x154-157x

Krásné a výstižné, díky. 

Moc dobře podzimní ...

Ranní paprsky, ten obraz, který jsem chtěla zachytit, nebyl soustředěný na přivřené oči,  ale na pohyb, okamžik proměny výrazu, na moment přivírání.

To je přesně to co mám rád (netvrdím, že to je správně). Ty oči v tom okamžiku nikomu nepatří. Na světě není (v tom okamžiju) nic, jen ty oči. Je to slovy Čuang-C' ohromný levitan (ohromná ryba, která se nedá změřit) jménem jikra (vejde se do malého pojmenování).

Radovane, navíc najednou jako by ty oči tak trochu nikomu nepatřily. (Ale to již jsem přiznaně pod vlivem jiné básně, jejíž obsah jsem si v sobě zrovna matně rekonstruovala.)

Když jsme se dostali zpět k tomu prvnímu haiku a ke slovesům, tak bezlovesně by to mohlo být: 

Ranní paprsky -

nad vypsaným zpožděním

přivřené oči.

To by mě nejvíc sedělo. Ale zase se rozmělńuje vazba k předchozímu verši (ne úplně, ale trochu prostě povolí) a celé haiku na první pohled vypadá jako sdělení. Proto mi to se slovesem "přivírá" přijde o krapíííček lepší.

Se zájmem si pročítám komentáře, a tak připojuji svůj pohled v rámci jazykové vyváženosti --

pokud by se jednička přepsala na způsob Pavlova návrhu, po prvotním nadšení z drobné změny vystoupává dojem, že najednou by vycházela adjektivy až zavalena. Za pozornost stojí, kterak ve dvojce, kde jsou rozmístěny charakterizující přívlastky rovněž pěkně po řádku (a nikde žádná úleva od nich) tlumí tento jev právě přísudek. Zkuste si, chcete-li, pomyslný škrtanec.

Míním v podobě např. kdo, co - v kom, čem/kdo, co. Ale klidně i aktuální kdo, co - z koho, čeho/koho, co. 

Radovane, Pavle já jsem loudil informací, moc díky za Vaše komentáře. :)

jsem jen laik, který se snaží, víc neúspěšně než úspěšně, haiku psát

z drtivé většiny mi vyjde senrjů nebo miniatura

učím se hodně tady, i od tebe a dalších

líbí se mi diskuse, komentáře, návody, pohledy ... je to bezva

takže můj názor ber jako vyloženě laicky :-)

Můj oblíbený Alan Watts v jedné knize tvrdí čínský znak (nevím, jestli to platí jen pro staročínštinu nebo i pro současnou čínštinu)  je dvojslabičné slovo které je zároveň podstatným jménem i slovesem. Všechny věci se dějí ve své přirozenosti. Podstatná jména nejsou uváděny do děje slovesem, jako v evropských jazycích.  S tou posazeností vrány to je možná podobné. Tady mohou vznikat neřešitelné problémy při překladu nebo snaze přiblížit se originálnímu znění haiku. Při tak minimalistické formě jako je haiku, to asi bude o kompromisu a je jen na autorovi (a čtenářích) k jakým varíantám se budou přiklánět.

Já bych se přiklonil k variantě přivřené oči.  Respektuju Tě jako někoho, kdo o haiku hodně ví. Takže můj názor ber jako vyloženě laický.

Radovane, v mém vnímání je dobře fungující haiku bez slovesa na stejné rovině jako dobře fungující haiku se slovesem. Zdroje pro moje vnímání jsou překlady do češtiny (a to i komentované) a angličtiny, diskuse a třeba i Vlna zenu. Připouštím ale, že i přesto používání sloves v haiku nemusím vnímat správně. Kdybys o nějakém širším teoretickém textu na tohle téma věděl, budu za něj ráda.  

jo jo, znám

hele, já jsem tím výrokem, že haiku bez slovesa je největší frajeřina, myslel to, že je to obtížné

dokonce tak, že to mnohdy nejde, právě pro tu kostrbatost

Radovánku, v haiku zachycuji prožitý okamžik. Pokud je součástí toho okamžiku/ obrazu pohyb, zachytím ho i s pohybem. Bylo by možné vyhnout se slovesu jeho "zpodstatněním".

