Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOkna do světa
Autor
zeleda
Toto je část úvodu mého dalšího cestopisu, který je věnován hlavně Středomoří a Přednímu východu.
Přistání v Kerkýře, Korfu
Moře a zvuk leteckých motorů. Spojené nádoby, ve kterých se představy a emoce s náležitou nostalgií i netrpělivým očekáváním přelévají s jedné strany na druhou. Letadla, létání, atmosféra nejrůznějších světových letišť i všechna ta nádherná očekávání věcí a dějů příštích při stoupání po schůdcích letadla, byla a pořád jsou u mne vždy spojena s mořem. A také s poznáváním nových světů, nových lidí a nových zážitků. Poznávání je dobrodružství, které se, alespoň v mém případě, nikdy neomrzí.
Faktem je, že pokud byla cílová destinace v dosahu našeho auta, preferoval jsem před letadlem tento způsob cestování. Letadlo vás sice zbaví nekonečně dlouhých hodin jízdy po dovolenkově přecpaných komunikacích, ale na druhé straně vám neumožní to potěšení z poznávání krajiny, která vám ubíhá kolem oken auta.
Jsou ale destinace, kam byste se autem jen těžko dostávali. Orient, řecké ostrovy, Afrika. Tam se zpravidla létat musí. Vnímavý dovolenkový cestovatel, ať vkročí na jakékoli letiště, co jich kde po světě je, většinou pocítí vůni dálek a romantiky a vzrušené očekávání. Ať už to bylo, jako v našem případě, monstrózně veliké římské Fiumicino, nebo malé pouštní letiště v sinajské Tabě, či jediná ranvej mini letiště v korfské Kerkýře. A další a další. Jsou to a vždy to budou naše okna do světa. Malá i ta velká. Přibližují nám svět, probouzí naše emoce a posouvají hranice našeho poznání.
Na jedné straně je mnohdy až pohádkový svět Středomoří a na straně druhé, dnes poměrně nebezpečná oblast Předního východu a severní Afriky. Oba tyto světy lákají a určitě ještě dlouho budou lákat poznání chtivé cestovatele svou výjimečností.
O Středomoří jsem už toho napsal ale tolik, že je mi skoro trapné k již napsanému přidávat další řádky. Ale nemohu si pomoci. Ten kraj, kde se příjemné klima snoubí se zcela jiným životním stylem než je ten náš, středoevropský, kde na každém kroku narazíte na množství památek od starověku až po dnešek, kde od krásně modrého a příjemně teplého moře se po pár stovkách metrů mnohde zdvihají do více než tisícimetrové výše ostré, vápencové štíty pobřežních pohoří, ten kraj se mi až příliš zažral do duše.
Je dobré občas zavítat do jiných světů, poznávat a srovnávat. Středomoří mohu nejlépe charakterizovat citací z jedné své starší glosy, která srovnává prostředí německého Baltu a věčně nového a stále přitažlivého Středomoří:
„Člověk je věčně s něčím nespokojený. Já bych konečně bral i ten Balt, i když je studený. Ale jen v krajním případě, kdyby už žádné jiné moře neexistovalo. Na Baltu však není a těžko někdy bude ten vzrušující a rozvolněný středomořský životní styl, ani dlouhé siesty při víně, nebo kapučínu, ani dědkové s fajfkami na lavičkách, řešící problémy politiky a fotbalové ligy, nejsou tam charakteristické mediterrání macchie na skalnatých stráních a nejsou tam ani prastaré, křivolaké uličky, vonící historií a spoustou květin na malých dvorcích. A hlavně tam není to optimisticky pálící jižní slunce, které vám ráno vleze neurvale až do postele a rozpaluje všechny vaše smysly.“
Moc rádi a často jsme se ženou cestovali. A nebylo to jen Středomoří. Vždy nás lákalo poznávat také jiné světy, než nám nabízí náš středoevropský životní prostor. Byť je ten náš český životní prostor malebný a krásný a umocněný vědomím toho, že je to naše rodná zem, je občas dobré do těch jiných světů zavítat a poznávat je. Poznávat a opět se navracet domů.
V tom výčtu středomořských předností a krás však musím uvést ještě jednu. Tu, která je vedle modré, vlnící se hladiny moře a všech možných památek, stejně tak lákavá, potřebná a zároveň neobyčejně příjemná. Turista, poutník, cestovatel, není pochopitelně živ pouze krásami přírody, koupáním a opalováním a poznáváním všeho možného. Občas se musí někam posadit, odpočinout si, najíst se a něco si i vypít. Restaurace, vinárny a kavárny, kterých je ve Středomoří úplná inflace, vždy lákaly a dál lákat budou k posezení, k dobrému jídlu, vynikající kávě a neodolatelnému dolce far niente. I tomuto, veskrze příjemnému středomořskému fenoménu, se chci v následujících stránkách, krom jiného, také věnovat.
západ slunce na porečské Lanterně, Istrie
turistická vesnička Sidi bou Said, Tunis
29 názorů
Jendo rád čtu cestopisy a také jsme dříve rádi cestovali. Sice až po r. 90, ale za to dost. Mimo jiné jsme také přistávali na Kerkyře a měli jsme štěstí, že jsme na dráhu viděli z okna. Já o tom nepsal, ale točil filmy. Myslím, že dost. Budu se těšit na tvá pokračování (včetně obrázků).
