Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesenrjú 1 až 5 / 10 / 21 ( Strašáci )
Autor
Alenakar
Zvoní klekání.
Strašáci naslouchají
drze ve stoje.
Leje jak z konve
a strašákovi zvoní
hrnec na hlavě.
Slunce zas hřeje.
Zpod strašákova hrnce
vylétl motýl.
Ráno po bouři. -
Sedlák staví na nohy
svoje strašáky.
Sezóna končí. -
Najednou jste zestárli,
strašáci v poli.
69 názorů
Moc hezké senrjú. Díky.
V některých hospodách u nás na Moravě věší na parohové věšáky i nepohodlné hosty.
Já jsem to trochu zesenrjúoval:
Její zásluha
parohy do ložnice
už mají věšák
Kočkonane,
nejvíce se mi líbí matikář, který "prd se" kvůli svým dalším parohům.
Na gymle jsem natolik "milovala" matiku, že by se mi moc líbil "prdlý" matikář, kterého vyvádí ředitel ze třídy. A navíc je zvláštní, že jsem právě včera dopsala básničku o pánovi, který pije kvůli svým parohům. Jmenuje se "Trofej" a je dost dlouhá, proto ti posílám jako chutnávku jen závěr:
Jak si tak vlezle a ironicky
svítá,
parohy nad dveřmi do ložnice
jsou vlastně jediná skutečná trofej,
která ti v životě zbyla,
"nadějný" básníku ověnčený
mládežnickými cenami.
ženské hekání
jistí lékaři znají
porod cestou je
Kohout mě klovne
má sílu takřka sloní
koukám káravě
Ve škole zle je
matikář zase prd se
říďa se hroutí
Vždy ho pobouří
od manželky parohy
ta chce chlapáky
Telátko trojčí
nová vrata ve stáji
ten pohled bolí
Tak třeba tě ti strašáci, které potkáváš, někdy inspirují k haiku nebo k senrjú...
No, Aleno, strašáků pravda už není tolik, jako bývalo. Ale abych Tě uklidnil. Rád se toulám českou krajinou a strašáky sematam ještě potkávám. Někde jako ozdobu nebo prostě artefakt a někde skutečně mají plnit svůj účel.
Zboro,
díky. Myslela jsem si původně, že strašáci jsou dnes už pasé, protože je to prakticky vyhynulý druh, třeba jako tetřev hlušec a jsem překvapena, že strašáci stále žijí v lidkých vzpomínkách.
Jarmilo,
tvá poznámka o tom, že máš ráda strašáky jen ve dne mi hned připomenula Issu, haiku o tom, že v noci se strašáka může leknout i poutník, nejen zajíčci a ptáčkové.
Jarmila_Maršálová
20. 11. 2021souzním, mám ráda strašáky v poli, ale jen ve dne)) je to moje letité téma na sérii obrazů, snad už taky na ně dojde řada, jeden na mě čekal až ve Versaillles
Goro,
Šedá volavka na internetu stále existuje, jen už nepřibývají noví autoři a nová díla. Byl to pro mě kdysi inspirativní web a s některými autory jsem se znala.
Ještě více haiku ale bylo na stánkách Romana Szpuka - Darmo-šlapa.
Díky za názor, Aleno, znám i jiné autory haiku, pár jsem jich četla. Dost jich je i na dnes již zaniklém portálu Šedá volavka. Teorie, převzatá od p. Límana, zde na Písmáku dál rozvíjena místními haikaři mi je nejbližší.
Safiáne,
jsem velmi konzervativní autorka a píšu pro konzervativní čtenáře. Kdybych uměla lépe psát, to znamená ještě konzervativněji, byla bych jistě mnohem úspěšnější.
Z filosofického hlediska je dnešní doba lítým bojem mezi liberalismem a konzervatismem. Je na čase, protože liberalismus už téměř zničil tuhle planetu.
