Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 6. Iva a ovečky
Autor
Gora
ilustrace - blacksabbath
Bumtarata na vrata:
máme nová kůzlata!
Babička měla toho odpoledne na starosti obě vnoučata.
„Babičko, vypravuj nám pohádku,“ prosily děti.
„Kterou, o kočičím králi, o mašince anebo o hrnečku, který sám vařil?“
„O hrnečku, který sám vařil,“ volala Iva.
„Aňo, Máša a kaša,“ přidal se Jindříšek.
„Ale tu jsem vám přece vyprávěla nedávno!“
„To nevadí, je hezká!“ volaly děti a pohodlně se uvelebily do polštářků.
„Byla jedna holčička, jmenovala se Máša. Kamarádila s medvědem Míšou. Přišla za medvědem na návštěvu a měla hlad.
- Co si uvaříme, Míšo?
- Přece kaši, Mášo!“ a Ivuška si mlsně olízla pusu. Mňam, kaše!
Babička si ale všimla, že Jindrovi se klíží očka. Byl ještě malý a zvyklý po obědě spát. Udělala tedy na Ivušku „pst,“ přikryla hošíka dekou a šly potichoučku do kuchyně.
Mezitím se ve dveřích objevil děda. Iva na něj hned dělala taky pst, aby nevzbudil brášku. On je děda totiž zvyklý mluvit hodně nahlas.
„Jdu na kopec. Měla by se kotit Líza, musím na ni dohlídnout,“ řekl děda a snažil se ztišit hlas.
„Co je to kotit, bude mít koťata?“
„Ty jsi dobrá, koza a koťata?“ smál se děda, až se za břicho popadal. Marně babička ukazovala to své pst! Ještě, že Jindra měl tvrdý spánek.
„Pojď se mnou, všudybylko,“ pobídl děda Ivu. Souhlasně přikyvovala, a tak se šlo na kopec. Pávík je vítal zdálky pavím křikem, prasnice Tonička a Janička vykoukly z bazénku, ale ani nevylezly. V bahně jim bylo dobře.
„Lízo, Lízinko, pojď se ukázat,“ zavolal dědeček. Kozel Eman po něm loupnul očima a loudil rohlík, ale Líza nikde. Děda otevřel vrata a vešli do ohrady.
„Podíváme se do chléva, jestli už nejsou kůzlečí miminka na světě.“
Najednou se proti oběma rozběhla ovečka, jako by je chtěla potrkat! Druhá stála klidně a dívala se na větší, která měla huňatý kožich s límcem kolem krku. Děda popadl konev s vodou a chundelatou ovci polil. Vodu nesnáší, a tak od Ivy a dědy rychle zacouvala zpátky ke vratům a jako pominutá vztekle bouchala do pevných dubových dveří. Rány se nesly po celém výběhu.
„Neboj se jí, Ivuško. Je to Beranice, tak jí říkám.“
„Beranice, dědečku?“ divila se Iva.
„Naše dvě ovečky jsou odmalička ve stádě s kozami. Beránka jsme k nim nekoupili. Jedné ovci časem narostla veliká hříva a brání celé stádo. Když se rozčílí, bouchá hlavou do vrat, ale žádné rohy nemá, i když se chová jako beran.“
Zatím co děda vyprávěl o ovci jménem Beranice, vešli do chléva.
Konečně uviděli kozu Lízu. Dvě kůzlátka stála na hubených nejistých nožičkách schovaná pod břichem mámy. Snažila se napít ze struků, naplněných mlékem. Iva měla oči navrch hlavy. Kůzlátka! Děda jedno postrčil až k cecíku, potom druhé. Zatím je jen olizovala.
„Oni ty dudlíky, ze kterých teče mlíčko, brzy najdou. Pojď, nebudeme je rušit,“ vzal děda Ivu za ruku a vyšli ven. Celou dobu bylo slyšet rány do vrat.
Ivušce připadala cesta dolů nekonečně dlouhá. Otáčela se po dědovi, aby přidal. Musí přece povědět babičce a kuřeti Pampelišce novinu, že se koze narodila dvě kůzlata!
70 názorů
Evženie Brambůrková
14. 04. 2021Tak mne napadlo, oč lepší to mají děti na venkově. Jejich zážitky se zvířaty jsou krásné.
Poslední komentář k tomu, co se zde odehrálo:
původně šlo o rasisticky naladěný text u Magdalene /Jak se žije s imigranty nebo tak podobně/, s nímž jsem si dovolila vyjádřit mírný nesouhlas. Jistě nejsem zde na Písmáku sama, kdo jej četl. Zřejmě byl adminy smazán, autorka v něm m.j. vyhrožovala místním uživatelům soudy.
