Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJe tak velké, že se mu říká moře
Autor
trojort
Mám rád volská oka.
Ta vůně, když prskají na oleji mi připomínají kuchyň babičky.
Dědu, co z nás byl na nervy a jen seděl u stolu a čučel z okna, aby nám nemusel nadávat.
Asi chtěl mít svůj klid.
Vykouřil denně sto cigaret bez filtru.
Na krabičkách tehdy ještě nebylo varování.
Uřízli mu nohu.
To už byla babička mrtvá.
Měla v trapu ledviny, protože když byla malá, tak jich bylo moc a spávali na holé podlaze s trochou slámy.
Bylo jich dvanáct dětí a čtyři zemřely už jako malé.
I tak jsem poznal pár jejích sourozenců.
Třeba strejda Bláža, co žil sám a měl plnej domek ptačích klecí.
Chtěl mi jednoho dát, ale matka nasadila semknuté rty a bylo jasný, že to neprojde.
Pro ni byla utrpením již jenom návštěva u něho, kde to bylo cítit trusem a životem.
Vždycky mu chtěla umýt nádobí a tak.
Byla rozená uklízečka.
Já strejdovi záviděl příkré schody do jeho obydlí, co se nacházelo ve strmé ulici.
Vždy jsem miloval atypické prostory.
Jednou mi na ulici dal stokorunu.
Jel jsem domů na kole a myslel si, že jsem nejbohatší člověk na světě.
Zaplaven štěstím velkým jako moře.
14 názorů
Zeanddrich E.
12. 04. 2022Uložil jsem si, a tip
PS: nebyli lidi zas tak chudí, aby děcku nemohli sehnat desku na podlahu,..., případně šátek přes záda, td. ; ale já vím, ono se to zvenčí dobře kritizuje (posuzuje), že :)
Řekla bych pěkná úvaha na téma Co je to život. Někoho těší to a druhého ono, někdo umí být potěšen mnohokrát a někdo....
Evženie Brambůrková
05. 04. 2022Hezké vzpomínky nám nikdo nevezme. :-)
kraltký text, ale vešlo se do něj, jako do knihy. Tvůj poutavý styl psaní mám ráda.
Dnešní "zoufalci" už většinou nepěstují ptáky, ale pěstují internet, kde to teda životem často nesmrdí vůbec. Teda s občasnou vyjímkou, kterou je i Tvůj text.
Můj děda taky kouřil od rána do večera. A za války si sám pěstoval i tabák. V rodinném albu máme i tabákové pole. Nakonec dedečka ale přejel náklaďák. Tip.
Člověk si v životě vždycky uchová vzpomínku na lidi, kteří něčím vybočují.
Troji, mini je psaná souvisleji než předchozí, a tím se i lépe čte. Obsah je silný, zajímavé vzpomínky s osobitou, civilní poetikou...
Kdyby začal ještě i děda, to už by asi bylo toho prskání trochu moc… ;-)