Robert Aitken (překlad Jiří Zavadil) ve Vlně zenu píší u  Bašóova textu:

"Na uschlé větvi

sedí vrána:

podzimní večer.

Japonština  umožňuje využít příčestí  minulého (nebo jeho ekvivalentu) jako jakéhosi podstatného jména. V tomto haiku nacházíme "posazenost" (perchedness) vrány. Něco takového nelze v angličtině přesně opsat." v dalších odstavcích je psáno, že tomuto textu něco chybí, že nám ve skutečnosti předkládá trpný stav klidu, což je zde označováno za past. … „setrvat na věky pod stromem bódhi není dost, pohroužení bez vynoření znamená nedosažení naplnění."  Odkazují zde na pozdější (již mistrovské) Bašóovo haiku - Kde žába prostě skočí do zvuku vody. Žbluňk!

I já bych mohla třeba u následujícího textu napsat:

Ranní paprsky

nad vypsaným zpožděním

přivírání oči. (přivíranost očí)

Ale v češtině to zní kostrbatě a hlavně text přichází o kýženou štíhlost, švih. Způsob napsání byla má vědomá volba.

už je pozdě, dělám překlepy, vlastně i když není pozdě, dělám je

Krom haiku Můry s uvedeným rozpětím křídel (ke kterým se vrátím), mi šmakují komentáře s rozpravou o slovesech (mimo jiné).

V tom mě cepovala (v dobrém) Gora a měla pravdu. Do té doby jsem netušil, že haiku by mělo být jak tapeta a ne jako úderník (chronický překračovač plánu výroby)

z legrace jsem tehdy vynalezl slovesné haiku, které tu někde mám, nebo možná v komentářích, nebo na Libres.

A nějak od té doby vnímám právě to tapetové (bezslovesné) jako největší haikumachrovinu.

když to shrnu, je to ve výběru, takže se mi moc chce do něčeho rýpnout, odhlit nedokonalůstku, ale nedávýš mi šanci

hmmm ... hip hop ! ... T

Díky všem za zastavení.

... Jíťo, ano, dělám ostudu :)

Drobné, ale dobré.

líbí *

Pavle, líbí se mi Tvé přemýšlení nad texty. Ano, haiku moment může být víceméně statický obraz, nebo záznam mini děje. 

Poslední má v sobě statiky nejvíce, ale zároveň přináší něco navíc - kouzlo objevu:  rozbitá bota, nepříjemné ztíží možnost pokračování v cestě, člověka to i otráví ... a ona mu vlastně otevře nádherný výhled do krajiny. Tím, že donutí svého nositele zastavit. Krásné. 

U prvních dvou by, dle meho, text bez sloves, pozbyl další přesah z obsahu. Interpretace slovesa " přivírá" nabízí i dvě varianty - záleží na čtenáři, jak si pojme. 

Druhá by to možná snesla, ale byla by tím dost plochá. Taková mince pro štěstí...:)

Hip hop je překvapivý. Už ten motiv od Katky znám. A líbí se mi v této podobě. Doufám, že se přidala. Dovedu si ji představit:))

Všechny jsou moc pěkné. Ale mohli bychom si o tom trochu popovídat, když už máme literární server. Nejvíc se mi líbí poslední. Chybí v něm sloveso. Takové haiku mi prostě hodně chutná, možná protože absence slovesa, přibližuje text prohlížení fotografie a já jsem fotograf. Předposlední je v mých očích přesně ta hrana mezi haiku a senrú. I ono působí jako obraz, ale je to tím, že sloveso poskakuje působí jako metafora (s tím nemám problém), zároveň to je překrásný podzimní výjev.

U prvních dvou bych preferoval formu bez slovesa. Ale jak říká přísloví nebudu učit orla létat. Vlastně Můru létat.

haiku vážně nerozumím, ale tvoje slova opravdu kouzlí krásné oobrazy*****

***

Tip za minci. Mince s vysokým podílem mědi byla asi z devatenáctého století.

Tyhle malé postřehy jsou jednoduše skvělé :) Nevypíchnu ani jednu. Každá mne zaujala.

Katko, jsi skvělá pozorovatelka. 

První je objevné, druhé klasicky pěkné, třetí mladistvé:-), čtvrté poutnické... všechna moc podařená.

Parádní texty, Katko!