to be continued

Ještě že z té spojité hrůzy vychází útěšný slib. Dobré.

...děkuji...

Taky slibuji, že se polepším, ale pak na to prostě není čas.

Tak tohle je pecka.. Neotřelý jazyk, protiklady, rozpolcenost, to jsem viděla i v ostatních tvých dílkách. Tohle je alenavíc čistá báseň, která nikde nedrhne, není v ní ani slovo navíc a je tam spousta lidskosti. 

Co se obsahu týče, řekla bych, že to má blízko k dekadenci, jen ten závěr by Jiří Karásek ze Lvovic napsal jinak. Tip. 

Ano, celý život si přejeme být lepší...

ach ty drsné protiklady! Krásné jako vždy. Žasnu nad nápaditostí a úplně super svzané růže... 

Přísahám vždy, když dočtu tvoje dílko: Příště, příště už tě nebudu číst! (samozřejmě víš, že jen tak slovně skotačím)

Obzvlášť (nebo lépe řečeno mimo jiné) mě zaujalo - svázané růže do kozelce

...zrovna když kapitána Picarda asimilovali Borgové do svého úlu...

...taky si to říkám :-)

klečel jsem se svými slovy usínající v slze...přísahám vždy, když padají z nebe hvězdy příště, příště .... */***********

taky slibuju ..tvoje slovní obraty jsou jako vždy - neotřelé***