Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMotýl (povídka ze šuplíku Babu)
Autor
blacksabbath
Jmenovala se Jarmila. Seděla na břehu moře, měla ruce ověšené zlatými prsteny, padesát kilo nadváhu a byla sama. Ani azurové vlny tříštící se o pobřeží, ani vůně objímajícího léta, ani mantry cikád, ani všechny krásy tohohle luxusního letoviska jí najednou nepomáhaly zdolat tu pálivou bolest, která se jí rozlévala po celém těle jako toxická infuze.
Od temene hlavy až po konečky prstů u nohou ji v tomhle okamžiku ochromovala podivná tíha. Dech se jí úžil, dvojitá brada se třásla a mezi prsy jí hnízdil balvan. Uprostřed středomořského léta jí najednou byla zima. Stačilo opravdu málo a rozbrečela by se na místě jako malá holka. Seděla na břehu moře, bylo jí něco málo přes čtyřicet a byla sama.
Nic na tom neměnila nápadně drahá tunika s vintage vzorem ani extravagantní účes trčící do všech stran jako ostny neurotického dikobraza. Ani umělé drápy, ani cinkot obřích šperků, ani tuna dokonalého make-upu. Byla sama.
Už od dob svého tučného dospívání se snažila vystupovat jako předčasně vyzrálá, bodrá, ženština, happy osůbka se srovnaným a vlastně už odžitým životem. Tlusťoška moderní doby, která nezkazí žádnou švandu, lajkuje fotky XXL modelek, která je pyšná na svoje kypré tvary, která hravě vše zařídí a je se sebou nadmíru spokojená. Ha ha.
Ale ona se jen bála. Bála se. Moc se bála. Bála se lidí. Jejich reakcí, jejich pohledů. Bála se svého těla, bála se života. A právě tady, uprostřed přírody jako vypůjčené z biblického edenu, vypadla ze své role. Její masku odvanul vlahý mořský vánek jako plakát dávno zapomenutého představení.
Ležela na zádech ve svém pokoji. Nahá. Nahá se jako by svrchu dívala na svoje tělo. Zvláštní pocit. Nepoznávala ho. Totální deperzonalizace. Přišla si neskutečně cizí. Natáhla před sebe pravou ruku, roztáhla prsty a nemohla pochopit, že jsou její vlastní. Povislá prsa, břicho, ďobkovaná stehna. I pihy kolem pupku jí byly cizí. Jako by to maso, co se kolem ní rozprostíralo, k ní vůbec nepatřilo. Hnusilo se jí. Motala se jí hlava. Po páteři jí začaly přebíhat teplé nožičky tisíců mravenců. Ještě že ležím, pomyslela si Jarmila a zaplavila jí propastná úzkost.
Ležela a pozorovala svůj obal. Obal jí samotné. Ale tohle ona přece není. Nemůže být. Ona je tam uvnitř, uvnitř vší té masy. Někde hluboko, někde ztracená, bez mapy. A přes tu lavinu tuku, přes tu nekonečnou vrstvu obalu se nedokáže vyhrabat ven na boží světlo. Ježíši! Já nemůžu ven! Pan zapískal na svou píšťalu a Jarmila se bezmocně rozplakala.
Brečela dlouho. Chvílemi tiše, chvílemi ji návaly bolesti a strachu, hněvu úplně masakrovaly. Jarmila vydávala trhané hlasité vzlyky jako hysterka a nemohla přestat. Třásla se, rvala si srdce z těla, zatínala drápy do masa, které nechtěla a nevnímala čas.
Pak otevřela oči. Chtělo se jí čůrat. Vstala a ztěžka se dopotácela do koupelny. Svůj obal táhla za sebou. Už nemůže. Už nechce! Nechce chodit v téhle paralyzující kukle. Musí se jí zbavit. Musí ten tukový neoprén roztrhat, pryč s ním, rozstřihat ho, rozřezat nožem. Zbavit se toho hnusu. Zprudka vydechla a pokradmu se podívala do zrcadla.
Pokusila se té tváři odrážející se v lesklé skleněné ploše podívat do očí. Dívala se a styděla se. Dívala se dlouho. A najednou to přišlo. Uviděla se. Opravdu se uviděla. Z kosmetického kufříku vytáhla odličovač a pečlivě si začala stírat šminky z obličeje. Pomalu a důkladně jako starý klaun po své derniéře. Natupírované vlasy si hladce sčesala dozadu. Z uší, krku, zápěstí i z kotníku si sundala své ozdoby a natáhla si modré bavlněné tričko, pod nímž se nemilosrdně rýsovaly všechny špeky světa.
