Próza měsíce 21-12 (prosinec 2021) - VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ

Gratulace vítězům - čest všem zúčastněným!

Gratuluji vítězům - a jinak viz bixley, líp bych to neřekla!

Gratuluji vítězům, jejich vítězství je tentokrát opravdu zasloužené při tolika soutěžících. Uznání si zaslouží všichni, soutěžní díla měla tentokrát vysokou úroveň.

Movsare, Ivo, Sade - gratulace k dobrému výsledku v těžké konkurenci!

Díky ostatním autorům, hodnotitelům, Lakrovovi za tabulku.

Gratuluji vítězi, děkuji všem ostatním soutěžícím a všem, kteří hodnotili. Bylo napínavé sledovat to klání. Sešlo se opravdu hodně dobrých textů. Ať se Vám i v budoucnu daří... 

Nebylo jednoduché spravedlivě vybírat, takže mě těší, že nakonec to asi spravedlivé je. Blahopřeji první trojici.

Také gratuluju!

VYBRANÉ:

 1. Čas pokoja a lásky Od začátku mě to čimsi "chytlo", čímsi, co ve mně vyvolalo krátký záblesk hřejivého pocitu, a ač se mi při čtení dvakrát (prvně při předání psíka chlapci a podruhé při závěrečném "policejním" epilogu) hrnou slzy do očí, musím přiznat, že tenhle text je (aspoň pro mě) v prosincovém kole soutěže možná nejlepší. 

2. Mezi poli - mezi póly Čiší z toho taková zvláštní skepse, až si skoro říkám, že bych něco takového (v mém současném myšlenkovém rozpoležení) neměl číst, ale na druhou stranu jsem nucen přiznat, že byl-li to (ta skepse) autorův záměr, pak se mu to vydařilo. Uvidím po odhlédnutí k názvu (který spolu se jménem autora) v době čtení ještě neznám. Velmi působivý text. 

3. Periferie První odstavec mě nadchnul. I přechod do druhého odstavce představuje dobrý střih, slibující nový pohled na něco, co bylo a už není. Jenže na můj vkus to celé příliš spěchá ke konci a momenty, které by se mi líbily víc rozvedené (třeba ten závěrečný sen) vnímám jen jako náznaky, které si musím domyslet sám. Ale dochází mi, že právě tak to asi autor mínil.

OSTATNÍ: 

Tóny Nesedí mi první odstavec, snad kvůli nadbytku ukazovacích zájmen, ale dál už se vezu na vlně té ranní(?) špičky, přecházející do tónů oné strhující slovní melodie. Předposlední odstavec je pro mě zas trochu rušivý -- snad tím pokusem o návodnost, ale závěrečné otázky mě vrací do nálady, navozené předtím. 

Čekání na vlak Zpočátku mi to přijde příliš popisné, vyplněné "tuctovými formulacemi". Pak se to obrátí k jakémusi náznaku "krimi", ovšem s očekáváním nekriminálního konce, a když se mi ten příběh začne líbit, skončí náhle a tak nepochopitelně... což je asi moje chyba, chyba nepozorného čtenáře, jemuž nedocházejí souvislosti. Vracím se k prologu, prolétnu znovu text, ale nic. Omlouvám se za nepochopení. 

Na zlatém koni Něco mezi pohádkou a fiktivním "dokumentem", nahlíživším do života dávných lidí, jejich starostí, tušených myšlenkových pochodů a životních postojů. Moc dobře se to čte. 

Vychází i michelinská / Koupací dress code Od začátku mi to připomíná cosi jako text z turistického průvodce, psaný ovšem velice neoficiálně (což se mi líbí). Zabývání se kuchyní a pokrmy sice nezapadá do mého vkusu, ale dá se to snést. Místy humorné zmínky (...jako prase, ale kvůli muslimům nemůže...) Druhá, "společensky" orientovaná část, je (pro mě) zajímavější, než ta první, "gastronomická". 

Sandbox Z úvodního dojmu "aktualita z oblasti současného ("covidovéh") turismu" to rychle přechází do polohy "sexuální turistika" (což je pro popisované destinece možná příznačné). Trochu se v tom začínám ztrácet (což je možná způsobeno mým současným myšlenkovým rozpoležením). 

Optimistův den Oceňuji příhodný název, jímž je opatřen tenhle "soubor negativních událostí jediného dne" a v duchu si přeju: "Umět se tak nad všechno povznést podobným způsobem..." 

SOUSEDKY Je to takové velmi stručné shrnutí životních zvratů a postojů, skoro na mě z toho jde smutek (což byl asi autorův záměr. 

Eger Chce se mi říct, že je to napsané tak nějak moderně, ale zároveň se mi chce říct taky to, že se mi to dost špatně čte. Takže je chyba asi ve mně. Autorovi se omlouvám. 

