Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(Ne)obyčejné příběhy holčičky Ivy - 7. Iva a kůzle
Autor
Gora
ilustrace - blacksabbath
Když si kůzle nohu zláme,
co s tím, Ivo, uděláme?
Nově narozená kůzlata na Zvířecím vršku, jak děda říkával své malé farmě, rostla jako z vody. Skotačila, dováděla, přeskakovala různé balvany a větve. Byla radost je pozorovat.
Až jednou se přihodilo něco zlého!
Kůzle pobíhalo po výběhu jako pytel blech, vyskočilo na záda praseti Hubertovi. Hubert se pořádně leknul, co mu přistálo na hřbetě. Prudce se otočil a kůzlátko spadlo na zem.
„Dědečku, dědečku, podívej, kůzle kulhá,“ polekala se Iva a táhla dědu za ruku k plotu.
Uviděli kozu Lízu, maminku, jak strká čumákem do kůzlete, aby vstalo. Snažilo se, ale chodilo jen po třech.
„Ajajaj, jen aby něco nemělo zlomené, co budeme jenom dělat,“ lamentoval nahlas děda.
„Půjde k panu doktorovi,“ odpověděla vážně Iva. „ Ivuška a Jindřík chodí taky k panu doktorovi,“ vysvětlovala překvapenému dědovi. Ten si jen zamyšleně mnul bradu.
„A víš, princezno, že máš pravdu? Musíme vymyslet, jak kůzle k veterináři dovézt,“ a zmizel ve své dílně. Po chvíli se vynořil.
„Babi pořád, abych krabici od televize už spálil v kamnech, no, ženská! Teď se nám hodí, bude na kůzle tak akorát,“ dodal. „Vezmi prosím tě provázek, pomůžeš mi. Krabici s kůzletem musíme naložit do auta,“ a Iva horlivě přikyvovala. Dědečkovi pomáhala ráda, většinou se z toho vyklubalo nějaké skvělé dobrodružství.
Jen kdyby nebohé kůzle tolik nenaříkalo!
Děda vešel do výběhu a vzal je do náručí. Do kufru automobilu putovala nejprve krabice a dovnitř krabice dali kůzle. Ani se nebránilo, z bolesti a strachu jako by zkoprnělo. Jen jeho máma Líza v ohradě zoufale mečela a běhala po výběhu.
„Je to dobrá máma, hledá své mládě. Lidské maminky se taky už napořád strachují o ta svoje,“ povídal děda Ivě cestou.
Veterinář, to je doktor pro zvířata, bydlel naštěstí nedaleko. Děda nejdříve nakouknul do čekárny a rozhlídnul se.
Na lavici seděly dvě děti, jedno drželo na klíně králíka a druhé bedničku se želvou. Bylo to dobré, být tam někdo se psem, pejsek by kůzle mohl vylekat!
Hlasitě pozdravil a pokývnul na Ivušku, aby taky pozdravila. Děti se hned nahrnuly kolem jejich krabice.
„Jé, co je to, ovečka?“ ptal se hošík.
„Kdepak, to bude asi telátko,“ odpověděla moudře holčička s králíkem.
„To je kůzlátko,“ blýskla se Ivuška správnou odpovědí, a nechala děti, aby si kůzle pohladily.
Do čekárny nahlédla zdravotní sestra úplně jako v ordinaci pro děti a šlo se nejdřív na rentgen.
Pan doktor starostlivě prohlížel tmavou fotografii proti světlu a pochválil dědu, že s kůzletem přijeli.
„To byl nápad mojí vnučky,“ pochlubil se děda a Iva dostala od pana doktora snímek kozí nohy na památku.
S čerstvou sádrou na kůzlečí nožičce pak jeli všichni tři domů dědovým starým autem.
„Za šest neděl sundáte sádrovou dlahu už sám, vždyť máte na statku moc šikovnou pomocnici,“ usmíval se hodný pan doktor.
Iva zamávala z okýnka na pozdrav a hurá domů!.
Kůzle na Zvířecím vršku dostalo jméno. Říkalo se mu od těch dob Nešika.
47 názorů
Radovan Jiří Voříšek
22. 04. 2021perfektní
U nás jsou i prasata na nejméně hektarovém pozemku, mají rybníček a les... krom louky.
Radovan Jiří Voříšek
22. 04. 2021to je hezký, taková zoo, až na ta prasata
to u nás u babičky mělo všechno taky krásný život, žrádlo, čisto, hezké zacházení a pak se zabíjelo všecko, rychle, profesionálně, bez stresu, ničemu nebylo "dopřáno" dlouhé, postupné chcípání
Radovane, my jsme krom pašíků nikdy nic nezabili... ani kuře ani kůzle... u nás umírají na stáří a mají celkově krásný život... díky!