Liberalismus je mi odporný obzvláště v poezii a je příšerné, že převálcoval několik generací autorů. Ale poptávka po konzervativní poezii trvá nadále navzdory všem možným nenávistným dehonestačním kampaním. A kde je poptávka po konzervativních dílech, tam je i nabídka, tam jsem i já.
Goro,
kromě autorů haiku na Písmáku jsou ještě mnozí další autoři haiku. Existovali na internetu na různých haikařských fórech nezávisle na překladech p. Límana. On opravdu nebyl jediný japanolog v republice, který překládal haiku a navíc - haiku starých Japonců byla samozřejmě přejkládána i z angličtiny. Mám tlustou složku anonymních překladů, které mi kamarádi poslali mailem a které jsem si pak vytiskla včetně prakticky celého Bašóova díla.
Pan Líman má jistě značné zásluhy, ale byl pouze součástí literárního provozu, týkajícího se haiku.
Já jsem se seznamovala s haiku v rámci studia Zenu. Antologie "Zen" (v podstě samizdat) začala vycházet v roce 1986. Volně k dostání pak byla od roku 1990 a já jsem několik dílů koupila v Brně na ulici.
V této souvislosti musím poznamenat, že pouze část starojaponských haiku je prožitkových. Zenová haiku pracují se symboly, takže jsou to jen zdánlivě haiku na přírodní téma. V sedmnáctém, osmnáctém i devatenáctém století byla praxe v Japonsku taková, že část autorů haiku se inspirovala výtvarnými díly, zvláště dřevořezy. Jiní autoři zase psali haiku jako variace nebo polemiku s jinými autory, zvláště s Bašóem. Jaké procento haiku bylo ve starém Japonsku vůbec "prožitkových", to bych si vůbec netroufala odhadnout.
Co se týče mých vlastních haiku, vím, že čtenáři absolutně nejsou schopni odhadnout, která haiku jsou prožitá a která vymyšlená u stolu.
K textům: Vidím to stejně jako Gora, prostřední tři jsou velmi povedená. Ani bych je nevnímal jako senrjú. Možná, že v rámci dodržení formy místy dochází k explicitnímu vyjádření míst, která by se jinak dala vyjádřit elipsou, nebo prostě vynechat. Ale jinak se mi tvá série o strašácích moc líbí. Pokud jde o zmiňovaného Issu, I já ho mám z velkého kánonu japonských autorů asi nejradši, ale je poměrně problematické argumentovat Issou při popisování formy, protože (podle mě) Issa místy na formu tolik nedbal a dával přednost uměleckému účinku.
Safiáne, protože jsem se už mnohokrát setkal s tvými komentáři k různým textům, pochopil jsem, že máš literární vzdělání, proto mě tvé názory ve vztahu k haiku na Písmáku poměrně zajímají a rád bych se na toto téma pobavil. Zajímalo by mě například, které oceněné texty (tzn. takové, které dostaly nějaký výběr, protože tipy samy o sobě nemusí vypovídat o kvalitě textu, ačkoli tomu tak často je) ti připadaly umělecky málo hodnotné. Předpokládám, že u většiny z nich bych jejich výběr mohl dovést smysluplně vysvětlit. Ale je rovněž možné, že máš pravdu a v kontextu Písmáku je haiku skutečně přeceňovaný útvar. Každopádně myslím, že to stojí za obsáhlejší diskuzi.
Radovan Jiří Voříšek
26. 10. 2021A mě to baví.
Kamamurovi se to fakt povedlo, to je jasné. Trefil hřebíček na hlavičku. Nechci se vymlouvat, že k haiku je dlouhá cesta, asi budu víc zvažovat, co zde v kategorii haiku uveřejním. Pokud si nejsem jistá přesahem, dávám jako miniatury.
Goro, to já přece všechno vím. Dokonce s tím ani nepolemizuji. Jen jsem hledal důvod, proč mi drtivá většina haiku přijde neživá. A Kamamurova poznámka mi přišla trefná. Podle mě 5 - 7 - 5 zvládne málokdo.