Tady u článečku určeného dětem vidíme odezvu, která vyvrcholila zveřejněním cca 50 soukromých zpráv.
Děkuju redaktorům a2a2a. snake_01 a R. J.Voříškovi za jejich komentáře, ostatním uživatelům za názory.
Prosím, abyste se k tomuto tématu zde již nevyjadřovali, díky!
Víc než o šikanu, jde zde o eskalaci napětí a zoufalství z nemožnosti domluvit se, vysvětlit. To zavdává příčinu k nabalování témat, která už ani zdaleka nesouvisí s původním jádrem pudla. Obhajování, konstrukcím, nezáměrným i záměrným nepochopením a teď už marnou snahou o zobecnění, principy. Začalo jít o rekcí na rekce reakcí v minulých a předminulých příspěvcích, smazaných komentářích.
Tento způsob - myslím tím psaní výše předvedeným způsobem, není nic, co by vedlo k pochopení, přijetí a tím řešení.
Apeluji na vaši moudrost a um vědět, kdy přestat.
Zášť, která se zde zjevně narodila, se dá ubezdušit pouze mezi těmi, kde žije. V těžších případech s třetí osobou, profesionálem. Jiné, spolehlivé řešení, jsem za svou praxi nezažil.
Teprve teď jsem si přečetl zdejší diskusi a pobavila mě. A jak snake_01 psal o rolích autora a kritika, vzpomněl jsem si na knížku Václava Laciny "Čtení o psaní", který hned v úvodu píše: "Spisovatelství je umění slovesné, tj. látkou tvárnou je tu slova zápisem zachycené; znalost čtení a psaní je tedy podmínkou úspěšné literární kariéry. Protože Vymazal (český polyglot František Vymazal 1841-1917 - moje poznámka) nenapsal Čtení a psaní pro samouky, třeba se obrátiti na ústavy k tomu určené, totiž na školy národní, nebo jde-li o ducha hloubavějšího, na školu zvláštní, dříve pomocnou, abychom získali základ pro činnost spisovatelskou. Škola nám poskytuje i jiné užitečné znalosti: i počtů je třeba spisovateli, aby si sám správně vypočetl honorář, i aby nebyl na rozpacích nad daňovým přiznáním. (Kdo se naučí toliko číst, ale neumí psát, může být literárním kritikem.)"
Poznámka pro Magdalene: Jestli ti Gora dokáže nějakou připomínkou zkazit dílo, pak by to pro tebe měl být podnět k tomu, aby ses zamyslela nad tím dílem, potažmo nad sebou, než k výpadu proti Goře a jejím textům. Ale to je jen moje rada. A přidám ještě jednu - neber to tak vážně.
Magdalene,
1) naprostý souhlas s komentářem Snake_01. Z tvé strany jde o objektivní šikanu. Svůj názor jsi napsala, proč ne, na něm samotném nic šikaizního nevidím, ale pak ho opakuješ stále dokola.
2) Děti mají větší fantazii jako dospělí a snadno si vytváří představy. Navíc text je součástí uceleného souboru, kde se jména opakují.
3) Nejsi povinna číst ostatní texty, ale pak bys měla připustit, že nejde o změť jmen, protože všechna jsou v textu uvozována a tím naprosto srozumitelná, tím spíše, že děti rády přisuzují jména zvířátkům, se kterými se setkávají pravidelně. Zde nepř. ...kuře Pampeliška..., ovečka Beranice..., koza Líza..., kozel Eman..., medvěd Míša..., bratříček Jindřišek.
4) Přesný opak je pravdou. Osobní jména prostředí, atmosféru polidšťují a odráží již výše zmíněnou potřebu dětí dávat vztahům jména.
5) Struky. Ano, většina dětí jistě nebude vědět, o co jde. Ale to je spíše přednost zařazovat nové pojy a obohacovat. Přece je naprosto dnes a denně obvyklé, že se děti neustále na něco ptají. Pokud jim pohádka bude čtena, tak jim to čtoucí jistě vysvělí, pokud budou číst samy, zeptají se.
6) Na několika místech zmiňuješ svůj text se šesti jmény. To je přece nesmyslný argument. Tvůj text je naprosto samostatná kapitola a nemůžeš jim poukazovat, už proto, že mohlo jít o úplně odlišné souvislosti.
7) Uvádíš, že text nelze zařadit kekonkrétní čtenářské skupině. Pokud si to myslíš, proč ne, ale zjevně se jedná o ojedinělý názor. Je naprosto jasné, že se jedná o děti, řekněme 3 až 8 let, plus, mínus.