Jarmila se na sebe usmála. Nějak s lehkostí. Nějak to najednou šlo. Šlo to samo. Ano. Tohle byla ona. Obyčejná, ošuntělá, smutná a osamělá. Ale vědoucí. Zbaví se kukly. Po všech těch letech úprku před strachem z hodnocení pochopila, našla svoji hodnotu. Upraví si jídelníček, menší porce, bude chodit. I do schodů bude chodit. A cvičit. Bude opravdu cvičit. Protože chce být svobodná. Nechce sedět v přezdobené kukle.
Je jí něco málo přes čtyřicet, má padesát kilo nadváhu, ale už není sama. Našla si přítele. Našla samu sebe. A teď půjde ven. Půjde po schodech a k večeři si dá salát a minerálku. Jarmila se na sebe usmála. Najednou si připadala lehká.
Ale ten zákusek po večeři si ještě dnes dá...Výjimečně...
53 názorů
blacksabbath
19. 09. 2022Jani......děkuji - vyřídím:-)))
blacksabbath
19. 09. 2022Lady - autorka není mladá dívka ani obézní....ale nechť sama tvůj komentář si přečte...vyřídím:-))
Lady de Winter
19. 09. 2022Dívka-autorka bude jistě velmi mladá, nechť je jí tedy přáno literární zanícení i dvě desítky tipů, ale někdo musí napsat za všechny bojovníky proti bodyshamingu, že je to festival toxických stereotypů a recept na dokonalá, leč absolutně neúčinná řešení. Je-li pak dívka nestižená bolestí nenávisti k vlastnímu tělu, ani o nic vlastně nejde, jen o nezralé dílo naprosto nepochopivší skutečnou životní situaci obézní ženy středního věku. Což o to, mládí vždycky píše o věcech, kterým nerozumí, už proto, že ještě nerozumí tolika, tolika věcem. Ale má-li dívka sama nadváhu, zvlášť je-li to nadváha veliká, je ten text symptom a symptomům se netleská: k symptomům se tiše, soucitně mlčí. Přesto jsem se rozhodla nemlčet. Snad že jsem obézní žena středního věku.
Formálně je to pěkné. Snad to poslouží jako zmírnění rány.
blacksabbath
16. 09. 2022Děkuji...vyřídím:-)))
Zeanddrich E.
16. 09. 2022Každý máme nějaký ten pozemský problémek. (ovšem někdo jich (někdy) asi má více, někdo méně..).
Líbí se mi, jak čtivě je to napsáno (člověk prostě od toho neodejde, i kdyby chtěl :) ).
dcera už má svůj nick (Babu1)...tak ať si tam dává...:-))))
blacksabbath
14. 09. 2022Máš pravdu, Maruško.....říkám si......jak budou vypadat až přejdou po přechodu????:-)))))
blacksabbath
14. 09. 2022Al Jale....spíš já jsem se podceřila...píše už dlouho do šuplíku:-)))))Jojo...
už má svůj nick Babu1...tak ať si tam dává ... díky
Moc dobře napsané, dcera se pomamila, má geny po tobě. Ať píše dál, to bych byl rád, to bych jí přál! :)
Evženie Brambůrková
13. 09. 2022Kdyby si to uvědomily všechny ty Jarmily, byly by na tom lépe.
Ale kdo to řekne těm Jarmilkám? V deseti, patnácti váží víc než já v 66.
A to je smutné.
Telefonní budky na pochodu, rosolovité zadky a celulitidní stehna????
To je obraz našich dívek?
blacksabbath
13. 09. 2022Milane...:-))))...to mě těší...Díky!!!!
blacksabbath
13. 09. 2022Juliáne...děkuji
dievča z lesa
13. 09. 2022ono sa to vyvinie ... ak písanie pomáha, bude aj nick***
blacksabbath
13. 09. 2022Dievča....chuť by byla, ale nemůžu jí přesvědčit, aby si založila svůj nick...třeba tohle pomůže:-)))))....děkuji a želám pekné dni
blacksabbath
13. 09. 2022Renato.....děkuji za povzbuzení...vše poctivě vyřídím.