Alenokar, jsou i haiku v jiných rozměrech. A vedou se (už kolik desetiletí) debaty o tom, jak překládat z čínštiny nebo japonštiny. Mně přijde směšná spíš tvoje strnulost a zbožná úcta k autoritám. Něčeho se napiješ z cizího soudku a honem pospícháš se s tím pochlubit. Možná se budeš divit, ale podobné celoživotní žákyně znám docela dobře. No nic, omlouvám se, že jsem se zastavil.
Safiáne, vím, jak to myslíš s "hustotou" slov.
Skupina autorů, která na Písmáku ve své tvorbě usiluje o tvorbu haiku, senrju se řídí teorií/pravidly, která nastavil a konkretizoval nestor českého a slovenského haiku pan profesor Líman. S překlady haiku z originálů začal v roce 1996 a ovlivnil celé generace českých a slovenských básníků.
Jeho dílo a díla jeho úspěšných žáků jsou stejně důležitá jako teorie jiných literárních kategorií. Individuální/zenovou cestu k haiku si však musí každý najít sám, ale proč nedodržovat formálně daná pravidla pro haiku?
Alenakar: souhlasím s Bašó, že haiku by mělo být osobně prožité, jen tak má autor šanci zachytit osobní pocit/obraz, který by od stolu těžko prezentoval. Tvá haiku jsou nápaditá, zručně napsaná, ale to, že v nich není "osobní prožitek" mi nějak schází...
Safiáne,
jsem ráda, že se v mnohém shodujeme.
V minulosti jsem měla na internet mnohem víc času. Byla jsem součástí některých diskusních fór tykajících se haiku. Mohu s klidným svědomím napsat, že haiku se těší na internetu jisté pozornosti už od doby, kdy u nás internet začal fungovat. Dokonce by se možná dalo mluvit o jakési haiku - subkultuře, která nezahrnuje jen texty, ale i výtvarnou fotografii.
Vždy to bylo spíš o stylu vnímání reality než o tom , zda sedmnáct slabik ano nebo ne.
Alenokar, ať už je to s japonskými formami, jak chce, tvé provedení se mi líbí. A´t už Kamamura o těchto formách něco ví nebo ne, jeho poznámka odpovídá mým dojmům z drtivé většiny zdejších haiku. Také já vyznávám realitu a praktický výsledek. Proto cestu k němu nepovažuji za teorii, ale praktickou věc. Mně zajímá síla textu. Mám zato, že pouhé rozbory úspěšnosti s cílem dobrat se podobného vnějšího úspěchu, mají s poezií málo společného.
Safiáne,
haiku o sedmnácti slabikách je v české literatuře přítomné už od Vrchlického, tedy od začátku dvacátého století. Připadá mi neuveřitelné, že po sto letech existence tohoto básnického útvaru se někdo ještě vůbec může bavit o tome, jestli vjadřovat se sedmnácti slabikami je vhodné nebo ne. Copak jde o nějakou novou, teprve do literatury zaváděnou kategorii? ...Vskutku směšné úvahy.
Goro,
tak to si vůbec nemyslím. Alkoholismus rozhodně není nemoc jako každá jiná. ...Jistě - sklon k pití někdy může mít i genetický základ, ale od toho máme svobodnou vůli, abychom se mohli rozhodnout a se svou závislostí bojovat. A taky máme schopnost - a to každý z nás, rozeznat dobré od zlého.
Soucit se závislým je v pořádku. Ale litovat ho, když stále znova selhává? Vždycky trpí i lidi kolem alkoholika. O tom opravdu něco vím.
Santóka byl celoživotně poznamenán sebevraždou své matly, která skočila do studny. Taky jeho bratr spáchal sebevraždu a sám Santóka se o ni pokoušel. ... Je tohle opravdu autor, který by měl být pro čtenáře příkladem?
