How long does it take to Guam?

Nepochopil jsem co má hřbitov společného s náhodnou známostí v letadle. 

Rozumímtomu,co jsi chtěl sdělit. Pomíjivé je všechno.  Z hlediska věčnosti je pár hodin v letadle nebo sedm set let skoro totéž. Problém je spíš v tom, že ty dvě záležitosti spolu nesouvisí jinak než onou pomíjivostí.

Pokud jde o různé jazyky použité v literárním textu či v dramatickém díle, zastávám názor, že jakýkoli použitý prostředek musí v díle hrát (mít smysl), v Boženě jednoznačně používání němčiny a češtiny má významnou roli, v tvém příběhu nemá angličtina žádnou roli. Skutečnost, jestli je vícejazyčnost pro tebe přirozená a samozřejmá, není důležitá.

Ahoj, kvaji, díky za názory! Chápu je. Takový kratičký text snad ani za tolik námahy nestojí - to vždycky říkám autorům haiku nebo aforismů.

Užití jazyka: Máš pravdu, že jsme na českém serveru. Já jsem ale s určitou nadsázkou "sudetský Němec". Už jako batole jsem byl konfrontován s více jazyky a vpodstatě mi nikdy nepřišlo "divné", že lidí mluví různými. Právě to, že na palubě letadla mluvíme anglicky, s Heimatbetreuerem německy a v pekařství česky se slezskou slovní zásobou i deklinací, se snažím vyjádřit. Je to něco, co v našem prostředí od války chybí a ani sit o neuvědomujeme. Třeba zrovna včera ve třetím díle životopisu Boženy Němcové hrál mladý Vladimír Polívka šumavského Němce. Mladý Polívka, jehož mateřštinou je francouzština, jistě je zvyklý na vícejazyčné protředí, nicméně v každém slovu bylo znát, že to není šumavský Němec.  

Rozvést téma první části: O to se snažím "celoživotním dílem". Zatím marně, čtenářů nenacházeje. Prostě nedokážu přenést ten pocit marnosti z mizejícího světa v rozsahu 30% kulturního dědictví této země. 

Souvislost obou částí: Tak se mi asi záměr nepodařil: Šokující je, že banální příhoda z letadla je úplně stejně pomíjivá jako z jistého pohledu obrovské kulturní dědictví, ležící na hřbitově v Úvalně. Jen tak mimochodem rodákem z Úvalna byl i Hans Kudlich, jedna z nejvýraznějších postav roku 1848.

Psát umíš, to je patrné i z téhoto příběhu. Problém je skutečně v propojení těch dvou částí. Otázka je, zda je vůbec dobré je propojovat, protože ta příhoda s letadla nemá v podstatě nic společného se zmizelými hroby. Zejména proto ne, že pomíjivé setkání v letadle je banální, takových je spousta a nic z nich nerezultuje. Možná by stálo za to se spíš zamyslet víc nad různými souvislostmi oné první části.

Další výhradu mám k používání angličtiny, jelikož v příběhu nehraje vůbec žádnou roli, jakým jazykem jste mluvili a dá se předpokládat, že jsi s Američankou nejspíš mluvil anglicky. A v názvu povídky na českém serveru pro převážně české (slovenské) čtenáře angličtinu nechápu vůbec. Kromě toho sdělení v názvu neobsahuje nic, co by se nadalo se stejným efektem napsat česky.

Zdravím tě Luzz! Pokud autor musí své dílo vysvětlovat, není dobré. Pokud jsou komentáře dlší než samo dílo, také to není zdravé. Udělám ale výjimku, protože následující se netýkájenom tohoto kratičkého a zase ne tak významného textu, ale obecného problému:

Co tím chtěl prozaik (tedy já) říci?

