Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHlavně potichu
Autor
Evženie Brambůrková
,,To je náš dům?" Potěšeně se rozhlížím po obrovském starém domě.
Stejně potěšeně si prohlížím potajmu muže, který je vedle mne. Můj manžel! Prostě nádhera.
Kde toho jsem mohla splašit mi není jasno, ale raději to neřeším. Jsem spokojená.
,,Běž, miláčku, do naší ložnice. Už je pozdě. Za chvíli dorazím" Jemně mě postrčí do dlouhé chodby.
Nevím, které dveře by to mohly být.
Zkusmo otevřu jedny napravo. Je tam cihlová zeď.
Dobrá, tak tedy vlevo?
I tam je jen zeď.
Třetí pokus vpravo je úspěšný. V krbu plápolá oheň, teplé světlo dosahuje až k velké posteli, kde je ustláno pro dva.
Paráda. Vlezu si na postel a chytám se odhrnout deku.
,,Co to tady je?" Vždyť tady už někdo leží. A není to jen jeden tvor. V každé posteli jsou dva. A nějací divní. Takoví ztrouchnivělí.
,,Nesahej na ně." Ozve se hlas, který znám. ,,Opatrně se posunuj podle pelesti a pak potichu slez na podlahu. Nesmíš je probudit. Jsou to zombie."
Pomalu se sunu po posteli, podle pelesti a rukama napřed se spouštím k zemi. Jsem tichá jako had.
Zatím se nic nepohnulo.
Mířím po měkkém koberci ke dveřím. Ještě kousek, jen malý kousek a jsem v bezpečí.
Otevřu potichu dveře a vyrazím dopředu.
Má hlava narazí na zeď!
To je můj konec!
Když se probudím, klečím u zdi své ložnice a tluču hlavou o zeď. Je to vysvobození. Už na mě nemohou.
Myslím, že jsem překonala svůj rekork ve skoku z postele a dolezla skoro dva metry po kolenou ke zdi.
Nevím, co dokáži příště, ale myslím, že nezklamu sebe ani vás.
Miluji noci beze snů.
Ale ty nemám.
49 názorů
Evženie Brambůrková
23. 10. 2022Těm bych asi nepoděkovala. Přála bych si, aby se mi nic nezálo :-)
a pak děkujte lidem, co Vá popřejí, ať se splní všechno, o čem sníte....
Evženie Brambůrková
04. 10. 2022Tady po ulici v noci netáhnou, všichni jsou v hospodě, Aru.
Evženie Brambůrková
04. 10. 2022Utgart-Loki, příště je pozvu. Jen bych si měla asi nosit do postele placatici.
Evženie Brambůrková
04. 10. 2022herec23, děkuji.
Zombíci táhnou ulicí,
každé ráno stejný krok
a večer po pivu,
stihají proslovy ministra.
:D
Evženie Brambůrková
02. 10. 2022To by to bylo ještě děsnější, Lído.
Uf, nekoukej už na ty horrory před spaním :), no jo já vím, to nebylo moc vtipný.
Evženie Brambůrková
02. 10. 2022Já jsem taky ráda, když si to nepamatuji. Buď rád :-)
Zeanddrich E.
02. 10. 2022.. .
Mně docela i dost vadí, že většinu svých snů si téměř nepamatuji (jenom mi zůstane nějaký pocit z toho snu), ale tento sen Ti tedy rozhodně nezávidím.. :).
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022Byla jsem doma a tloukla hlavou do své plakátové zdi. Myslím, že to byl Mirko Hanák a jeho výstava v 70letech minulého století a tisíciletí.
Ty zombie nevědí, co chtějí. Na jednu stranu chtějí být jako správné mrtvoly pohřbené a na druhou stranu chtějí teplo.
Dostala jsi se skrz tu zeď, nakonec jsi stejně skončila u sebe doma. :)
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022To jsem ráda, Ivi.
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022Ve snech taky pracuji, nejsi sám, Čudlo.
Já jsem ráno normálně čiperka, Mária.
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022Tohla bych teda namalovala, trojorte.
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022Tomu snad ani nemohu věřit, Květoni :-)
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022Abakus, klidně něco přihoď, je nás tu s podivnými sny docela dost.
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022Renato, on to myslel dobře :-))
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022Philodyny, komentáře jsou bezva. Díky
Kde bych jinde sehnala takového fešáka, než vr snu, Irenko.
Evženie Brambůrková
01. 10. 2022Já to taky nechci, Ichigo.
Kam se hrabou ty moje sny....fakt je, že při nich alespoň nenarážím hlavou do zdi, jen se potím. Au:-)))). Ty nikdy nezklameš:-)))))
Není co závidět. Já ve svých snech zase stále pracuji. Asi toho mám za ten den malí. /*
dievča z lesa
01. 10. 2022sem-tam mám oveľa menej strašidelný sen a po zobudení sa motám ako unavená mátoha ... súcitím a želám pokojnejší spánok*
Zombie mám v posteli každé ráno. A pak v koupelně. Dívá se na mě ze zrcadla.
Kdysi se mu posmívali. Řekla mu, ať si stojí za svým. Za tím, co má rád. Byla to dlouhá cesta. Teď jsem na jiné pěšině, ale nevadí mi to. Dívám se jenom tam, kde chci. Dobrou...
Instagram jako samostatnou platformu nepoužívám, jelikož mě to přivádělo do depresí vidět ty perfektní lidi a jejich dokonalý životy :D
Aru, jestli máš instagram, tak Peša Orel, nekonečné stádo ovcí a prej projel boží jezdec...pohraničí. :)
Pristihla som sa, že som ešte žiaden zo svojich snov nenapísala. A nemôžem si sťažovať na ich jednotvárnosť.
Fuj, zombie v posteli! A ještě o to manžel mluví jak ohousce na krámě... :-)
Mám ráda staré velké domy. Naposled to byla fara, co ji koupil synovec. V jedné místnosti bylo jiné světlo, než v ostatních, pod strhnutým obložením kámen. Domov. Ráda si načítám komentáře, spolu s básní utváří celek. Bez nich je to jenom báseň, je sama.
Líbí se mi, není Aru stonek růže, nebo třeba trn...? :)
Evženie Brambůrková
30. 09. 2022Určitě mě uslyšíš, kdybych volala. Slyší mě celá ulice. A díky.
A co se zdá tobě, Norsko 1 ? O mně to asi nebude :-)
Evženie Brambůrková
30. 09. 2022Co není, může být, Luboši.
Příště to zkusím, Aru.
Škoda že nejsou skoky z postele olympijskou disciplínou, to bys možná přivezla České republice nějaký ten cenný kov.
krb!!! jakmile je ve vyprávění krb, už to je záruka kvality! :D
Evži, opět maximálně zajímavý příběh, vydíš, kdybych byl třeba Jung, měla bys to i s odborným výkladem, ale Aru jenom rád žvaní :D:D
ty se furt v těch snech strašně bojíš, co by stalo, kdybys byla ve snu odvážná? ;)