Bermudský trojúhelník českého školství

Nenalezný požadovaný zázname, KOMPETENCE jsou prázdná slova - protože jsou neměřitelé. Kompetence jako "zasadit informace do souvislostí a smysluplně je uplatnit ve svých životech" sice krásně zní, nicméně to nic neříká a o ničem to nevypovídá. Měřitelné je vědení, informace, schopnost řešit úkoly. Těžko můžeš informace smysluplně uplatnit, když žádné nemáš. Nebo jich máš jen velmi omezené penzum - jak se dnes od učitelů žádá.

Já bych si nedovolil nikomu radit, jak to má dělat, jak má učit. Já pouze upozorňuji na věci, které se dnes ve výchvně vzdělávacím procesu dělají špatně. Žel bohu jsou to zejména právě ty věci moderní, nově příchozí.

A stačí mi jediné, aby "moderní" pedagogika respektovala, že její pohled není ten jediný správný a necpala přes EDUin všude své pomýlené názory...     

informace, které jim učitel chce předat, využili, kdyby nerozvíjeli nástroje k tomu, aby ony informace dokázali zasadit do souvislostí a smysluplně je uplatnit ve svých životech   

Díky za odpověď. Já bych ti rád porozuměl, ale víceméně se nemám v tvé odpovědi čeho chytit... Například píšeš, že klíčové kompetence jsou prázdná slova, ale nepíšeš proč... Přitom je máš jistě nastudované a dá se očekávat, že vedeš žáky (v souladu s očekávanými výstupy RVP) k tomu, aby ty kompetence rozvíjeli... Pokud jsou tedy zmíněné kompetence prázdnými slovy, jaká je tedy tvoje vize (budoucnosti) vzdělávání? Jak by žáci ty informace, které jim učitel chce předat, využili, kdyby nerozvíjeli nástroje k tomu, aby ony informace dokázali zasadit do souvislostí a smysluplně je uplatnit ve svých životech? (Učivo jako zpětnovazebná reakce: Informace vedou dítě k vlastnímu myšlení, představě, upevňování spojů, a následná stopa, která v dítěti zůstane, se mu na základě vlastního myšlení a vnímání souvislostí propojuje s jinými oblastmi studia. Snad se nevyjadřuju moc nepřesně. Kromě toho, pokud je škola pro dítě motivačním prostředím, tak si dítě udržuje jakousi přirozenou zvídavost a zafixovává si přístup, že učit se novým věcem je příjemnou součástí života, což taky není málo)

Když učitel prosazuje, že dítěti stačí chtít, nezbavuje se trošku své odpovědnosti? Navíc učitel narozdíl od dítěte je dospělý člověk, prošel si pedagogickým studiem, má jistě i znalosti vývojové psychologie a didaktiky a dá se očekávat (nebo doufat), že je motivovaný do práce s dětmi, že snad k ní má i určité osobnostní předpoklady... a že mu prostě jde o to ten zájem v dětech probudit (pokud ho děti ztratily. Protože děti začínají chodit do školy s nadšením, už v předškolním věku si hrají na školu, a co jsem zaznamenal, druháci se ještě s nadšením učí všelijaké nadbytečnosti, jaké po nich škola chce. Rozumím, že druhý stupeň je obtížný, ve smyslu, že tam už děti můžou mít všelijaké navyklé sterotypy a být dlouhodobě znuděné a otrávené, ale nevím, proč je v tom udržovat).

Co tedy funguje v praxi? Jak by měla vypadat výuka? Nechceš napsat třeba text o tvé hodině češtiny? Mohlo by to být zajímavé a poučné.

Že jo. Skoro s vyznamenáním :-)

Asi proto, že tam ještě učí "normální" lidé (učitelé)... 

Zvládnout jej není velký problém. Jen člověk nesmí být přemoudřelý, sebestředný mudrlant.

Mnozí mí žáci neumějí číst, s tím však nikdo nic neudělá - kromě nich samých. Pak je pár žáků, kteří jsou mi vděční a budou na mě vzpmínat. Pro ty má pořád smysl tu práci dělat.

Ty s Tvojí náturou bys v první řadě nedodělal pajdák - protože by podle Tebe byli všichni docenti a doktoři blbí kreténi, kteří to dělají nmeoderně, málo zábavně, špatně a dvacet let stejně...  

Kdyby ses líp učil - takys mohl dělat učitele a nezávidět jim jejich plat.

Šolství se ještě drží nad vodou právě jen díky zbylým pilířům, mezi něž se neskromně řadím. 

Moc nad školou dávno převzal rodič, to si moc neužívám. Prachy? Nejsou pravda sice zrovna vydřené, ale žádná velká hromada jich také není. A kritizivat změny, které vedou školství do sraček? Vyčítal bych si, kdybych s tím někdy přestal...

To nejde. Musím zůstat a držet obrannou linii. Místo mě by přišli pokrokáři, co po dětech nic nechtějí, nedávají známky, nedávají poznámky a rozdávají maturity zadarmo. To by se s tím národem za pár let už vůbec nikdo nedomluvil...   

No, stát také není úplně synonymem pro společnost. Rozumíš psanému textu?

Nabízím toho dost, žáci sice nemají zájem, rodiče nechtějí, abych to žákům předával, ale naštěstí mají zájem noviny. A to mě nabíjí.

A proti mistrovi se budu stavět dál - dokud bude státem placenou loutkou v číchsi rukou...

A tady jsi vedle. Mě si platí stát - nikoli rodič nebo žák. 

To je další mýtus, který jste omylem přijali. Tady rodič není ten, kdo platí a může do všeho kecat. To platí pouze na soukromých fofr školách. Ve státním školství je objednatelem STÁT.

Já nabízím to, že kdo chce, ten ty informace ode mě získá a bude dobře připraven. Kdo nechce...  