Aru, nemyslím, že by se tyto formy nedaly použít s úspěchem i v češtině. Jde o to, že ortodoxní 5 - 7 - 5 není pro každého, snad pro několik vyvolených, jako ostatně i jiné náročné formy. Dobře odděluje zrno od plev. Já bych byl pro rozšířenou formu odpovídající hustotě češtiny. Na Písmáku jde ale spíše o komunitní zábavu. A jak je vidět, úspěšnou.
Safiáne,
ty si opravdu myslíš, že Kamamura něco ví o haiku? To se mi nechce věřit.
Já nebudu o haiku psát žádné teoretické traktáty. Zajímá mě pouze, jak působí reálná česká haiku na čtenáře, která haiku zaujmou a která ne. Jistěže přemýšlím o tom, proč něco "zabere" a něco jiného ne, ale důležitá je pro mne výhradně praxe - realita, výsledky.
Je to nemoc/závislost jako každá jiná, a dovede člověka k neblahým koncům... to bys mohla říci např. o obezitě a dalších a dalších nemocech...
Pro mě je Santóka velmi kontroverzní. Svůj žalostný stav si způsobil čistě on sám. Nežil ve středověku, ale většinu života prožil v první polovině dvacátého století. Nevím, jestli by se alkoholici měli litovat.
Kamamurovo přirovnání, že česká haiku připomínají korpulentmí dámu navlečenou do úzkých šatů, mi přijde velmi výstižné. Možnosti znakového písma a odlišná hustota řeči ukazují i na překladech, že v češtině je schema 5 - 7 - 5 příliš úzké. Nic proti němu. Jeho pěstování vede ke kázni, která se příznivě projevuje v jiných formách. Ale také ukazuje, že zachytit v jeho síti něco živého a podstatného se podaří málokomu. Z tohoto hlediska je frekvence ocenění příliš vysoká. Možná by autoři této formy mohli být k sobě i k přátelům ve zbrani přísnější a nezaměňovat komunitní potenciál za kvalitu.
Santóku mám, četla jsem vícekrát... to již nikdo z nás není schopen napsat, ta chudoba, nemoci a vyděděnost v jeho dílech je velmi skličující...
Strašákovi kručí v břiše - cvrček.
Už od Bašóa jsou japonská haiku často o poutnících a o jejich chudobě. Issa byl opravdu velmi chudý. Ale ještě chudší byl Santóka. Ten si to ovšem způsobil sám. Byl těžký alkoholik a vlastně se upil k smrti. Přesto jsou jeho haiku u nás velmi populární. Jsou tak úsporná jako by je psal Diogenes. Ten měl ale aspoň sud. Santóka spal většinou pod širákem a taky o tom psal. ...V Japonsku byl haikař velmi často společenský vyděděnec.
Aleno, za haiku bych považovala třetí - cvrček, jinak senrju. Jsou moc pěkná, díky ti!
dievča,
obrázky z mého dětství. Mít políčko hned pod lesem bývalo riskantní. Těch nezvaných strávníků!
Alegno,
já nepíšu haiku pro odborníky. Spíš pro lidi, ktaří se touhle kategorií moc nezabývají, tedy pro "normální čtenáře" a vždycky mě baví, když se mi podaří je zaujmout. Jsem ráda, že se líbilo.
Radovane,
vzpomínám si, že jsem nějaké originální japonské haiku o hořícím strašákovi kdysi četla. Ale nevybavuje se mi přesné znění.
Goro, Radovane,
vzala jsem si dnes do knihovny sbírku haiku "Boží člověk Issa" a opíšu vám pár haiku o strašácích jako příklad, že u originálních japonských haiku lze někdy dost těžko rozlišit, zda jde o haiku nebo senrjú:
Na stará kolena
stydím se
i před strašákem
Ať hledáš, jak hledáš,
mladého strašáka
nenajdeš!
Strašákovi v poli
cvrká v žaludku
cvrček
Stmívání -
lidé k lidem
strašáci ke strašákům
Radovan Jiří Voříšek
25. 10. 2021Vidíš, ani jsem se nepodíval nahoru a už jsem zapomněl, že jsem výběr dal.
