Kluk z nemocnice

8hanka, dík za tip.

Zbora, děkuji moc, překvapil jsi mě. Dík za citát.

Úlohou spisovetele je vyprávět zajímavé příbehy. M. Wiewegh

Dlouho jsem s tím citátem měl problém, a vnitřně s ním hluboce nesouhlasil, ale jak stárnu, zjišťuju, že to skutečně kolikrát stačí.

Každopádně dojemné.

Marcelo, děkuju za čtení a odezvu. Vážím si jí o to víc, že ji napsal někdo, kdo to prostředí tak dobře zná. 

Tato povídka je mi velmi blízká. Snad proto, že jsem v tom prostředí pracovala. Často si spolupacienti stěžovali na toho,či tu... a přitom nevěděli, že jejich diagnóza je v podstatě "prkotina", proti tomu, čím prochází jejich spolunocležník. Hezky jsi to sepsal. "nestihl bych je přečíst"... to mě zasáhlo asi nejvíc. Možná proto, že právě třídím vlnu o které moje maminka říkala, že už ji do smrti nevyplete. Sice jsem její zálibu podědila, ale  té vlny už mám tolik... Naštěstí moje malá vnučka chce taky umět plést a háčkovat ;-)

Lakrov, děkuji za čtení a hodnocení. Tak my to opravdu přišlo, když jsem z nemocnice tenkrát odcházel. Naproti tomu věřím, že tvůj zdravotní stav se otočí k lepšímu:).

 Tohle mě dost zasáhlo (i když připouším, že ten "zásah" může být částečně způsoben mým současným zdravotním stavem). Že ten příběh spěje ke špatnému konci přitom tuším už od slov ...kluk se snaží něco dohnat... a předpokládám, že tenhle náznak v úvodním odstavci byl od autora záměrný. Z posledních dvou vět zamrazí. Tip.

Tak jo, Ireno, když myslíš.

Karle, mohla bych nominovat do PM/říjen?

Přemku, dík za čtení a hodnocení.

Mám několik zkušeností ze špitálů a zažil jsem dost podobných situací. U autora hodnotím velmi dobře vystiženou sevřenou atmosféru, pocity a náladu nemocničního pokoje. Konec příběhu má zrychlený děj a je dobře, že se vyhnul větší dramatičnosti. Bezva.

Máš pravdu, Thea, Tak to je. Děkuju za čtení.

Mám ráda tyhle názorové zvraty v životě člověka. Je to poučné pro příště :)

black, a já ti děkuju za čtení.

dočetla jsem......moc pěkně jsi se s námi o příběh podělil....*/********

Renato, asi máš pravdu i ty. To mi právě utkvělo v paměti, protože jsem si to tak taky myslel. Dík za čtení.

Irčo, dík za čtení. S kritickými výtkami souhlasím, Luzz má pravdu. S tou poslední větou jsem se dlouho rozmýšlel. Byla původně ještě delší. Nakonec jsem to zjednodušil takhle a nechal. Jinak jsem si to veskrz vymyslel. Ten protivný kluk tam ale byl, a nevěděl jsem, že je na tom tak špatně. Když jsem odcházel, byli jsme chvíli na pokoji sami a tak jsem s ním prohodil pár vět a zjistil, že je lepší než jsem si myslel.

Luzz, myslel jsem že tady totálně propadnu. Takže nakonec jsem rád jak to dopadlo. Co s T? To nechám ta tobě. Ty víš přece nejlíp jak se rozhodnout. Dík za čtení.

Příběhy odpozorované ze života jsou vždycky nejlepší. Možná si to tím žvaněním chtěl užít, než o hlasivky přijde definitivně. Asi bych taky skončila tou rozevřenou knížkou. Čtenář si domyslí. příběh mě moc zaujal.

Karle, oceňuji tenhle osobní příběh, vítám, když je autor v dílku schopen sebereflexe.

Poslední věta by tam podle mého nemusela už být, ten protimluv ve větě s jídlem také. Možná by květnatější jazyk dílku opravdu prospěl, jak poznamenává Luzz. Jinak pěkné. 

není to špatný. i když člověk tak nějak od prvních řádků ví, že ten kluk asi nedopadne dobře. začátek je trochu krkolomný a místy zbytečně doslovný... a občas jako by sis odporoval - třeba scéna s jídlem - "Nejspíš si ho rád vychutnával, i když se kolikrát nedalo jíst. Nimral se v něm pomalu jako já, když jsem byl malé dítě." - ono si lze něco vychutnávat a zároveň se v tom nimrat? nevim, no. naopak konec mi připadne trochu uspěchaný, příliš heslovitý.

ale celkově oceňuju, že jsi nesklouzl k nějakým srdceryvným scénám (téma vybízí)... mám ti dát tip? anebo si ho mám narvat do špic?