Jo, až bude poptávka od žáků a od rodičů - mám dostatečnou kapacitu na to, abych jim byl více než dobrým učitelem literaury.

Dokud však nebude soulad v tom, co je ve společném zájmu nás všech tří částí trojúhelníku, (a že já jediný z těch 3 částí k tomu mám jaksi profesně co mluvit), budu to dělat po svém. Než "zabavit" žáky bude pro mě pořád důležitějsí "předat" jim informace.

Jo a ten plurál? Myslím tím jako my, tedy lid, či snad většinová společnost. Talže pokud Tě to nějak uráží, jsme to my všichni bez Majakse...     

Mýtus o neschopném učiteli vychází z našich čtvrt století starých vzpomínek na naše někdejší učitele. Dost možná bychom je dnes z pozice dosplěých hodnotili jinak.

Mýtus o autpritu školy podrývajícím rodiči, který zbržďuje vzdělání svého dítětem tím, že to nikdy a za žádných okolností není jeho chyba, je všude viditelnou realitou. 

Proč tu zajímavou knihu nedají druhákovi rodiče, kteří jsou jeho vzorem? Proč mu raději vrazí do ruky tablet? (mimochodem neučím 1-5)

Já a učitelé máme dělat maximum... Ale neměla by ta otázka být postavena opačně? Proč děti ve vlastním zájmu nedělají maximum? Proč netlačíme na ně, když jde především o ně? 

To není vůbec náhodná příhoda. Nenajdeš mnoho deváťáků, co by si rádo přečelo knihu... bohužel.

Kolik vyučovacích hodin strávils za posledních 20 let ve školní třídě, že podporuješ otřepaný, laciný mýtus, že soumrak současného školství stojí na neschopnosti učitelů zaujmout?

Kolega dějepisář píše články pro Národní muzeum, fyzikář je okresním metodikem, matikářky dvacet let dělají pro žáky víc než oni zaslouží. Proč bych si vůbec měl myslet, že neschoponost žáků naučit se trojčlenku je v málo "zábavném a nemoderním" pojetí výuky?

No, stáhli to odněkad z internetu. A já mu říkám: "Proč mi lžeš a falšuješ referát, když už nebyls ochoten knihu přečíst?" A on na to: "To mi poradila mamka..." A referát o knize začínal: "Tento film pojednává o..."

Ale to není o jednom případu. Zadáš četbu a můžeš si být jista, že polovina celou knihu nepřečte a vykašle se na to...  

Osobně si myslím, že i přesto, že je to problém dost komplexní, jedním z největších úskalí je, že se často nehodnotí vo žák umí, ale jen co neumí a velice často se dává rovnítko mezi to, že žák neumí, tak je lajdák, nebo bez potenciálu, ale už se vůbec nebere v potaz, že to může být i o šparném učiteli. A hestli si myslím, že těch dobrých je více. Bohužel ne a berou se v potaz spíš nářky těch naučit něco neschopných, než těch, kteří alespoň přesáhnou někdy až tristně nízkou úroveň průměru. nebo lepších. Nejsem proti učitelům zaměřený. Z osobní zkušenosti ovšem mám za velký rozdíl tvrzení on se to nenaučil a já jsem ho to nenaučil a často jsem se setkal s tím, že v tom druhém případě, není vůbec zvážená úloha vyučujicího kromě kontroly, zda "přednesl" odfajkované body osnov. Následně se to pak šoupně do kategorie on se nenaučil a finýto i když třeba ten "vyučující" je na vinně třeba i víc. Jak to řešit, ale nevím, a nehraju si na to. ;) S.F.

Když matka taky nečetla Kdo chytá v žitě, jak mohla zfalšovat ten referát? To jen na okraj.

Učitel by měl přijít na to, jak zaujmout, má k tomu všechny předpoklady. Každý přece pamatujeme z dětství/mládí učitele, kteří měli osobnost, autoritu, zajímavé hodiny.

Ne ne. Já to rád udělám. Poutavě povyprávím třeba o "Kdo chytá v žitě", abych deváťáka zaujal, knihu mu půjčím z vlastní knohovny. Matka mu řekne, že ona taky nečetla a že to k životu nebude potřebovat - žák odevzdá matkou zfalšovaný referát. Realita 21. století.

Dříve se v patnácti dívky vdávaly a chlapci téměř živili rodiny - dnešní děti v patnácti nechápu věci (knihy), které se kdysi na základní škole běžně probíraly.

Lžeme si, že dnešní mladí jsou napřed. Ale jejich mentální vývoj se díky vzdalování se realitě naopak opožďuje.

Vzdělávací témata vs. žák 21. století = 90% toho je pro něho jiný svět a nebetyčná nuda. (jedině že by v Osvětimi byl zplynován nějaký youtuber)

Víc než tlak na "zábavnou formu výuky" je třeba vrátit dětem vztah k poznání, vědění, k nasávání informací. Přiznejme si, všechny informace světa, potřebné k životu, nejsou jen a jen zábavné.   

Nemyslím si, že bychom se měli přizpůsobovat tomu, "co je baví". To pak dochází až do takových absurdit, že učitelka dává do tajenky "citát youtubera Kovyho". Tak hluboko bych opravdu klesnout nechtěl...

Byl bych rád, kdyby dějepis zůstal zachován. Možná je budu (stejně jako naši učitelé nás) nudit výkladem o Osvětimi nebo třicetileté válce, přesto si myslím, že by o tom mladý člověk měl alespoň okrajově něco vědět. Na tom schopnost učit nic moc nemění.

A Babičku ani Erbena do nikoho cpát nebudu. Vidím kvalitu literatury úplně v něčem jiném. Rozhodně však ne ve fantasy nebo young adult. 

