Někde tu kape voda

Lean - díky za přečtení a odezvu :)

také stále slyším 

téct tu vodu

Myslím si, že je to běžný jev, ale většina lidí to nevnímá.

***

Zázname já ti kdyžtak k tomu napíšu bokem... až se vrátím s kapry a budu mít chvilku klidu :) kazpodádně díky za tvé zamyšlení nad textem a že sis dal tu práci a vypsal jsi mi všechny své otazníky.

Cvrcka - to máš zajímavé asociace :) Horor to fakt být neměl... spíš jako že na dětství nejde zapomenout. Ale v pohodě ;)

Cassy - díky! Nemam moc času teď na vše reagovat, zrovna kupuju kapry atd... Ale nemam uplně v úmyslu vysvětlovat dopodrobna smysl textu. On si to vlastně každý čtenář pobere po svém a když nepobere, tak to vubec nevadí. :)

celkový pocit, který z obrazu pramení, podle mě, převažuje nad snahou rozebrat dílko do šroubků...

Vnímám ji podobně jako nenalezený záznam. Taky mi připadá dost na sílu...

S tím, že to neumím číst, souvisí taky, že mi na té malé ploše vzniká až moc nejasností: Otázky, komu patří klíče, komu byly vráceny, jak souvisí dětský pokoj, který už není, se zbytkem bytu nebo domu, protože se evidentně nevypařil, nebo se vypařil a místy se zhmotňuje ve vodu, když se mu chce? A jestli je to pokoj, tak jestli ho někdo vytápí, nebo ho nechal jen tak, a jaký vliv to má na zbytek domu, a co všechno je ten dům, ty sama, nebo víc? A jak může něco kapat a současně přetékat, má to strašit? Nemůžou to přece být jen nějaké příměry, jistě to má nějaký hlubší smysl, takže se nějak pracuje s představou toho pokoje v rámci celého domu, možná i v rámci ulice, města, kdovíčeho... nebo ten pokoj prostě zmizel a vrací se jen ve snech? Asi to jsou zbytečné otázky, asi to mám číst nějak citově, nebo naopak to mám číst mnohem pozorněji, hledat souvislosti a dál a dál narážet na vlastní neschopnost.

pro mě to má hororovej nádech. kapání neznámého kohoutku z dětství je prostě zlověstnej obraz... a tuším, že o tom to být nemělo.

Asi to nedokážu číst dost citlivě. Pro mě je to až bolestně promarněný text. Hodně doslovnosti, nucenosti. Ty naservírovaný pocity mě odrazují. Jako by v těch slovech nebyl skoro žádný prostor... pro skutečnost. Docela se mi líbí poslední dva řádky první sloky, jen bych potřeboval kolem nich něco jiného. Ale jak říkám, to je moje chyba, neumím to číst.

Kap, kap... :) Zaslouzeny tip a prani krasnych svatku. ;) S.F.

Jamardi - přesně tak! :)

Každý žije svůj život a co se stalo předtím ovlivňuje to, co se stalo potom. Je to součástí života daného člověka a jiných lidí ne. A to se ozývá. Není důvod se myslet, že dětství je období, z kterého se později nic ozývat nebude. Mě taky kape :). Já to tak alespoň chápu. 

Jsi nejspíš velmi citlivá duše. Někteří lidé slyší trávu růst a jiní zase kapat imaginární kohoutek. Neradila bych ten kohoutek opravovat. Kapání kohoutku se možná podobá pomlkám ve zpěvu důlního kanárka v uhelné sloji. ...Je třeba tušit, že se může, ale i nemusí, něco dít.

Elino děkuji! Myslím, že mi tam nekapou ani ty slzy... spíš tam kape nějaký nedotažený imaginární kohoutek a tím vzniká moje vnitřní napětí a pozornost :)

Dětství nikdy úplně nekončí a v každém z nás zůstává kus dítěte a je lepší, když to, co kape, jsou slzy... Kdyby to byly jedovaté sliny, bylo by to mnohem horší. Tip.

a2a2, Andělka, blacksabbath - děkuji za milá slova. Docela často v tom pokoji, co už neexistuje, jsem :) 

to je dobře.....v každém má zůstat kousek dítěte......hezky jsi v pár slovech popsala dospění......*/****

Voda je dobré znamení.

Verše, kterým nelze merozu,ět a ještě přesněji, které potřebuji.

Děkuji Goro :) 

Theo... pointa se mi zamlouvá, a celé!

Evženie - taky si to myslím :) 

Nejde to úplně utáhnout a to je dobře. Dítě v nás si má hrát celý život.