Jo, kamaráde, já už se ve svých letech budu jen těžko vyvíjet k něčemu jinému, třeba i lepšímu. Jsem už vyvinutej až až. Moc dopředu se dívat nechci, třeba bych tam uviděl ústecké krematorium. Ale o literatuře a tvorbě vůbec si rád pokecám. Už jsem psal v odpovědi Karlovi, že mám možná až příliš široký žánrový záběr. Teď jsem se asi zbláznil, protože píši historickou publikaci o vývoji společnosti starověkého Předního východu a musím toho moc a moc nastudovat. Je to ostatně můj celoživotní koníček. Něco ale v tomto svinském čase musím dělat, abych nezcvoknul.
Chápu. Na druhou stranu Písmák vždycky byl o diskusi nad textem ve smyslu nějakého vývoje.
StvN - nic se neděje. Je to diskuse. Názory je třeba si ujasnit. Nevyhýbám se ani ostřejší diskusi, pokud zůstavá na slušné úrovni. Ale uznávám cosi, jako autorskou licenci. Nemusí se mi ovšem daný text líbit. Kdysi zde byla jakási Ysslandia, která to dotáhla až na redaktorku a ta dokonce v diskusích psala svoje verze cizích textů. Byl to bizár. Ale tu asi budeš znát.
Karle nejsem momentálně nějak ve formě. Jak psychické, tak hlavně fyzické. Musím si dávat pozor, abych nenapsal nějakou kravinu. Vždycky jsem si myslel, že pero, resp. klávesnice počítače mi vypadne z rukou teprve, až mě budou strkat do penálu, ale vše je jinak. Nemám rád zimu, ale moře, nemám rád virus, ale Merlota. Pokusím se přežít.
Každý máme svůj rukopis, nejsem na modernu, mám rád klasiku. A taky mám rád diskuse, pokud jsou plodné a k nečemu vedou. Díky za názor.
Honzo to nebyla kritická výtka, spíš pochvala. Jenom jsem porovnal. Mě zajímají právě ta specifika kždého z nás. Být svůj jsou i má slova.
Ireno, díky za zastavení. Já mám ale těch cestopisů fůru a nevím, do jaké míry s tím mohu Písmáka zaplavit, abych čtenáře neotrávil. Na každé cestě jsem si psal podrobné poznámky, které jsem pak doma přepsal do srozumitelné formy a přidal fotky. Z těchto dokumentů se pak rodily knihy.
Je hezké, že ještě někdo píše cestopis. Ber zřetel na to, abys byl i konkrétní a aby ses zbytečně neopakoval, aby ses s přicházejícími odstavci posouval. Zjednodušeně by se dalo říct, že sděluješ: rád cestuji, rád cestuji, rád cestuji... :)
Zeledo, krásně jsi mě navnadil. Tu oblast dobře znám a ve všem s Tebou souhlasím. A samozřejmě se těším na další díly.
Karle díky za tip. Jen upozorňuji, že nejsem Exupéry, ale Honza Zelenka a nehodlám se s nikým srovnávat. Exupéryho ale obdivuji. Píši však nejen cestopisy, ale povídky, romány, glosy, fejetony, básně, historické publikace a taky na smlouvu za peníze. Je to můj život. Na cestách po světě není jen poetika, ale také historie, problémy, nebezpečí a bída. Zejména v oblasti Předního východu. To vše jsem se pokusil ve svých cestopisech zachytit.
Ale díky za návštěvu, je mi jasné, jak jsi to myslel.
Přilákalo mě to, protože to začínalo letadly a zrovna jsem dočetl sbírku leteckých povídek Antoine de Saint-Exupéryho. Mohl jsem tedy srovnávat. Antoine byl přece jen o poznání poetičtější, ale vyšel jsi i tak se ctí. Dokonce mi ho to chvílemi připomínalo.
Honzo, krásně a poeticky jsi napsal úvod, moc se mně líbí i fotky. Těším se na další cesty :-))), TIP
Lucko a Jardo, ještě sem něco málo dám. Tři moje cestopisy jsou v knihovně a čtvrtý je v pořadí. Když jsem se konečně naučil dávat ke článkům fotky, hlavně díky Janě Vesuvance.
Richarde, přistávání letadel na jediné přistávací dráze v Kerkýře je vždy atraktivní událostí, lítá to těsně nad hlavami.
Já si na pohostinnost lidí v celém Středomoří nemohu stěžovat. A nejde jen o to, že turisté přinášejí peníze. Středomořská povaha je trochu jiná.
Já Lucie píšu...
15. 01. 2021Moc pěkné obrázky! Úplně jsem zapomněla, jaké krásné je vidět moře. Tys mi to, ale rychle zase připomněl. Těším se na cestování s Tebou :)
Tamní obyvatelé jsou mistry v obsluze zákazníků. To naopak je u Slovanů největší slabina.
Co to je za aerolinky?
Tamní obyvatelé jsou mistry v obsluze zákazníků. To naopak je u Slovanů největší slabina.
Co to je za aerolinky?