Goro, mám k dispozici čtenářský deník ze základky z roku 1984, kde má holka kraospisně rozepsaného Čechova, Hemingwaye, Čapka... Proč je to na dnešní záklaďáky příliš těžká, nepochopitelná a málo "zábavná" četba? A návyk kr čtení z rodin chybí - skola by na to však neměla rezignovat.

Vzhledem k tomu, kolik čistého času "na čtení" vychází na jednotlivého žáka je to na vytvoření návyku málo. Ale šlo mi jen o to, jak píšeš, že prakticky "nikdo" do 15 let není schopen vážnější knihu pochopit a docenit... 

Dítě pochopí jen to, na co ve svém věku má, a nedocení hned, ale v budoucnu...

Takže na školní četbu úplně rezignujeme, když má dnešní "rodina" jiné priority..?

Stargazere, do 15 let ti nikdo knihu "nedocení"... buďto čte rád nebo nečte nebo čte "z donucení" povinnou četbu a jinak nic. Tady má podle mne nezastupitelnou roli /od velmi raného dětství/ rodina... těžko to dohánět ve škole.

Mě zase před 20 lety učili úplně nudné Přemylsovce a pravěk, který mě nebavil, a úplně nudné větné rozbory. Myslíš, že jsem tušil, jak za to vše budu rád, když ve 33 začnu učit dějepis a češtinu? Copak vědec-chemik ví ve třinácti, že bude vědcem-chemikem? Základní škola má dát mladému člověku co nejširší všeobecný základ.

Ta Babička a jí podobné mě také iritovala, říkal jsem si, jak tu četbu budu dělat úplně jinak. A pak přijdeš do reality a prakticky "nikdo" do 15 let není schopen vážnější knihu pochopit a docenit... 

To se, troufnu si říci, děje. To je to nejjednodušší sdělení.

Fakt si myslíš, že jsme my učitelé úplní kreténi? Fakt si myslíš, že neopakujeme snad tisíckrát, k čemu je vědění, vzdělání, poznání dobré? Kolikrát opakuju osmákům, že prakticky neumějí číst (ne tak aby četli něco hodnotného). A že literatura je nejdůležitější předmět (v nadsázce), protože v ní je popsán život.

Asi je to věčný boj o motivaci, ale věř mi, v dnešní době se opravdu fatálně projevuje, že rodina a společnost poprvé v historii stojí proti škole jako instituci na straně "hledajícího" dítěte, které se ještě hledá.

Rodiče se soudí, aby jejich děti nemusely psát domácí úkoly. Atakují PP poradny, aby měli papír jako omluvenku. Vykládají doma dětem, že oni taky nečtou, že knihy, dějepis, chamii nikdy v životě nebuou potebovat apod.   

Jistěže ano.

Ale co když je mým dějinným úkolem učit žáky literaturu a co když je jich skutečně většina, co slušnější knihu nikdy nečetli? Jejich prvním kontaktem s knihou je často moje povinně volitelná četb až v 6. třídě.  Referáty o knize za děti falšují matky. Je skutečně jen škola vinna, že děti nemají motivaci k učení a literaturu nevnímají jako předmět, jako hodnotu?

Protože by děti do cca 15 let "měly" mít trochu ponětí o tom, co je literatura? Protože je dobré pro společnost, aby mladí věděli, co je literatura? Protože to chce MŠMT?

Osmileté dítě v Indii chápe, proč jde do práce za jeden dolar na den.  

Bohužel je to tak. Každý jsme zodpovědný za svůj vlastní osud.

V osmi je to tom, že dítě důvěřuje dospělé autoritě, která ho vede správným směrem - a i ta je dnešními rodiči potírána.

V pozdějším věku už to musí pochopit každý sám. Chápu, že míříš k známé floskuli, "že učitel musí žáka zaujmout". Ovšem přednášej o literatuře někomu, kdo nikdy nepřečetl knihu a ani to neplánuje. Uč žáka o únorovém převratu, když mu doma rodiče cpou do hlavy, že dějepis je k ničemu apod.  

Kytka, která nedokáže pochopit, proč pod ní nepřetržitě naléváme vodu, je odsouzena k uvadnutí...

Přesně, děti se dělí na ty, co chtějí, a na ty, co nechtějí.

Maximalizovat počet nemůže škola ani učitel - motivace musí vycházet zevnitř, popř. musí vyházet z rodiny, ze společnosti. A to se neděje.

Při nástupu do 1. třídy se děti TĚŠÍ, že se budou učit zpívat, kreslit, běhat a tančit. S tím ovšem škola, jak asi chápeš, nemůže vystačit. Přijde čeština, matika, vlastivěda a je rázem po CHUTI. Takže to, že škola v dětech zabíjí chuť se učit je často hlásaný, iracionální mýtus...

Neučíme se jen to, co nás baví. To bychom toho po absolvování základního vzdělání mnoho neuměli. Zpívat, kreslit, běhat a tančit...      

1. Neaplikuji. Talentovaným, chytrým a pracovitým dětem občas třeba nabídnu těžší knihu k četbě nebo kreativní úkol, kde se mohou projevit - u těch to jde, ty totiž zpravidla mají o vzdělání zájem.

2. Třeba ty násobky čísel do sta. Je žádoucí, aby každému automaticky ihned naskočily. Jak se výsledky do hlavy dostaly, jestli drilem, či snad množstvím spočtaných příkladů. Nebo nějakou jinou, moderní zábavnou formou, jako to naučili Tebe.

Ale hlavně, kdo chce, toho tyto věci ze základní školy naučíš snadno, rychle a bezbolestně, ale kdo nechce (což je kámen úrazu dnešního vzdělávání), pro toho je jedno, jestli na to jdeme moderně, nebo klasicky, zábavně, nebo drilem. A kde je vlastně hranice mezi zábavností a drilem?! Vyjmenovaná slova, anglická slovíčka, malá násobilka - prostě to do té hlavy nějak musím nacpat. Musím ovšem SÁM chtít...             

