Miluji ,,Kozí pysk" a jiné byliny

,,Přivezla jsem ti hortenzii," chtěla jsem překvapit babičku, která se na mne již moc těšila.

,,Zasadím ji do předního záhonu, je moc krásná," lišácky nabízím svůj dárek a očekávám jásot.

,,Hlavně dej pozor na ty malé petrklíče a také jsou tam pivoňky," odhalila babi mou skrývanou demenci.

,,Tam, kam ji chci zasadit, je jen jedna pampeliška a tu snad oželíš," ukončím školení a jdu na věc, než si vymyslí něco jiného.

,,Jo, taky ti Tina posílá pár sazenic melounů, na políčko se ti jistě vejdou." Je to škodolibé, ale když už tam je spousta jiných sazenic od Jiříka, deset melounů se vejde.  Není zaručené, že se dožijí příštího týdne.

,,K obědu je bramborák, nastrouhala jsem brambory," pochlubila se babička a na mě bylo dokončení. Trochu jsem se divila, proč jsou nastrouhané brambory hnědé, ale pak mi došlo, že babi neměla brýle a vzala to zvětší části i se šlupkami. Ještě že je to bez hlíny.

Výsledek byl barevně nezvyklý, ale poživatelný.

,,Taky se staví soused a zkrátí ty molitany," oznámila babička, když mne vylákala na zahradní houpačku.

,,Než to udělá, musí se to znovu přeměřit, máte každý kus jinak dlouhý," oznámila jsem jí. Byla jsem se tam podívat, ale dost dobře jsem nepochopila, jak to ti dva měřili.

,,Jdu raději vytrhat plevel. Hlavně ,,Kozí pysk" už kvete a za chvíli bude i tam, kde zatím není," utnu debatu a jdu do džungle.

Po dvou hodinách a vrchovatém kolečku sice nemám pocit dobře vykonané práce, ale bolí mě zadnice, jako by mě do ní někdo nakopal a záda, jak starého psa. Pletí není moje hobby.

,,Dojdeš to přeměřit?" Ozve se zpoza keře pivoňek. Nějak jsem pozapomněla, že je tu i babička. Ticho byla tak krásné.

,,Dojdu, ale nečekej nic dalšího," snažím se být statečná, ale s ní v zádech to bude těžké. Nikdy se nevzdá.

,,Můžeš mi vysvětlit, kdo to měřil?" Otázka je vlastně zbytečná. Jiříček to nebyl.

,,Proč si to brácha nenaměřil sám a prostě to neuřízl nožem?" Další zbytečná otázka.

,,On nemá tolik času jako ty," pípla babička a mně se zatmělo před očima.

,,Nemá čas, nebo je prostě jen líný?"  Připadám si, jak v pomocné škole.

Pak už jen uchopím jediný ostrý nůž, který děda schovával v dílně, a oba molitany upravím na požadovanou velikost a zarovnám je do postelí. Celá akce trvala 10 minut. Tolik času si může dovoli i ten nejvíc zaneprázdněný člověk. Pokud není úplně nemožný.

,,Ještě koupíme Jiříčkovi nové prostěradlo a už tady může spinkat," raduje se babička a možná půjde hledat nočníček.

Jen aby nevzala ten můj,  s koníčkem. To by mě už doopravdy namíchla.

Mohu jen doufat, že oba budou spokojeni.

Já určitě.

Dorazím až za deset dní.

Mám totiž dovolenou.