Teď, když jsi mi to tou obhajobou připomněl, jsem rád, že jsem to udělal, furt se mi to moc líbí.
Jak tak tepeš do forem, to je dost houby proti tomu, jak jsem tepán já jínými zde hodnotícími za svá dílka tohoto typu. A to nejen v komentářích, ale i v poště. Akorát mě to neva, nebo naopak, jsem rád, baví mě to, vede ke zjišťování. čtení, zajímání se.
A mám tak materiál k polemice a vedeme slušní debaty ... a ve výsledku mě těší, že někdo věnije energii a zamýšlí se nad tím, ci jiný píše.
Aru - přesně jsi vystihl, co se tu snažím říci, a totiž že neustálá snaha napodobovat cizí vzory, kterým nikdo pořádně nerozumí (aniž by si ovšem uvědomoval, že jim nerozumí), je hluboce tragikomická - až by se o tom dala napsat čechajku:
Kafemlejnek slov,
skřípání ozubených kol,
slzy zklamání.
Ale že si nehodlám kazit zářící lesk vlastní dokonalosti (když už o ní hrdopýšně píšu ve svém vlastním profilu), a nejsem jako někteří jiní, kteří káží vodu, ale sami pijí víno, tak žádnou čechajku psát nebudu, když ten žánr sám kritizuji, pěkně způsobně jsem ji přeškrtl, čím jsem jí vyřadil ze světa věcí existujících do univerza věcí potenciálně možných, avšak politický nežádoucích, takže je vše opět v dokonalém pořádku.
Koneckonců, chyby přece neexistují, existují jen hravá, veselá nedopatřeníčka, jak by řekl náš oblíbený Bob Ross, kdyby byl ještě naživu (a jak to říká stejně, dokola znovu a znovu na Twitchi, kde běží jeho legendární videa v nekonečné smyčce, RIP Bob Ross, you cheeky, beautiful rascal!).
Radovane, hlavně že si umíš obhajit svůj výběr, to je hezké ;)
osobně si myslím, že vzhledem k tomu, že píšeme pořád česky, že tyto formy jsou pro český jazyk zcela nepřirozené a že jdou přímo proti smyslu vyjádření se v našem jazyku a že se jedná o nepochopéní/ignorování toho o čem jsem psal před chvílí, ale nikomu nebráním se psát a odbivovat formalistické básně, když se vám to líbí a stavíte na tom, že toto je kvalitní české básnictví, ja proti tomu nic nemám
Možné to je, možné je totiž skoro cokoliv. Kdo může říci, že rozumí víření prvních sněhových vloček nad zimním strništěm?
Radovan Jiří Voříšek
25. 10. 2021Hlavně nezvolila počeštělé haiku ale senrjú. A proč 17 slabik, proč tato forma? Asi, že se jí chtělo črtat tímto způsobem.
Kamamuro, vyloudil jsi mi normálně úsměv. "Czech-senrjú/Haiku", ono je to vlastně o naprostém nepochopení způsobeném jazykovou odlišností a zvyky, jakož i asijskou mentalitou a východními náboženstvimi. zatímco skutečné "Zen-Haiku" se snaží trefit vnitřní hloubku vepsaného prožitku, tak "Czech-Haiku" je ryze formalistické a vnitřní hloubka/prozitku a meditativnost Japonských Haiku textu je mu cizí, neboť veškerá, nebo většina energie je spotřebovaná na vypracování formy, vlastně je to přímo rozdíl v myšlení mezi klasickým západem a klasickým východem, píšu klasickým, protože jsou určitě autoři, kteří jsou schopni přesahu, ať už vědomě, nebo intuitivně, ale v klasickém smyslu slova je tato ne/přejatá forma o naprostém nepochopení vnitřních pochodů Japonských Haiku, jejich vzniku a za jakým účelem a v jakém rozpoložení se Japonská Haiku píšou, že je to forma kontemplace, až meditace, vlastně největsí "haikuisté" u nás byli naši svatí :D:D
Já musím říci, že mi dílo doslova vyrazilo dech, a že je pro mě obtížně pochopitelné - a vzbuzuje ve mě celou řadu otázek, což je ale rozhodně plus, protože umění má podle mého názoru stimulovat lidskou zvědavost.