Zázname, o školství (na rozdíl od Luzz a Majakse) něco víš. proto respektuji Tvůj pohled, i když je zřejmé, že stojíme oba na opačném názorovém břehu.

Otázka, co jsou to kompetence, byla jakýmsi úvodníkem ke komentáři. Já samožejmě vím (bohužel), co to ty slavné KOMPETENCE jsou - nic neříkající, prozdné slovo. Podobně jako třeba INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP, který je jen omluvenkou pro nespravedlnost, které se dopouštíme. Jak krásně se dá floskuli "individuální přístup" všechno schovat. SOFT SKILLS, win-win, všechn jen prázdná, šedá teorie...

Když se dítě narodí v ghettu... Má garantováno bezplatné školství až do svých 26 let. Může z něj být vysokoškolsky vzdělaný člověk. Pořád nerozumím, kdo mu brání v rovném, přístupu ke vzdělání? Stačí chtít. A my pliveme na školství, že nedonutilo tyto děti CHTÍT se vzdělávat... Inkluze je v našem českém podání naprosto nepochopená, a proto zcela nefunkční a kontraproduktivní.

Příklad, proč se dnešní žáci nenaučí to co generace před nimi? Třeba neschopnost středoškoláků absolvovat maturitní zkoušku (která je lehká i pro lepšího deváťáka). To není o množství učiva, ale přístupu ke vzdělání...

Dril? Malou násobilku (a spoustu věcí v matematice) jinak než drilem nenaučíš. A často je to ta nejefektivnější cesta. Když to někdo umí zábavnou formou - fajn - ale zatím to tak v praxi moc nevypadá.

Být k dětem spravedliví? To není o žádném shazování a vození se po nich. Jen tomu, kdo je líný, říct: "Jsi líný, měl bys to změnit!" Tomu, jehož výkony jsou na pětku, tu pětku prostě dát a ne psedomotivační jedničku. Oni rychle pochopí, že když to jde samo, není třeba se příliš namáhat. Dnes je zakázáno říst o žákovi, že je líný, hloupý nebo jen vyslovit ve škole slovo TREST. 

Ale to je na několikahodinovou debatu. Oba víme, o čem mluvíme, ale každý z jiné pozice. Tvé názory jsou přesně ta teorie z brožur a mateodik, hlásaná Kartousy, Feřtky, Čapky, Laurenčíkové apod. A ty, nezlob se, v praxi prostě nefungují. Já jsem spíše praktik a hodnotím to, co každý den vidím v praxi. Díky za Tvůj komentář k mému komentáři...

zázname, díky. tvoje důkladnost a trpělivost, s jakou se věnuješ komentářům, je obdivuhodná. a na rozdíl od stargazera jde o psaní, které má hlavu a patu a nestaví pouze na dojmech.

5) „Dalším zdůrazňovaným bodem strategie je výrazná redukce obsahu učiva.“ – Redukce kvůli dětem, ale i kvůli těm učitelům, kteří to množství učiva, které (zřejmě jen kvůli sobě) chtějí předat, nestíhají s žáky probrat a už vůbec v nich nezvládají vytvořit nějaký zájem, vést je k přemýšlení, k hledání souvislostí. Pokud ti jde o to, aby třída byla inspirativním, aktivizujícím prostředím, kde by děti rozvíjely své talenty a spolupracovaly, nebudeš je chtít zahltit nadbytečným učivem. Budeš chtít, aby je výuka bavila. Aby z ní něco měly. Aby se na ni těšily.

Pokud ti jde o to, aby se dítě chtělo zavděčit rodičům a učitelům, kteří od něj čekají dobré známky a na tom základě budou ono dítě považovat za šikovné a budou k němu milejší než k těm, které budou považovat za „hloupé a liné“... zahrneš ho množstvím učiva. Pokud ti jde o to, aby se dítě vnímalo na podřízené pozici a školu (učitele) nesnášelo, budeš na něj hrnout množství učiva. Pokud chceš, aby ve třídě byly rozvrácené vztahy, kde budou jako příklad dáváni ti, kteří se něco našprtají, tehdy budeš na děti hrnout množství učiva a říkat: „Copak už se nějaký atlet zlepšil snížením tréninkových dávek a seškrtáním stanovených limitů?“ ... To přirovnání k atletice je přece úplně mimo školní „hřiště“... V zásadě jsi proti individuánímu přístupu, který dokáže jak rozvíjet konkrétní děti, tak i tvořit sociální vazby. A podporuješ plošný přístup, který nerozvíjí děti a netvoří dobré vztahy. Při plošném přístupu leda vznikne několik „atletů“, kteří vynikají nad ostatními, a hromada „méně úspěšných a neúspěšných“, kteří školu ani „úspěšné atlety“ nemají rádi. Pak ti „úspěšní“ odcházejí na víceleté gymply, kde se z většiny z nich stanou opět „neúspěšní“, protože přístup k výuce je často stejně patologický. Nebo prostě stejně frontální, výkladový, zaměřený na známky, na „tvrdou práci“, která má snad rozvíjet odpovědnost a samostatnost dětí, ve skutečnosti rozvíjí jen jejich schopnost/neschopnost zvládat nucené práce. Kde tedy vznikne z hromady těch, kteří byli na základce „úspěšní“, hromada neúspěšných, znechucených dětí zaměřených ponejvíce jen na výsledky (nadrtit a zapomenout) a na sebe (atletika), a ne snad na to, že třída jsou všichni. Ve výsledku tedy prosazuješ hromadné vytváření neúspěšnosti a sebestřednosti. Porozuměl jsem tomu dobře?