Děkuji také všem, kteří se zastavili a zanechali zde svou stopu.
blacksabbath
13. 09. 2022Jardo.....moc děkuji!!!!!....Přeji barevné babí léto:-))))))))
blacksabbath
13. 09. 2022Nani....kila mohou být hezká....jde o to...jak se nosí:-)))))))
díííííky!!!!
Květoni...píše do šuplíku:-((....třeba jí tohle popostrčí:-))))....děkuji!!!!
blacksabbath
13. 09. 2022Jarmilo....tímhle tempem z nás bude za chvíli národ hubeňourů i bez diet
(P.S. já vlastním ošuntělý kabát, ale nedám ho:-))) )
Karle....půst v ponělí by mě zabil....zůstávají dobroty od neděle:-)))))
dceři vyřídím
Děkuji oběma!!!!!
blacksabbath
13. 09. 2022Al. ..... to pomamila-pomamila:-))))
Abakus....jojo...nic nesmí projít:-))))
blacksabbath
13. 09. 2022Phil...psala sama...můj dohled už dávno nechce...:-))))...máš pravdu..kila navíc řeší (prý) jen ženy.....děkuji
blacki, hezký psychologický pohled na vnímání vlastního těla. Tvoje dcera má nepochybně talent, ať ho rozvíjí...
Květoň Zahájský
13. 09. 2022Krásný jazyk. A skvělé obraty. Třeba bavlněné tričko, pod nímž se nemilosrdně rýsovaly všechny špeky světa mě fakt dostalo. Jestli jde o prvotinu, tak klobouk dolů.
dievča z lesa
12. 09. 2022pekne napísané ... želám chuť do ďalšieho písania***
Manželka má už asi dva měsíce vždy v pondělí půst. Předtím vždycky tvrdila že je jí špatně z hladu. Ale na tohle si zvykla a je náramně spokojená. S vahou jde pomalu dolů:).
Jé, to je krásně napsané. Nechť se dcera neostýchá a zaregistruje se tu. Jak poznamenala Gora, některá opakující se slova by se dala nahradit nebo vynechat. Jinak nevím co bych vytkl.
Plán na hubnutí se zrovna teď hodí, když zdražují potraviny. :)
Zaujalo mě slovo ošuntělá. Je pravda, že většina se snaží trefit nějaký střed mezi extrémy. A pak existuje hodnocení "nevýrazná", což se dost často stává a pak to člověka žene zpátky.....někam jinam. :)
Tvůj nick mám moc ráda. Jestli to sepsala svým pohledem, tak ví, o čem mluví. Když začne mít ráda sama sebe, není co řešit. Mužský maj rádi pohodové a usmáté ženy. Jsou krásné každou svou velikostí. Troufla bych si tvrdit.
blacksabbath
12. 09. 2022Aru:-))))))dííííííky:-))))
blacksabbath
12. 09. 2022pane předsedo poroty - mám také nadváhu, ale....KRÁSNOU:-))))) děkuji za milý komentář
blacksabbath
12. 09. 2022Lubošku - ráda budu tlumočit -usmátý smajlík
blacksabbath
12. 09. 2022Bene:-))))...našli - moji rádcové - našli.....chvátám opravit:-)))))
Ivi, tlumoč své vlastní dcerušce i kočkodaní pozdravy a ujištění, že pokud vypustí pod matčiným patronátem na zdejší litweb další dílko, tak že poděšeně nezařvu a nebudu pelášit pryč. (takřka přísahající smajlík)
blacksabbath
12. 09. 2022Milane, díky za kukýnko:-)))
Bene, díky za názor....jen nevím...kam by to pokračovalo....smířila se sama se sebou...:-))))... to je přece dobrý konec a vlastně i začátek, ale už jiného příběhu.....P.S. velké "S" tam je:-))))
Seděla na břehu moře velké S.
Jinak jsem téhož názoru jako Gora. + Ještě mi to přijde spíš jako něco na pokračování než jako povídka sama o sobě...
blacksabbath
12. 09. 2022P.S. a já taky:-))))
blacksabbath
12. 09. 2022"Musela jsem zemřít" a "Co když je to nebe"...dcera maká v knihovně...tak to nebude problém, aby si přečetla....Danny, děkuji!
kolo-kilo a píteř-páteř opraveno...
Vaše kritiky přetlumočím:-)))))
Dobré téma, ivi. Ať dcera pokračuje ve psaní...
Dalo by se asi zbavit některých opakujících se vět či slov, ale to jsou detaily.
Po píteři jí začaly - páteři