Zaprvé se táži, proč se autor(ka) tak křečovitě drží schématu 5-7-5 slabik, když v japonské poezii (ať už je to haiku, tanka, nebo jak vy říkáte senrjú, to je nakonec jedno) takové omezení vlastně (alespoň pokud vím) neexistuje? Autoři samotné haiku se někdy snažili vejít do sedmnácti slabik, ale japonština funguje (aspoň podle toho, co jsem si o ní zvládl nastudovat) docela jinak než čeština, takže dopady podobného omezení jsou prostě vlivem jazykové bariéry naprosto odlišné - velká část českých "haiku" působí, jako by se korpulentní, i když třeba rozkošná čtyřicátnice vervala do korzetu určeného pro dvacetiletou modelku. Je to sice výkon hodný uznalého zamručení, ale spíše než spontánní radost nad přirozenou elegancí evokuje myšlenky typu "A neublíží si ta paní nějak?". Jsem přesvědčen, že celá řada úspěšných japonských básníků by ke své vlastní poezii tak macešsky přísná nebyla.
Zadruhé se táži, proč si autor(ka) vybral(a) tak náročnou a strohou formu jakou je, říkejme tomu třeba "počeštělá haiku", když má evidentně potřebu črtat nejen poměrně komplexní, ale hlavně v čase rozměrnou scénku? Klasická haiku většinou zachycuje většinou jeden prchavý okamžik s důrazem na pomíjivost a iluzornost lidských vjemů. Zde vidíme strašáky v poli, jak se jim nad hlavou střídají roční období i různé klimatické jevy, doslova jakoby se nechumelilo (pun intended!) Nic proti výjevu samotnému - pěkná rurální scenérie s paralelou mezi strašáky a lidskými osudy, proč to ale násimím městnant do bytostně nekompatibilního cizokrajného žánru (snad kvůli módnosti?), když by z toho mohla být pěkná venkovská poezie; čtenáře mého typu by přestal rušit do očí bijící rozpor mezi nešťastně zvolenou formou a obsahem, a mohl(a) by se nerušeně oddat intuitivnímu vychutnávání nálady a emočního náboje celé básně, které, musím přiznat, jsou docela zdařile podané?!
dievča z lesa
25. 10. 2021vidím a počujem ... živé obrázky***
Radovan Jiří Voříšek
25. 10. 2021To určitě, já jsem ten oheň koncipoval autenticky odspodu
lenczo,
ano - některá haiku mohou být i příběhy. Aspoň si to myslím. Díky za koment.
Radovane,
ten nápad s hořícím strašákem je moc zajímavý. Možná by se dal spojit s bouřkou a bleskem. Díky. A díky taky za výběr.
Radovan Jiří Voříšek
25. 10. 2021už při prvním jsem musel nahlas říct - to geniální!
a ano ostatní nejdou s kvalitou dolů
hoří suchá nať
dám strašákovi jméno
bude to Jan Hus
Já mám knížku Boží člověk Issa. (Dharmagaia 2006). Myslím, že ta se ještě někde občas sehnat dá.
Určitě je to vděčné téma právě náznakem personifikace strašáků, je to až dojemná podoba s lidmi. Mám za to, že ta prostřední tři jsou haiku... Issu jsem nikde bohužel nesehnala...
Díky, Goro.
Já strašáky ještě pamatuju, takže když píšu o strašácích, představuju si ty ze svého dětství. O strašácích hodně psal třeba Kobajaši Issa. Bylo to jeho oblíbené téma. Někdy mám v případě jeho haiku problém rozlišit, co je haiku a co senrjú. Nevím , jestli mezi tím existovala v jeho době ostrá hranice.