Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePompeje
Autor
Umbratica
Co bys dělal, kdyby ti zbývalo vzduchu jen na pět minut ?
Schovával by ses, nebo bys běžel jako o život ?
Nebo bys tady stál a trávil čas se mnou ?
Kdybychom už měli jen pět minut vzduchu,
dokázala bych, mohla bych tě učinit šťastným ?
Billie Eilish - The End of The World
Prázdnota po milencích,
odlitá do bílé sádry,
poslední objetí,
zhmotnělé v pompejském prachu,
poslední polibek
dvou romanticky srostlých soch ?
Vždyť hora přece
hrozila dlouho !
Bylo dost času na útěk,
společný útěk, nebo jen únik
každého z dvojice na vlastní pěst
daleko, daleko od výbuchu.
Zemětřesení
plašilo dlouho
koně ve stájích,
z kamenných kleneb se sypal písek,
amfiteátr pod křídly
zlatého orla
obtěžkán diváky hrozivě skřípal
v kloubech svých dubových čepů
a přesto se palce
točily dál
střídavě k nebi a k zemi,
dál tekla krev
do puklin v červené hlíně
a měče zvonily o štíty
a rezavé řetězy,
náhrdelníky otroků
vykřesávaly jiskřičky
z dláždění gladiátorských cest.
Všichni si nosíme v sobě
své okovy a meče,
svůj vulkán,
svou lávu,
svůj hrob.
42 názorů
Já mám speciálně upravený prázdný počítač jen na surfování. Má odstraněné přehrávače. Nemohu si na něm ani pouštět filmy, ani přehrávat hudbu. Potřebuji operační paměť na něco jiného.
Kaji,
Billie Eilish není jen zpěvačka, ale také textařka. Proto mě zajímaly její texty a vypůjčila jsem si z nich jisté markanty, se kterými jsem pak v básni pracovala. Hudba s tím nemá nic společného. Ze tří takto napsaných básní měly úspěch jen dvě : True blue a Little Rose. Pompeje pouze zpracovávají katastrofický námět, tak jako píseň B.E., ale v tomto případě s jejím textem nemají společného nic.
Pěkné, poslední dobou si hodně pouštím toto:
https://www.youtube.com/watch?v=DtJgNvwmsRA
S tvou básní to ale velkou souvislost nemá.
Radovane,
chtěla jsem, aby tahle básnička vyzněla velmi dramaticky, aby to byla spíš epika než lyrika a podle ohlasu soudím, že se mi to částečně podařilo. Hlavní je zaujmout lidi. Nikdy se nemůže líbit všechno každému.
Radovan Jiří Voříšek
27. 10. 2020Tak jo, beru
Radovane,
děkuji za tvůj názor. Já ale, s vyjímkou haiku a senrjú, nejsem zastánkyní klipového pojetí života a poezie. Ulpívat jen na klipovitých prožitcích mi připadá laciné a prázdné.
Radovan Jiří Voříšek
20. 10. 2020přidám jeden postřeh
První sloka mi přijde natolik nosná, že by vystačila na celou báseň. Téma posledního objetí, jeden pro druhého, to zůstalo navždy, v žhavém popelu, po staletí ... materiál mající ohromný potenciál k rozvinutí.
Další děj je najednou didaktický, moudrá poučení ... báseň podle mě ztrácí na poetičnosti.
Goro,
psala jsem ti, že tahle básnička byla napsaná podle obrazu. Teď se na skoro stejný obraz můžeš podívat dle odkazu Vesuvanky. Zjistila jsem, že mám doma jinou vasriantu od tohoto malíře(Luigi Gentile) jen se třemi plachetnicemi.
Vesuvanko,
teď mi přeběhl po zádech mráz a ještě teď se třesu. Mám tedy obraz od malíře jménem Luigi Gentille. Nepochybně namaloval celou sérii takových obrazů, jaké jsi mi poslala. Ten můj obraz je sice kompozičně velmi podobný, ale jsou na něm tři plachetnice. Moc ti děkuji. Příště si musím na internetu o tomto malíři vyhledat podrobné údaje.