6) „Proč se dnešní děti nezvládají naučit to, co dokázaly generace před nimi?“ – Nemám přehled o tom, co se naučily předchozí generace a kdo všechno to má být, ale připadá mi, že množství učiva spíš stoupá s tím, jak čas plyne a přibývá nových poznatků. Učily se předchozí generace v biologii například genetiku? A v takovém množství, jako se ji učí dnešní maturanti? Je v pořádku, když učitel zahltí i mladší školní děti informacemi, aniž by vysvětlil souvislosti, a chce, aby si souvislosti dohledaly samy na internetu? (což není žádná „podpora samostudia dětí“, jaká se prosazuje, tohle je podpora jejich zmatku, otrávenosti, a podpora učitelova pohodlí). Navíc jsou děti a dospívající zahlcováni (dez)informacemi víc než předchozí generace, protože digitální technologie od raného dětství prorůstají do jejich světa a je třeba, aby je škola vedla i k schopnosti ověřovat zdroje a obecně k digitální gramotnosti. Předchozí generace toto neznaly.

7) „Nás se naši rodiče neptali, jestli nejsme učením přetíženi, jestli nás to učení baví, jestli není učitelka moc přísná, jestli si na nás nezasedla nebo jestli jsme si tu poznámku zasloužili. Víc než výmluvám pubertálního potomka jednoduše věřili názoru dospělého pedagoga.“  – OK, ale co má z toho plynout? Snad z toho nemá plynout, že když se nikdo neptal tebe, tak se ani dnes jiný rodič nemá na nic ptát a že potomek se jen vymlouvá. Nebo snad, že učitel má vždy pravdu.

8) K závěru... Co konkrétně znamená „Přestaňme jim lhát, že jsou lepší, než ve skutečnosti jsou.“? Vyznívá mi to tak, že každý rodič vždy rozezná potenciál svého dítěte... což ani zdaleka nemusí. Vyznívá to taky tak, že děti je třeba demotivovat (protože „být k dítěti spravedlivý“ si někdo vyloží jako: říkat mu, že na nic nemá, nebo že především nemá na to, co chce dělat. Je přece hloupý a líný.). K čemu to má vést? A co konkrétně znamená ta přísnost, po které voláš? Co všechno pod ni zahrnuješ? A proč by měla v dítěti podporovat chuť se vzdělávat? Jde ti skutečně o to, aby se dítě chtělo vzdělávat, nebo jde spíš o jeho poslušnost a úctu? A proč toto prohlášení: „škole jako instituci vrátit vážnost a začít vzdělání znovu vnímat jako hodnotu“? Škola (obecně) má vážnost stále, vzdělání je podstatnou hodnotou stále, a tak je i vnímáno. Zároveň platí, že školy jsou různé. A že závisí na lidech, kteří je vedou a kteří v nich učí. Záleží na jejich vzdělání, zaujetí pro obor, schopnosti práce s dětmi, porozumění dětským světům, schopnosti komunikace, prezentace, empatii, kreativitě, a prostě na jejich osobnostech. Tyto drobnosti nelze přehlížet.

To je zajímavé téma. Rád bych ti k tomu připsal pár poznámek, k polemice nebo čemukoli. Záleží na tobě, jestli ti k něčemu budou, nebo ne – možná, jistě, budou jen o mém omezeném vnímání a nic textu ani tobě nepřinesou. Mně se jen chtělo se tím zabývat. Vezmu to v bodech podle tvého textu.

1) Co konkrétního si pod tímto vyhlášením má člověk představit, těžko říct. Wikipedie napovídá, že „klíčové kompetence jsou souhrn vědomostí, dovedností a schopností, které jsou důležité pro uplatnění člověka ve společnosti.“ A jsme zase tam, kde jsme byli na začátku. – Musím přiznat, že tyto úvodní věty úvahy na mě působí jako záměrné matení čtenáře, vytváření dojmu, že strategie budou „samé prázdné, líbivé fráze“ (jak později pojmenováváš). Přitom „klíčové kompetence“ jsou podrobněji rozebrány v různých dokumentech a jejich stručné shrnutí viz dokument, ze kterého čerpáš. V pracovní verzi z minulého roku máš definované klíčové kompetence pro jednotlivé uzlové body, spolu s tím, na co je vhodné se v tom kterém období zaměřit, co rozvíjet. Z mého pohledu ty charakteristiky souvisí s přirozeným vývojem dítěte a dospívajícího žijícího v současném světě. (Byť zjednodušené a zobecněné, což zmiňovaný dokument sám avizuje, ostatně strategie nemůže být vývojová psychologie ani konkrétní plán.)

Pak z toho vývoje vycházejí ony „všeobecné kompetence“, které zahrnují různé oblasti studia. Třeba v oblasti textové gramotnosti – porozumění psanému textu, schopnost hlubší analýzy textu, interpretace, schopnost výstavby strukturovaného textu, argumentace, práce s relevantními příklady, hledání různých úhlů pohledu, syntéza... Pak máš jiné oblasti studia a s nimi spojené kompetence (matematické, přírodovědné a technické, osobní a sociální, kulturní atd.).