Radovan Jiří Voříšek
22. 04. 2021prostě milé, pěkné, a pro kůzle to dobře dopadlo
moje teta jej ve podobné situaci upekla, plakal jsem, bylo mi ho líto, ale dobré bylo taky
Evženie Brambůrková
21. 04. 2021Hlavně, že to dobře dopadlo.
Tak to jo. Asi ti to bude připadat drsné, ale měl jsem za to, že když si kůzle zlomilo nohu, skončilo obyčejně na pekáči. Jenže to by do dětské knížky asi nešlo.
kvaji, zdravím, kdepak, lítalo tady se sádrou jako ďas... a byl kumšt lapit je na sundání...díky.
Tedy, byl jsem zvědavý, jak se s tou zlomeninou popasuješ. Tak do sádry? Nevyrostlo z ní dřív než za šest týdnů?
Další díl, pro malé děti jako stvořený. Nevšiml jsem si ničeho, co by se mi nelíbilo, takže tip.
Nádhera...pro dnešní děti, ba i pro ty venkovské, co mají doma už jen sekané sekačkami trávníky a bazény. Ale zase vznikají statky a hospodářství, pro děti ráj. Dobré vyvažování k jejich komunikačním technologiím...
No, já bych asi jel se zvířetem spíš za primářem Sovou, ale hlavně že to dobře dopadlo. Osobně jsem po prasetech nikdy neskákal a možná i proto jsem na svém těle dosud neměl sádru.
Mimochodem – taková rozzuřená želvička dokáže také pořádně vyděsit, to se někdy dost podceňuje.
dievča z lesa, taky se mi líbí, jak Ivi vyřešila nápis delší než dveře! Děkuju.
dievča z lesa
18. 04. 2021v napínavom príbehu veľa milých maličkostí ... to platí aj o obrázku (nápis na dverách je pôvabný)
Pohodový příběh, jen bych vynechal tu poznámku .- doktor pro zvířata. Ale je to text tvůj a moc hezký. Tip.
příjemně se četlo, trochu strachu, napětí a dobrý konec, to mají děti rády :-)
black se vyřádila, tolik dětí a zvířátek
Díky, law, s tím pejskem je to tak, jak píšeš - upravím to...
Od dědy je /podle mě/ vlastně milé, že přiznal nápad vnučky... a který děda/babička by se neradi pochlubili, jak bystré vnouče mají?? To asi nechám. Moc děkuju.
Dítě ve mně si povídku zkoumavě přečetlo - a obstála:) je mi milo. Dospělá se trošku chmuří nad
kůzle by se pejska mohlo vylekat!
že by se mi líbilo spíš polekat. Vylekat mám spojeno s někoho, něco - jakože naopak:) ale třeba mám jen nějakou zatrvrdlinu v hlavě:)
A trochu proti srsti mi i
„To byl nápad mojí vnučky,“ pochlubil se děda
že je to takové divně chlubné, nevím ... :) líbilo by se mi to rozmáznout jinam, - pohladil Ivu děda - ale zas by tam bylo moc Iv ... si jen tak přemýšlím ... nemám ráda moc chlubivé rodiče - i pra - i když to vlastně chápu - :)
Ale milo mi z ní, je jak do slabikáře.
Jamardi...jednou nohou dědeček předvádí...jaké má krásné lakovky...z profilu prý vyniknou nejvíce:-)))))...druhou - kolenem podepírá krabici......:-)))))))))))))))))))))))))))....
Jarmilo, děda je takový samorost:-) a ty nohy nejsou následek baletní kariéry:-))
Krabice se občas vážně hodí! Děkuju ti.
Renato, děkuju, zlomená nožička byla samozřejmě dílem náhody, ale jméno dobré, ne?:-)
Milý příběh se starou zkušeností, že krabice se vždycky hodí :) Na té se asi shodnou chovalé zvířat :)
Veterinář k dědečkovi velkou důvěru, když mu dovolil sundávat sádru. Do toho bych se nepouštěla už vzhledem k tomu, že kůzle nebude držet nohu v klidu. Aspoň si to myslím.
Obrázek je moc pěkný. Akorát dědeček má zase nohy v baletní pozici, ale třeba se to v některém z příštích dílů vysvětlí :)
blacksabbath
18. 04. 2021já jen s malou troškou do mlýna....tedy vlastně do komentů.....samo, že už jsem četla....úsměvné i poučné čtení.....kůzlátka mi je líto....a líbí se mi dohadování dětiček...co to vlastně v té krabici je.:-))))))...kdyby někdo ještě pořád ani podle obrázku nepoznal.....tak je to k ů z l á t k o.....:-)))))))...*/*****
Zase moc hezký příběh, obrázek taky krásný. Jenom nevím, jestli kůzle bylo nešika, když tak šikovně vyskočilo na Huberta. :-))
Jardo, od tebe slovo chvály obzvlášť potěší, díky.
Zase skutečné, jako vždy...