii.

Vlekl jsem tedy štěně naštvaně domů. Co si s ním počnu? Večer jsem ho chtěl vyvenčit a doufal, že do rána vydrží. Na menší talířek jsem mu dal žrádlo z kapsičky. Ráno jsem si nařídil budík na půl sedmou. Ale Beníček mě předešel. Udělal loužičku u dveří už o půl šestý. Čert mi ho byl dlužen! Štěně mě ale začalo zbožňovat, pořád za mnou chodilo a olizovalo mi nohy. Fujtajbl!

Uběhlo asi čtrnáct dní a pořád jsem ho dost blbě snášel. Naopak moje matka se u nedělního oběda nad ním rozplývala a zajímala se,co papá atakdále. Prakticky nemluvila o ničem jiným. Ptal jsem se jí, jestli si ho nechce nechat, že by byli dobrá dvojka, ale nechtěla o tom ani slyšet. „Beníček tě má rád,“ mazala mi med kolem pusy.

Ale to hlavní, proč mi psa koupila, nenastávalo. Potkával jsem děti, který si chtěly Beníka pohladit, a starší lidi, kteří byli sami a chtěli si s novým majitelem psíka popovídat. No, aspoň mi občas poradili, co mu mám uvařit. Tak jsem vařil kuřecí křídla, rejžičku a strouhal mrkev. Zpočátku to Beníkovi moc nejelo, ale časem si zvykl. Já si zvykal taky. Aspoň už Beník nedělal loužičky po bytě.

Až jednou se stalo něco, co jsem fakt nečekal. Zrovna jsem šli kolem jedný ženský, co vyhazovala v parku smetí do koše. Beníček jí začal očuchávat legíny a než jsem stačil zařvat „fuj“, zvedl nožku a ty kalhoty jí počůral. Úplně jsem zkoprněl.

„Ježiši, prosím vás, nezlobte se, tohle ještě nikdy neudělal,“ blekotal jsem na omluvu. „Bene, co to bylo? Tohle se dělá?“ Hned jsem ho plácl přes zadek. Ale ta ženská se tomu jen hrozně smála.

Měla světlý vlasy svázaný do ohonu a nesla tašku s nákupem. Mohla bejt tak mýho věku.

„Já vám přispěju na prací prášek,“ pokračoval jsem a pořád jsem měl za Bena výčitky. Jak jsem si mohl v klidu žít bez psa, běželo mi hlavou, matka mi to pěkně zavařila.

„Ale prosím vás, to nestojí za řeč, hodím to do pračky,“ smála se dál ta ženská, jako by se nic nestalo. „Tady kousek je zahrádka, tak si tam dám malý pivo a mezitím to uschne. Nechcete tam jít se mnou?“ řekla najednou.

Trochu jsem na ni zíral. Ale nakonec jsem s ní na to pivo šel. Samozřejmě jsme si začali povídat, co děláme, no, já vcelku nikdy moc nevím, vo čem mluvit, tak jsem jí vykládal, jaký dělám programy. Myslel jsem, že ji to bude nudit, ale poslouchala mě velice pozorně

„Aha, tak to je programovací jazyk Java, ne?“ řekla.

Vytřeštil jsem na ni oči.

„Já taky trochu pogramuju,“ prohodila.

Ukázalo se, že vystudovala matfyz jako já. Docela mě to šoklo.

Dali jsme si telefonní čísla a párkrát si zavolali. No, a pak jsme společně začali venčit Beníka. Tak se to vlastně mý matce povedlo, říkal jsem si.

Jenže ta asi čekala, že k ní teď na obědy budu chodit s partnerkou a ona zas bude mít všecko pod kontrolou. Ale toho se nedočká. Tak jednou za měsíc k ní zajdem, ale jinak budeme trávir neděle podle sebe. A když Hanka – jo, to jsem ještě nenapsal, jmenuje se totiž Hanka – když zjistila, že mám rád svíčkovou, tak ji začala vařit a dělá ji líp než moje matka!