Hezky vylíčené zážitky se zvířátky, u kterých se děti dovědí spoustu zajímavých věcí. Zdánlivě obyčejné věci, které jsou pro většinu dnešních dětí bohužel už neobyčejné.
Učitel tělocviku? Jaká shoda? Pár roků jsem učila tělocvik, české dějiny a pak jsme byla trenérka plavání. To je mi líto, že jsi to zrovna ty. Přečetl sis co jsem ti poslala na dílo? Smazala jsem to, bylo to jen pro tebe, ale jak mě osočuješ, vložím to tam znovu.
Tím, co píšeš, ukazuješ na naplnění bodu 3 z mé předchozí zprávy - skutečně ses právě přiznala, že důvodem je reciprocita (prehistorický a v tomto kontextu dětinský) model msty po vzoru oko za oko, zub za zub.
Abych to shrnul:
1. tvé jednání je reciproční a právě ses přiznala, že je tvým cílem se Goře pomstít tím, že jí Ty sama budeš "ničit" její dílo - a to jako odplatu za to, co údajně provedla ona Tobě.
2. nadále si nejseš vědoma rozdílu mezi autorem a kritikem, dovol mi tedy prostší přirovnání - tak jako by se od učitele tělocviku nemělo očekávat, že dá sto košů ze sta (ale že naučí žáky dávat koše), právě tak by se od kritika nemělo očekávat, že sám napíše zcela bezchybné dílo (ale že dovede upozornit na chyby ostatní autory).
3. Ovšem Tvé nepochopení role kritika má zřejmě prostší povahu - slouží Ti totiž jako nástroj k naplňování bodu 1.
Tady máš nějakou konverzaci mezi mnou a Gorou. Každé mé dílo i každé haiku jen kritika. A sama dělala a dělá stejné chyby. Tak ona mě může kritizovat a já jednou udělám kritiku a už potřebuje obhájce? Psala jsem, že je to mezi mnou a Gorou. Ale jak myslíš, tady to máš. Že to není jen jednou. Je to stále, co mi Gora schválně ničila díla, abych náhodou nedostala nějaký Tip. Bohužel, nejde to tady vložit. Dám to normálně do díla. Přečti si to, napiš mi a já to smažu. Sice nevím, co je ti po tom. Jaká společnost tady za sebe lobuje, ale dobře.
Magdalene, ty ses rozhodla, že máš v plánu šikanovat Goru? Důvody pro mou otázku jsou následující:
1. Tvé poznámky k textu jsou zcela marginální, přesto ses rozhodla zahltit jimi větší část oblasti pro kritiky ( a to přesto, že neustále jen opakuješ tutéž myšlenku a již asi napopáté jsi nebyla schopná přijít s ničím navíc)
2. I malé dítě chápe, že existuje rozdíl mezi kritikem a autorem. Názor kritika se nemusí nijak projevovat v jeho osobním díle. Kritik (v tomto případě Gora) svými kritikami obohacuje autory a snaží se je na základě vlastního nejlepšího úsudku posouvat k lepším výkonům. Tentýž člověk, avšak v pozici autora, se chová jinak, totiž jako autor (a může se dopouštět autorských chyb). Vyčítat mu to vztažením obou rolí k sobě je jednoduše slaboduché a souvisí to s nepochopením role kritika a autora. Z tohoto důvodu je Tvůj požadavek zcela bezpředmětný.
3. Z kontextu navíc plyne, že důvodem Tvých ohlasů je především uražená pýcha a Gořin dávný kritický ohlas na Tvé vlastní dílo.
Četnost Tvých komentářů zde mi přijde zcela nepatřičná a skutečně mi začíná připomínat šikanu. Bylo by na místě se trochu uklidnit.
Tak to mě, Luboši, opravdu těší, nemusel by to projít bez úrazu, pokud ovšem nemáš mimořádně tvrdou leb. Díky.
Ovce hřivnatá se chovala skoro lidsky – člověk ˇby někdy také nejraději bušil hlavou do zdi. Mě ale, Irčo, po dočtení tvého dílka nic podobného ani nenapadlo. (mrk)
Goro, přece nejde jen o to, že je těch názvů tam 21. Jde o to, že ty píšeš někomu upozornění, že v článku má 6 jmen na jednom místě. Kazíš mu dílo , protože víš, že tady na tebe dá skupina lidí, která tě podporuje. Pokud dá Gora Tip, dáváme také. A pak napíšeš dílo s 21 názvy na pár řádcích a ještě k tomu pro děti. Tak , co si mám z toho odvodit? A to není poprvé, co jsi mi dílo nemístnými poznámkami pokazila. Minulou debatu jsi ji ovlivnila jen ty. Tím, že jsi napsala, že je nevhodná. Byla vhodná i kdyby byla politická až moc. Nikde není napsáno, že politika se nesmí psát. Ovlivnuješ lidi, nepravdami. To je můj názor na tebe. A týká se to pouze tebe. Toto dílo je podle tvých pravidel jaké tady udáváš, špatné. A pokud mi závidíš, což je to tento problém, že mi vyjde čtvrtá kniha, máš takové možnosti jako já. Já je měla ztížené o to, že nežiji v Česku. M.