Vánoce Zase ten trvale nasazený přítomný čas (napadá mne při čtení dnes již několikáté prózy nominované do soutěže PM_21-12). Doteď jsem si myslel, že jsem sám, kdo se dívá na Vánoce s takovýmhle despektem, takže na jednu s tranu s tím textem souhlasím, ale na druhou stranu musím říct, že mi jeho čtení nepřínáší žádne povnášející myšlenky a že ten despekt trochu koliduje s "dětským úhlem pohledu", z něhož je ten text psán.

1. Tóny - Pozitivně laděná povídka, která se velmi příjemně četla (a prožila). 

2. Eger - Prostě nemůžu si pomoc - jablko, skrze které přichází bratrům neřesti samy až do cely - to je prostě obraz všech obrazů :-)

3. Vychází i michelinská /Koupací dress code - náramné povyražení na Maledivy a zpět během 8 zastávek v pražském metru... za mě skvělé cestopisné drama.

1 - SOUSEDKY

2 - Vychází i michelinská/Koupací dress code

3 - Mezi poli - mezi póly

U první jsem se rozplakala, druhá mě zajímala, třetí byla napínavá.

1. místo EGER

Standardní kvalita od Movsara. Nenapodobitelná originalita, nápaditost, hra se slovy. Já jen doufám, že tohle někde vychází...

 „…ona svítí mezi knoflíčky jako nadýchaný dort ze šlehačky, Ještě podprsenku, sahá jí za záda a vytahuje pomalu těžká ňadra, nechá je spadnout, chvíli jen užasle hledí, nevěda na které dřív, pak je bere do úst, nesnídal, ona se směje, dort se třese…“            

Tahle pasáž je naprosto fenomenální.

2. místo TÓNY

Super nápad, takové vykousnutí zajímavého okamžiku, věci „co se tam vlastně ani nehodí, působí nepatřičně a podivně“.

Osobně bych asi uvítal ubrat na sentimentu a také na tom štěstí a lásce v závěru povídky. Mě při čtené napadla spíše otázka, co by mu stejná dívka řekla po 15 letech vztahu, kdyby chtěl jejich duet v zaplněné nádražní hale zopakovat.

3. místo SOUSEDKY

Nostalgie, pokora, plynutí času. Možná by si téma zasloužilo i delší zpracování. Poslední větou jsi to u mě vyhrál.  

„Vítr pohyboval větvemi kaštanu a ona seděla opřená o hůl, sama se svými myšlenkami. Zbyla sama. Zbyla poslední. Mluvila s Bohem.“

Dobře, Šmodrcho, díky, starší smažu.

1. Vánoce

Věrohodně popsané dění o vánocích v rodině z pohledu dítěte

2. Mezi poli - mezi póly

Zajímavý pohled na lidi, kteří nějak vybočují z většinové komunity

3. Vychází i michelinská/Koupací dress code

Cestopisy si zaslouží pozornost, tento je napsán poutavě, dobře popisuje dané prostředí

1. Eger

2. Sousedky

3. Optimistův den

Dnes vybírám z bohaté nabídky výtečných prosincových próz /s těžkým srdcem/ tři kratší díla, aby se i na ně dostalo... jsou stejně dobrá jako některé z povídek v seznamu děl, ale často je v soutěži opomíjím pro kratší text. 

Eger - miniatury od osvědčeného autora mají vysokou úroveň, proto dávám na první místo.

V Sousedkách se povedlo velkou zkratkou zobrazit vesnický kolorit a vžít se do smýšlení seniorů/seniorek.

Optimistův den mne vysloveně potěšil právě pro humorný vhled a až horečnou naději - nic není tak černé, jak se zdá na první pohled.

Povídky se mi tentokrát líbily snad všechny, i když k některým jsem předtím napsala pár výhrad. Díky za prosincovou prozaickou nadílku!

1. Eger

- Nápadů a originálních spojení (a erotického jiskření) přehršel, za všechny strašidelný kávovar Hubert. Mně přišla nejlepší "Brzy ráno. Na cestě", která mě učarovala.

2. Tóny

- Tradičně slušně napsáno. Ale přišlo mi, že někdy moc vaty, opakující se myšlenky, takový balast, konec trošku jak z telenovely.

3. TD - Čekání na vlak

- Zajímavý námět, trošku rozvleklý začátek, konec/pointa by zasloužily více pozornosti. Někdy tahaly za uši dialogy, např.: "Bylo to nezodpovědné chování." nebo "řekl věcně a smutně". 

1. Eger

2. Vychází i Michelinská

3. Optimistův den

Ještě mi chybí hlas pro Vánoce...

1. Eger - za originalitu a básnickou obraznost

2. Vánoce - za pozoruhodně zpracované vzpomínky na Vánoce

3. Periferie - za dobře vystavěný příběh a vypodobnění tísnivé atmosféry.

Nemohl jsem se rozhodnout, které tři texty vybrat, a už vůbec ne o jejich pořadí. Každý ze soutěžních textů se mi svým způsobem líbil a ke každému jsem měl nějaké připomínky. Takže tak.