Alice, děkuji za bližší popis obrazu. K erupci Vesuvu skutečně došlo, a to 22. října 1822. Posílám odkazy na obrazy:
https://www.vesuviolive.it/wp-content/uploads/2018/11/eruzione-1822-600x429.jpg
Obraz namaloval Luigi Gentille, jeho kopii Camillo de Vito:
http://www.artinnapoli.com/index.php?id_product=70&controller=product&id_lang=6
Erupce pokračovala ještě 26. října 1822 chrlením popela. Pro zajímavost přidávám odkaz na obraz neznámého autora, kterfý namaloval Vesuv ve dne:
Obrazů erupce z roku 1822 bylo namalováno víc, stejně tak erupcí z dalších let.
Vesuvanko,
ten obraz je vemi temný, skoro černý, jen vrchol sopky, oheň, dým a oblaka jsou temně rudé. Sopka je za vzedmutým mořem, na kterém jsou tři plachetnice. Na břehu stojí dva vesničané v dobových oděvech a ukazují si na výbuch. Obraz není signován, ale v pravém rohu je jakýsi nápis psacím kurentem v italštině psaný štětcem bílou barvou, který se mi nikdy nepodařilo rozluštit. Obraz je pouze datován - 1822. Nevím, jestli třeba toho roku nějaký menší výbuch nenastal.
Alegno,
mně se ale zdaleka vždycky všechno nedaří. V tomto měsíci se mi už "podařily" tři propadáky, které nedostaly ani deset tipů. Dva z nich jsem právě teď smazala. Když toho dost mažu, působí to dojmem, že jsem úspěšná, ale to je jen takový optický klam.
blackie,
snažím se hlavně překvapovat. Někomu to možná připadá jako nové a nové masky. Jako rej masek.
Alice, díky za zájem. Teď pročítám další komentáře. Moc mě potěšilo, že máš dokonce originál obrazu Výbuchum který Tě inspiroval k napsání této krásné básně. O umění spojené s Vesuvem a Pompejemi se zajímám, takže i o malíře. Napsala jsem o nich články s ukázkami obrazů pro jiný server, ale mohu je postupně přidat i na Písmák. Bylo zajímavé, jak erupce Vesuvu, kterých bylo tenkrát víc, a Pompeje, doslova jako magnet přitahovaly malíře z celé Evropy, dokonce i z Norska a z Ruska. A že v 19. století bylo cestování mnohem složitější a zdlouhavější než dnes. Obdivuji díla i anonymních malířů, kteří dokázali vystihnout atmosféru místa.
Vesuv i Pompeje jsem navštívila (napsala jsem o tom články na Písmáka) a také si mnohé o nich přečetla. Pompejané byli zdraví a měli zdravé zuby - bylo to díky jižnímu slunci, stravě bohaté na ryby, vitamín D, dostatek jódu a ovoce a zeleniny. Středomořská strava je považována za nejzdravější.
blacksabbath
17. 10. 2020asi už bych si měla zvyknout, že mě tvoje dílka dostávají.....jednou jemným pohlazením, jindy husinou.......*/**************************************
Goro,
mám doma na zdech dost originálů. Jedním z nich je italský obraz z počátku devatenáctého století od neznámého autora Výbuch Vesuvu. Na ten obraz se dívám už dlouho a řekla jsem si, že bych ten námět měla někdy literárně zpracovat. Ta doba nastala teď. Z písničky Billie Eilish mi to nějak přecvaklo na tenhle pochmurný obraz a nakonec na Pompeje. Díky za tip.