Na školu jsou tedy kladeny nároky, aby dokázala ony kompetence kultivovat. Aby dokázala děti zaujmout a rozvíjet (mimo jiné) jejich schopnost učení s porozuměním, schopnost řešení problému, kreativitu, aktivitu, samostatnou i týmovou práci, kritické myšlení, chuť se vzdělávat, vzájemně se inspirovat. Tedy aby v nich rozvíjela určité procesy, vytvářela zkušenosti, na úkor nezáživného memorování. (Všechno úměrně jejich věku, schopnostem, potřebám.) – A cílem je tedy jejich celistvý rozvoj, nikoli našprtání a následné zapomenutí učiva. – Zajímá mě, zda se můžeme na tomto obecném základu shodnout, nebo je tvá představa jiná, případně jaká tedy je. Z úvahy jsem totiž žádnou tvou vizi nevyčetl. (Resp. ano, vyčetl jsem přístup jako „v co největší možné míře natlačit všeobecný základ“, což mi vytváří dojem, zřejmě mylný, že prosazuješ dril, mechanické učení bez pochopení hlubších souvislostí a bez zájmu dětí, protože „tlačit do sebe něco“ nikoho nebaví, nanejvýš vytváří nevhodné stereotypy...)

2) „nejenže se v systému, který nemá jasná pravidla, nemůžou orientovat a nebudou mu rozumět, ale ti zodpovědnější se budou oprávněně cítit podvedeni, což logicky povede ke ztrátě motivace.“ –  Proč? Individuální přístup děti motivuje, protože jakákoli pozornost jejich směrem, která bere v úvahu jejich různé osobnosti, sklony, způsoby myšlení, je motivuje a potvrzuje jim jejich vážnost. Kromě toho, že se zaměřuje konkrétně na jejich potenciál a má větší možnosti ho rozvíjet, tak taky podporuje jejich sebedůvěru, sebeúctu, důvěru v toho dospělého, vztahy v kolektivu. Může rozvíjet empatii, (která je dětem vlastní, dokud je někdo nenechá zabřednout do demotivace a frustrace). Budou přirozeně vnímat odlišnosti kolem sebe, budou třeba vědět, že Vahan z Arménie, který nezvládá češtinu tak jako Šárka, která má jazykový talent, potřebuje jiný přístup, protože jinak by to nebylo spravedlivé. I mezi sebou a jinými vrstevníky budou vnímat rozdíly, tu drobnější, tu výraznější, což je může vést k přirozenému vzájemnému učení, porozumění, rozšíření (myšlenkové, citové, etické, kulturní „roviny“) sebe sama, k větší spolupráci a vzájemnému respektu. Všechno to závisí na mnoha vlivech. Na klimatu třídy, na schopnostech učitelů s těmi dětmi pracovat, na rodinném zázemí dětí, na tom, jestli nejsou zatíženy nějakými stereotypy... A dále: Píšeš, že by takovému systému děti nerozuměly. Proč by děti nemohly, ze své vlastní individuality, rozumět tomu, že nejsou uniformní? Děti nechtějí být uniformní, jsou rády, když k nim někdo má takový přístup, jaký potřebují právě ony, a zároveň se chtějí cítit jako součást celku, takového, který mají rády. A taky je možné tím přístupem vést děti k aktivitě a to nejen během výuky, ale i v mimoškolní činnosti, ve vlastním zkoumání a pozorování, a taky k aktivitě směrem k výuce samé. Děti mohou reflektovat systém vzdělávání. (Opět, úměrně svému věku.)

3) „Známka totiž přesně ukáže, kolik toho žák umí, či neumí, jestli se doma učil, nebo ne.“  – Opět mě zajímá: Proč? Například, známka za test může vypovídat o náhodě. O tom, že jsem zrovna dával pozor a test se týkal jen toho, co jsem měl v paměti, ovšem nevypovídá o tom, jestli tomu rozumím nebo co všechno jsem opsal od souseda. Známka za ústní zkoušení zase může být ovlivněná tím, jak učitel vnímá žákovo vystupování. Žák s většími znalostmi a s hlubším porozuměním problému může dostat horší známku, protože to nedokáže podat, nebo to nedokáže podat tak, jak to chce učitel slyšet. Jsou učitelé, kteří vyžadují reprodukci toho, co sami řekli, a ne to, aby děti samy přemýšlely. Nebo, dvě děti s velmi podobnými znalostmi a porozuměním problému můžou mít jinou známku, přičemž o rozdílu celého stupně rozhodne nějaká banalita. Známka hází více dětí do stejného pytle a vytváří ostré hranice mezi nimi a jinými (jiným pytlem). Vede dítě k porovnávání se s druhými – ne k vzájemnému učení, inspiraci ani podpoře, ale jen k nesmyslnému porovnávání a odtud k nevraživosti a celkově k nepříznivému klimatu třídy. A vede dítě k pocitu, že musí naplnit očekávání, k obavám, že se mu to nepodaří a že „není dost dobré“. Vede ho víc k zaměření se na známku-výsledek než na proces porozumění. Zvlášť tehdy, když všichni v jeho okolí řeší hlavně známky – jiné děti i rodiče i učitelé. Známka je jak razítko. Nevede dítě k práci s chybou. Přitom chyba má potenciál. Můžeš o ní s dítětem mluvit, dítě ji může hledat a hledat důvod, proč je to chyba, porozumět a něčemu se z ní naučit, a to bez „hrozby“ špatné známky. Práce s chybou může být kreativní i pro ostatní děti, pokud je ve třídě takové klima, že děti neuvažují ve stylu „Jé, to je debil, on napsal tady tohle“, ale spíš ve stylu „zamyslíme se nad tím spolu, schválně, k čemu dojdeme“. To klima je znatelně závislé na učiteli.