Alespoň my děti jsme se o zvířata na vesnici zajímaly od malička a taky jsme svým oblíbencům dávaly jména. Chápu ale, že děti, kteří se zvířaty nepříjdou do styku, tápou. Jenže tohle není učebnice, kde se všechno vysvětluje. Nevidím na tom nic moc složitého pro děti, které mají zvířata rády.
Karle, děkuju... chci i dětem z města přiblížit zajímavosti ze života na venkově...
Myslím, že děti žijící na vesnici mezi zvířaty moc dobře vědí o čem je řeč. Tenhle díl se mi obzvlášť líbí. Zavinila to zvláštní beranice. Tip i za rozkošný obrázek.
Magdalene, tvé námitky k dílu jsem vysvětlila již v komentáři 9.51 a v 10.40.
Opakuješ je stále dokola, přidáváš výpady proti jiným čtenářům zde, a tak nevidím důvod, proč v diskusi s tebou pokračovat. Měj se.
Nepochopila jsem , že tím popřáním hezkého dne, už mám s komentáři skončit psát, číst můžu? To nemyslíš vážně? Přijímáš jen kladnou kritiku? M.
Jde o text. Na jednom místě má 21 jmen. Nejde tak ani o to, že si to dítě nezapamatuje. Mám nadprůměrného vnuka na matematiku, ovládá slovenštinu, češtinu, angličtinu, irštinu , těmi jazyky tady mluvíme, vše na úrovni fluel. Na matematiku chodí s osmou třídou a on je ve čtvrté. A tudíž hned po přečtení jsem kladla otázky. "Babičko, musím přemýšlet." Tak toto podle mě není správně pro děti napsané. Méně chápavé dítě si to jednak nezapamatuje a jednak se v tom textu bude špatně orientovat. Toto dílko do koše nebo přepsat. To je můj názor. M.
Tu O mašince Tomášovi a Prasátko Peppu máš taky v portfoliu? :-) Díky, tuším, že ano...
Cadmium, mám s dětskou literaturou podobnou zkušenost jako ty, děkuju ti za ni.
Magdalene, popřály jsme si vzájemně hezký den a já bych ráda, aby to tak i zůstalo. Díky za tvůj zájem.
dievča z lesa
11. 04. 2021dnes do príbehu beranica vniesla skutočné napätie a na obrázku je krásne tvrdohlavá
To není o tom, že by to až tak dítě nepochopilo, možná máte nadprůměrné děti. Ale mně osobně tolik jmen a názvů v tak krátkém textu rušilo a to moc. Jsi hodná, že obhajuješ Goru a pomalu šplháš. Ale pokud jsi nestranná a rozumíš trošku psaní, pak sama zjistíš, že tento text je špatný. A mimo to, Gora kritizuje druhé za to, pokud je v krátkém textu moc jmen. Měj se hezky. M.
Goro, nezlob se, ale já jednou dala povídku a ty jsi pod to připsala, že v malém prostoru je moc jmen. Bylo jich tam 6, ty jich máš 21. Pochopila jsem to a už to nedělám. A pak vidím, že sama to děláš i když druhé upozornuješ. To samé děláš u mých haiku. Bud napíšeš nedopovězené nebo moc dopovězené, nebo jinou chybu najdeš. Ale vždy najdeš chybu. Já se učila od tebe a už dnes i já v tvých haiku vidím chyby. Pokud chci někoho učit nebo dávat kritiku, sám se musím podle toho řídit. Kdybych já napsala takto text, už bych měla od tebe negativní kritiku. Tebe projde všechno. Nikdo ti nekontroluje pravidla, styl a proto jsi samý Tip. I když mnoho tvých děl si tolik tipů nezaslouží. Naopak, některá díla jsou hezká. Měj se hezky . M.