Markel,
moc díky za típek. Já jsem v Pompejích nikdy nebyla, ale dost jsem o nich četla. O těch odlitcích lidí do sádry jsem se dočetla ve starém kunsthistorickém časopise Volné směry. Jinde jsem se zase dočetla, že tehdejší lidé dle kosterních nálezů byli překvapivě zdraví. Dokonce měli skoro všichni zdravé zuby. To mě dost šokovalo.
vesuvanko,
to víš, že jsem myslela i na tebe, když jsem tu básničku psala. Vím, že tobě bude asi tohle téma nejbližší. Na tvé odkazy se určitě podívám, ale dnes to asi nebude. Dnes tady ještě budu asi tak dvacet minut a zatím pořád z někým debatuji. Moc děkuji za tip.
Norsko,
původně jsem tu báseň chtěla napsat časoměrným hexametrem a vnést tak na Písmák krásu antické časomíry. Zatím si však jen testuji, zda by antická témata mohla být atraktivní. Pokud by se mi podařilo čtenáře antikou zaujmout, přidám časem i antickou formu. Dík za típek a za pochopení.
Velmi pěkně napsané a výstižné, vtáhne do atmosféry města, TIP. Pompeje byly pro mě velmi inspirativní nejen k malování, ale i psaní. Vznikla tak povídka "Proč odletěli ptáci" a báseň "Srpnové dny"
https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=508914
https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=171596
Uf, obtěžkán dokonale antickým textem, odpadám a dávám tip. Mnoho hroznů ke sklizení
Zajíčku,
mám teď chvíli času a tak jsem si v té volné chvilce s radostí přečetla ony "Rakety", které jsi mi doporučil . Je to moc pěkný textík šasonového typu, který dost připomíná Nohavicův vzor - Vysockého. Taky bych tak chtěla umět psát texty ! Pompeje jsou ale jen básnička.
Andělko,
několikrát jsem už byla v situaci, kdy nebylo jisté, zda přežiju. Litovala jsem, že jsem nenapsala závěť a přemýšlela jsem, co komu odkážu, jestli přežiju. Až pak jsem se zaobírala otázkami karmy a reinkarnace. Nad reinkarnací je totiž třeba přemýšlet neustále, každý dostane to, co si zaslouží a za pět minut dvanáct už se na tom nedá nic změnit.
Fixovat svou mysl na smrt a utápět se v prožitcích blízkosti smrti, to je záležitost materialistů, jako byla Viola Fischerová. O tom zas něco píšu ve Štafetě.
Praktičtější do života je řešit - co dělat, když mám před sebou půl roku??!!!A TOHLE JE PŘEKRÁSNÁ POEZIE - OD TEBE I OD Billie. Co asi řeší lidé, co jim běží hlavou, když je malér v letadle?? Co ještě bych mohla pro Tebe udělat, aby Tvá SMRT byla nejkrásnější???
Thea v tramvaji
16. 10. 2020To je síla! Dojalo mne to! Máš to krásně napsné a ta úvaha o tom, co dělat když máš posledních 5minut - tohle řeším od 16 let :) Děkuji za zážitek...
Zajíčku,
sedím v knihovně a nemám sluchátka. Nemohu si tady nic pouštět. Poznamenala jsem si do sešitku, co mám u ruky a ve kterém nosím do knihovny s sebou svoje básničky, Nohavica - Rakety. Mrknu na ten text hned jak bude chvilka času.
Evženie,
z mé básničky by se utéct dalo, dokud "hora hrozila", z písničky Billie Elish se utéct nedá, protože se nedá utéct z otázek mezi dvěma blízkými lidmi.
Dík, Zajíčku. Musíš to ale brát tak, že zdaleka ne všechno z toho, co zveřejňuji, je nové. Pompeje nové jsou, ale překlady Li jsou staré už pár týdnů. Na ten nápad s Pompejemi mě přivedl text Billie Eilish, který řeší, co by se stalo před koncem světa ve vztahu dvou milenců. Napadlo mě, že si všichni milenci nosí svůj vlastní soukromý "konec světa" ve svých duších.
Evženie Brambůrková
16. 10. 2020To je velmi vydařené. Když se zamyslím, utekla bych, dokud by to šlo.
Zajíc Březňák
16. 10. 2020Musím jen obdivovat tvou literární plodnost a stálou kvalitu tvých děl.