4) „O jaké nerovnosti v přístupu ke vzdělávání se tu hovoří?“

A) Třeba o takové, když pocházíš z rodiny a z lokality, která ti neposkytuje takové možnosti, jaké bys potřeboval. Tví rodiče se ti nevěnují, nemáš žádné kroužky, protože ti je nikdo nezaplatí, nemůžeš se seznámit s takovými lidmi, kteří by tě mohli inspirovat, nemáš doma přístup ke kvalitním knížkám a jiným podnětům... Prostě, tvoje cesta k vzdělání je něčím zkomplikovaná. Je ti třeba devět, chodíš na školu, kde se nesetkáš s žádným učitelem, který by dokázal svůj předmět vést zajímavě a komunikovat s dětmi, spíš se setkáváš s autoritativností a arogancí dospělých. A tak je tvůj vztah ke škole od začátku něčím jako „je to nutné zlo, kam musím chodit, plné kreténů“. Což je vztah, který se ti stal zvykem a třeba ti vydrží po celou dobu školní docházky. – (Ano, je možné, že navzdory tomu máš hlubokou motivaci, koukáš na všechno kolem sebe, zkoumáš fungování světa... a nepříznivé prostředí ti vlastně velmi pomůže k vnitřnímu růstu... Bylo by ale nebezpečné se řídit podobnými myšlenkami a záměrně vytvářet dětem nepříznivé podmínky, že ano.)

B) Nebo o takové, kdy jsi dítě imigrantů, máš například výjimečné hudební nadání, ale nemůžeš ho rozvíjet, protože tvé okolí neví jak, doma ti (opět) nic nezaplatí, neumíš dobře česky, což z tebe v očích některých učitelů dělá obraz „hloupého dítěte“ a v očích spolužáků objekt vhodný k šikaně. Nějak prolezeš základku a nevíš, co dál. – (Ano, nemusí tomu tak být, můžeš se dostat i do třídy, která tě rozvíjí, učitel češtiny se ti intenzivně věnuje a doučuje tě, děti tě mají rády, ale to všechno taky nebude běžné.)

C) Nebo jsi dítě ze vzdělané rodiny z vyšší příjmové skupiny, tví rodiče tě motivují, platí ti kroužky, vedou tě k zájmu o různé věci, znají tvé „silné a slabé stránky“, učí tě s nimi pracovat. Přihlásí tě do výběrové třídy, potkáš tam kvalitní učitele a inspirativní přístup k výuce a tvůj zájem o vzdělání vzroste, i když nemáš mimořádné nadání. Dokážeš rozvinout svůj potenciál, na rozdíl od nadanějšího dítěte z bodu A nebo B.

D) Děti s poruchami učení nebo s psychickými poruchami, děti, které mají speciální potřeby i komplikované rodinné zázemí a tak se jim nedostane náležité péče, jsou taky znevýhodněny v možnostech vzdělání. Podobně děti, ke kterým učitel přistupuje s určitými předsudky (třeba na základě etnicity). A tak dále. – Tedy: to, jestli bude dítěti umožněno dostat se ke kvalitnímu vzdělání, je stále značně ovlivněno jeho rodinným zázemím i místem, kde žije. Základka je důležitá i v tom, že ti vytváří návyky, u kterých je pravděpodobné, že je s sebou potáhneš dál. Je v obecném zájmu, aby jakékoli dítě z jakéhokoli prostředí mělo přístup na dobrou základku, která v něm bude podporovat rozvoj oněch „klíčových kompetencí“ viz bod 1.

Už zjistilas koho jsem možná volil, teď zbývá už jen zjistit číslo bot a jméno matky za svobodna a můj kádrový posudek bude kompletní.

Iracionální představa, že vysokoškolsky vzdělaní učitelé jsou většinově kreténi, zatímco všechni mladí do 18 let jsou všechno úžasná inspirativní stvoření, je přesně ten bermudský trojúhelník, v němž se naše školství v současnosti zmítá...    

stargazere, zase to překrucuješ. nepíšu nikde, že máme vyhodit učitele 40+, ale pozastavuji se nad tím, že někteří učitelé jsou prostě neschopní.

a otázka "není to trochu fašistické" zní od člověka, který má sklony k rasismu a volí trikolóru, je přinejmenším úsměvná.

Že za všechno může všech 100 tisíc učitelů 40+ je ovšem také demagogie. Ne? Není to trochu fašistické? Ty nad 40 vyhodíme a očistíme tak učitelský stav...

Strategie může vymýšlet ten, kdo stojí denně před žáky. Z kanceláře MŠMT ji fakt nejde napsat ani z výzkumů. A to se děje. Proto se tak metodika odlišuje od reality a vnáší do škol pouze chaos.     

zajímám se o obsah textu. snažím se dokonce diskutovat. jenže pokud argumentuješ samoživitelkami, "zdravým rozumem" a vlastním pozorováním, tak je diskuze marná. s demagogy se diskutovat nedá, už z principu.

Mně naprosto nevadí, že jste "vypátrali" moji identitu. A jsem rád, že patříš k mým pravidleným čtenářkám. Jen doporučuju zajímat se více o obsah textu, než o autora :-) 

Mně vůbec nevadí, že lidé vědí, kdo jsem. To se dá poznat z toho, že nepíšu pod pseudonymem a neměním si opakovaně NICK.

Jen mi přijde chorobné to zkoumat, kdo je Majaks, kdo je Zdenda, kdo je Luzz, kdo Vigan. Ale každý to holt máme asi jinak.

tak RVP byla příležitost změnit prostřednictvím ŠVP mimo jiné to, co a jak se bude učit. to ti snad nemusím vysvětlovat. že to většina škol nevyužila a že dejme tomu zpracování vlastního ŠVP většina škol brala jako děsnej problém a práci navíc (a proto prostě opsaly starý osnovy, hlavně nic neměnit), mělo za důsledek, že se český školství od té doby pohnulo z místa minimálně. jako chápu, že je těžký pro šedesátiletou dějepisářku přestat učit dějepis ve stylu datum - bitva a že pro čtyřicetiletýho učitele češtiny je obtížný hledat nějaký mezioborový souvislosti, když nemá rozhled v ničem jiným než v literatuře a větných rozborech, ale na druhou stranu se ptám, co podobný lidi ve školství dělají.

ale končím. raději končím, než i mě obviníš z nějakého nevhodného chování. mimochodem, fakt je dost snadný na internetu najít tvoje články. pokud nechceš, aby je lidi četli, tak nepublikuj a nesděluj o sobě, kde pracuješ a kdo jsi. děsně jednoduchý.