Radovan Jiří Voříšek
11. 04. 2021hezký, milý popis nejen pžíhod se zvířectvem, ale i pěkného vztahu mezi dědečkem a vnučkou
Cadmium, ono je to fakt hlavně o tom, že už je to šestý díl a kdo si přečte názvy 1.-5. dílu, ten vidí, že ta zvířata už tam byla a Iva je dobře zná, tím pádem i čtenář.
Na farmě prostě je hodně zvířat, a že mají jména, to je na té naší běžné:-)
Díky.
Tak sorry, už vidím pokračování. Ale jak jsem psala pokračování nebo jen samostaná pohádka nemění nic na mém názoru. Goro, měj se hezky.:)
Jardo, to je zajímavost dnešního dílu - skutečně, je to tak, před Beranicí je nutno mít se na pozoru!! Děkuji.
Ivi, to je dobrá otázka od dítěte... já zažila nejvýš tři kůzlata, a koza si věděla rady pokaždé...
Převzetí úlohy berana ovečkou, když beran chybí, to je, co mě tady nejvíc zaujalo. Já ovšem nejsem Ivuška, a té poprávu nejvíc říkají čerstvě narozená kůzlátka. Pěkně ve vyprávění pokračuješ, Ireno, to se mi líbí.
Magdalene...tak to děkuji...ještě dodatek.. pro zasmání......manimka vnučky právě kojí mladší sestřičku....první na co se zeptala bylo.... jak může dávat pít hned dvoum najednou...:-))))))
Moc pěkné a milé vyprávění i obrázek :-))), TIP a těším se na další :-)))
Bohužel, nikde nevidím, pokračování. Ale to nic nemění na tom, že v malém prostru jsou pomíchána jména a názvy. Jak jsem psala výše, dětem je třeba dát prostor i když děj a jména znají. I na dospělého čtenáře v některé knize je někdy míchanice všeho do jednoho malého prostoru hodně. A musí se vracet, aby vše dobře pochopil. Toto je čtení tak odhadem na dvě minuty a pak přicházejí další informace a čtenář to tak najednou nevstřebá. Pokud jsi kreslila obrázek je moc hezký. Ta křivá vrata pokud je to účel, mají u berana svůj význam. A dá se o nich s dětmi mluvit a zároven vzniká další příběh. To se povedlo. M.
Ještě se vyjádřím k obrázku. Aby někdo nenapsal, že jsem arogantní. Je moc hezký. Dokonce by se mi líbil i do mojí pohádkové knihy. M.
Magdalene....Kdo čte od prvního dílu.....tak jména zvířátek potažmo postav už dávno zná..(stejně jako pohádku Máša a Míša)..a dozví-li se zde další - nové....tak to je dobře.....ty struky vysvětlil v napsání dědeček velice pěkně...pochopila to i moje vnučka....tím ti neberu tvůj názor...to je jen můj postřeh při čtení dětem.....měj hezký den
Magdalene, je od tebe laskavé, že ses zastavila u tvorby pro děti.
Ano, kdo to čte poprvé, je toho na něj možná příliš. Jenže tohle je už šestý díl a všechny jmenované zvířecí a lidské postavičky čtenáři znají.
Všudybylka, Ano, koza, koťata, prasnice, ovečka, babička, děda není, pokud vím, jméno, ale chápu, bylo třeba vyjmenovat toho co nejvíc. A hlavně vrátit vše i s úroky.
Prvních pár vět jsem se začetla. Vypadalo to moc hezky. Pak se mi začala míchat jména. Dětem je třeba dát prostor, aby si v pohádce našly svou představu.
Babička, Iva, Jindra, kočiččí král, mašinka Tomáš, Ano, Máša, Míša, Ivuška, děda, líza, kotata, koza, všudybylko, pávík, prasnice Tonička, Janička, Eman, ovečka, beranice, kuře Pampeliška. Pokud dobře počítám 21 jmen a názvů.
Autorka natlačila do tak malého prostoru neskutečný počet jmen a názvů. A do pointy vložila pro děti dost těžké téma. Většina dětí by nepochopila, z čeho vůbec kůzlátka pila. Tudíž rodič by musel názorně ukázat struky naplněné mlékem, pro dítě nepochopitelné slovo. Abych to shrnula - pohádka guláš. Pohádka přeskakuje z jednoho místa na druhé. Nelíbí se mi pro děti a ani pro dospělé. Nezařadím ji do žádné věkové skupiny. Je to můj názor. Omlouvat se za svůj názor nebudu. Ráda jsem vysvětlila důvod.
Já už jsem samo četla....parádní další díl....no ne všechna zvířátka se dají klidně hladit....před některými je třeba se mít na pozoru....a koukám, že vrata jsou trošku nakřivo....to asi jak do nich Beranice buší hlavou......*/*************