Smrt

Již dávno sklizené plochy polí vyplňují místa mezi lesy. Tráva luk, doposud zelená, začíná žloutnout. Listí opadané ze stromů a keřů vydechuje na zemi svou nasládlou vůni tlení. Stromy jeřábu jsou obaleny sytě oranžovými hrozny jeřabin a jejich ostrá, trochu nakyslá vůně se mísí s pachem listí  a příroda tak tvoří spolu s ostatními pachy omamnou podzimní vůni.

Vítr si pohrává s korunami stromů, se spadaným listím a žene mračna nad krajem. Po blankytné obloze přecházejí šlehačkově bílá oblaka, ale s téměř strojovou pravidelností se objevují i olověně šedá mračna. Slunce vysušuje svými dlouhými paprsky vlhkost ranního deště a z lesů stoupá k oblakům vodní pára.

V lesích, na stráních a v hájích se objevily barvy, které tam dříve nebyly. Sytá žluť, oranž, rumělková i karmínová červeň, bohaté tóny hnědi. To příroda barevně oslavuje své usínání a ještě naposledy nám ukazuje své krásy, než je v šedivých dnech rozhází do bláta mokrých cest.

U starobylého dubu leží tulák. Je mrtvý. Podzim jeho života se naklonil ke svému konci. Jeho tělo se připojí k tlejícímu listí. Poslouží mnoha živočichům jako potrava a stane se tak součástí přírody. Na jaře bude u starobylého dubu ležet jen několik cárů jeho oblečení a vybělené kosti. Příroda rozkvete a pomalu se začne chystat na další podzim. Bez tuláka.