Podle výzkumů, které nic nevyzkoumaly, se právě tvoří tyto a jim podobné strategie. Proto to není nic než hromada nicneříkajících frází. 

Když bude Plaga chtít a přizvě mě, rád mu přijdu popovídat, co je v našem školství špatně. Na to on však má jiné a podle toho to také vypadá.

A chceš data, příklad z praxe? Třeba slavný vznik RVP a ŠVP v roce 2005, které měly naše školství pozvednout do nebeských výšin. Právě od té doby však jde všechno do kytek. Co tedy čekat od další nové strategie z pera MŠMT?!

To sice ne. Ale lustrování, kdo jsem nebo nejsem, či koho jsem zaměstnancem, to už hraničí s posedlostí. To je znakem totalitářů, nikoli ctnostných liberálů, které zde hájíš.

... pozorovat a popisovat reálný život... takže zase jen tvoje dojmy... a demagogie. a nezbytnej smajlík jakože jsi nad věcí. skvěle.

Ale jako kazatel a ochránce liberálních hodnot a názorů bys přeci měl horovat za svobodu slova. 

"Nesuhlasím s jediným vaším slovem, ale přesto budu bojovat za to, ..."  

Pozorovat a popisovat reálný život, Luzz - to je lepší než všechny studie světa. :-)  

ano, ano, pseudoliberál, pseudohumanista, přidej sluníčkáře, vítače, rouškaře... a a a určitě jsem ještě na něco zapomněla.

aneb když nedokážu podpořit svoje bláboly relevantními argumenty, tak vytáhnu roušku pseudoliberalismu.

neodpověděl jsi na mou otázku - pokud ti tak na srdci leží osud českého školství - zapojil ses nějak do přípravy té strategie? pracovní skupiny? námitky? kulaté stoly? diskuze k tématům? - věřím, že proběhly.

to stejné známkování, individuální výuka - dodej odkazy na relevantní studie o tom, že známkování je pro dejme tomu šesti, sedmi, osmileté děti vhodné a prospěšné. dodej relevantní studie o tom, že individuální přístup ve výuce je špatný. pak teprve můžu začít uvažovat o nějaké smysluplné diskuzi.

S úžasem pozoruju, jak Vy dva, neliberálnější z liberálů, nejrovnější z rovných, jste absolutně netolerantní k odlišným názorům a oba úplně běsní očekáváte každý můj text...

Díky za to. Protože přesně o této falešné libverálnosti dnešních liberálů ty texty jsou. :-) Pod rouškou pseudoliberálnosti nám uniká pravda.

S něčím s tebou souhlasím, s něčím ne, Stargazere. Máme to, co si zvolila většina, takže stěžovat si teď, je asi dost pozdě. Ne všechno je ale tak špatné jak si myslíš. Mnohé školy a výuka v nich je pokroková. Změny k lepšímu se vždycky těžko prosazují. V létě o dovolené jsem se byl podívat na Růžový palouček, místo kde odcházel Komenský přes hranice. Když jsem si tam o něm četl, mrazilo mě z toho, jaký to byl pokrokový člověk. Je až nepochopitelné, že za takovou dobu se toho tak málo změnilo a jeho myšlenky se těžko prosazují i dnes. Na druhou stranu naše děti se učily v obyčejné vesnické škole a nedá se říct, že by na tom byly hůř.

našla jsem si ten dokument. zběžně jsem ho prošla. byla jsem v pokušení ho projít podrobněji. abych s tebou mohla třeba podiskutovat. ale pak jsem si řekla, že nebudu ztrácet čas. protože s tebou je jakákoliv diskuze marná. mimochodem, strategie nejsou konkrétní plány. obecně tyto dokumenty mají určitou hierarchii a vyčítat strategii, která je na několik let, že obsahuje pouze obecné vize a podobně, je směšné. a ještě jedno mimochodem, ale to určitě víš - když se připravuje jakákoliv strategie nebo plán, tak existují pro různý oblasti pracovní skupiny a podobně. byl jsi členem nějaké pracovní skupiny? pak strategie podléhá nějakému připomínkování. vznesl jsi námitky?

klasické známky skoro o ničem nevypovídají a podle mě vůbec dítě nemotivují. slovní hodnocení utopie? a jak to, že jinde to funguje? (alternativní směry výuky atd., v jiných zemích). není spíš dáno neschopností učitelů? rigiditou systému? ostatně píšeš sám - škola se nemění.

a co je tak špatnýho na individuálním přístupu? je logický, že nadanýmu žákovi se musí učitel věnovat jiným způsobem než méně nadanýmu. nerespektování individuality a ten tvůj rovnostářský a autoritářský přístup ke vzdělání vede právě k tomu, že z docela normálních dětí vyrůstají takoví demagogové jako ty. zakomplexovaní jedinci, co nejsou schopni sebereflexe. dál se raději nerozepisuju.

Říkat, že učutelé )doktoři, popeláři...) byli dřív takoví a dnes jsou makoví je vždy ošidné. Záleží na tom, na co je člověk zvyklý. Změnám se člověk vždycky brání. Třeba moje adoptivní dcera z Guineje dostává ve škole známky až do dvaceti, mají tedy širší stupnici. Zřejmě to tam taky berou jako normálku. 

Majaksi, takoví byli, jak vyplývá třeba z některých pamětí , i učitelé za první republiky. To je už v povaze věci. Všiml jsem si, že rád nálepkuješ a nasazuješ druhým psí hlavu. Neopisuješ ze zrcadla?