Epizoda s Anne je vlastně banální. Zažít ji může každý z nás v cukrárně, na nádraží nebo v čekárně u doktora několikrát denně. Ta příhoda s Anne není mimořdáná ani tak svou lokalizací v letadle z Denpasaru do Taipei, jako spíše faktem, že ti dva sedí vedle sebe dlouho a také tím, že ona mu klidně může dát číslo svého mobilu, protože oba vědí, že tím nic neriskují. Opravdu se už neuvidí. Proto je snazší předat si mobily v letadle (než v té zmínění čekárně, kde hrozí, že se budeme v následné době potkávat ve městě) vyvolat v postarším Evropanovi iluzi zájmu a přitom se nemuset bát, že ji bude jako blouznivec s druhou nebo třetí mízou pronásledovat. 

V kontrastu proti té banální pomíjivé chvilce stojí těch sedm set zmizelých let Úvalna. Nevím, jak toto téma předat. Představte se, že usnete a vzbudíte se za dvacet let a z obce, z okresu, kde žijete, nezbude vůbec nic - žádná budova, žádný člověk, žádná kulturní slavnost, žádné pole, žádné vybavení kuchyně, ba ani jede jediný hrob. Tak se budím já, vnuk Němců z pohraničí,  abych se musel dívat, že svět mých předků beze stopy zmizel. Ze 700 let práce a budování a z odhadem 8000 pohřbených v tom Úvalně se stala úplně stejně pomíjivá a banální chvilka jako to společné šestihodnocvé sezení v letadle.  

rincipiálně si myslímnevim, no. mně připadne, že ty dvě historky nejsou úplně dobře propojený... ta poslední věta je zbytečná (zbytečně doslovná) a působí spíš jako prázdná fráze než aby vyvolala nějaký pocit naléhavosti anebo osudovosti.

nevim, no. mně připadne, že ty dvě historky nejsou úplně dobře propojený... ta poslední věta je zbytečná (zbytečně doslovná) a působí spíš jako prázdná fráze než aby vyvolala nějaký pocit naléhavosti anebo osudovosti.

Překlep jsem konečně opravil. Byla to provozní slepota. 

Přečtru si to znova, s odstupem. Posílám si avízo.

Díky, kluci! Provozní slepota.

Ahoj, Lakrov,

"Taky jsem si všimla," odpovídá Anne. Je to dialog. Učili nás, že dialog má být napsán tak dobře, aby se nemuselo uvádět, kdo hovoří. Tak mi to asi nevyšlo.

Já tam pojítko vidím.

Díky za nváštěvu.

Díky, doplním povídku do Nominací.

Ano, Ireno, s nominaci do PM souhlasim. Jsem pocťěn. Ď.

Mohla bych povídku nominovat do soutěže PM?

Ahoj, K3, souhlasím s nominací do PM. Jsem poctěn.

Autore, mohu toto nominovat do PM?

Taky mě to napadlo, Majaksi, proto jsem to pojal krátce.

Lastgasp, ten stav hřbitova je, bohužel, pochopitelný. Je to pryč. Když jsem byl dítě, chodil jsem na takové hřbitovy s babičkou. Byla jediná, která zůstala tady. Všichni příbuzní i sousedé šli do odsunu. Psali ji dopisy a ptali se, jak to vypadá. Chodil jsem s babičkou a ona se starala o desítky hrobů z prázdných vesnicích Vrchní Orlice, Neratov, Podlesí, Malá Strana, Nová Ves .... Desítky a desítky konví, kytic, co se jen naplela plevele ...

Bezvadný romatický zážitek, zastíněný zklamáním z nepochopitelného stavu hřbitova. Moje zkušenost ze Šumavy. Viděl jsem jich několik.

Je to hezké:)

Díky, "m" už jsem opravil.

V dnešním světě jsme zkrátka ztraceni,ať mrtví, či živí... Hezky vyjádřeno.

Přidávám se ke kolegům.....*/**********************

Ve velký-m městech, to je asi překlep. Je to zajímavé, dobře napsané, shoduji se s Gorou i s knihomolem.

To máš, knihomole, pravdu. Však také předobraz hrdinky se tam nudí.

V podstate dve témy v jednej poviedke citlivo premostené. Z Guamu na cintorín ani nie je tak ďaleko.

Aspoň ti zavolala, to je hezký.

Pomíjivost jako téma ve tvé povídce dominuje. Ráda jsem četla.