Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Dům se sgrafity
Autor
Gora
MIMO SOUTĚŽ
„Pánbůh by mne starou ženu trestati musel, kdybych se chtěla světa chytati. Pro mne takové novoty nejsou, starý můj rozum by se do toho nehodil.“
Stará paní Pecinová žila v domku zdobeném sgrafity. Kouzelný ostrůvek starých časů působil v této lokalitě téměř nepatřičně jako chaloupka na kuří nožce, poslední dům ze staré zástavby. Do její zahrádky měli výhled lidé z blízké řady panelových domů. Byla to kulturní památka a ona si ji pořídila na penzi. Přistěhovala se do okresního města z Prahy. Provozní v nejluxusnějších hotelech měla za sebou úspěšnou kariéru, ale k stáru už potřebovala svůj klid.
Ten jí narušoval naprosto pravidelně syn. Jako vždy perfektně oblečen, což kvitovala s uspokojením, neboť právě teď vystupoval z automobilu. Sotva zajistil chatrnou branku západkou a pohlédl na ni, hned jí bylo jasné, že bude něco potřebovat.
„Mami, ahoj, můžeme ti tu na pár dní nechat Jodyho?“ a obří leonberger už se hnal do úzké chodby, div ji neporazil.
„Proč se ptáš, když máš s sebou celou psí výbavu, Martínku?“
„Prosím tě, jaký já jsem Martínek,“ nakrabatil tím svým roztomilým způsobem čelo. To má po otci. „Jen jsme s Ninou teď hrozně pracovně zaneprázdnění, a pes nemůže zůstat v bytě sám,“ přitočil se a líbnul matku na tvář.
Tak to dopadá, když si workoholik místo dítěte pořídí čokla a zjistí, že ani toho si neměl brát, pomyslela si.
„No co už, když jdeš s hotovou věcí. Ale oběd ještě nemám. Uvařím ti v džezvě kávu,“ vedla syna do obýváku. Pes – obr mezitím obsadil pohovku.
„Podívej, koupil jsem ti mobil, máš tam telefonní čísla moje, Niny a příbuzných taky. Jsi poslední z rodiny, kdo mobil nemá,“ usrkával horké kafe syn.
„Martine, já ten přístroj nechci, odvez si ho. V práci jsme měli pevnou linku a všechno jsem vyřizovala přes ni.“
„Mobil si dáš do kapsy, a kdyby něco, zavoláš. Jsi tu sama celé dny a noci. Nic na tom není, podívej,“ strkal jí telefon před obličej. „Najdeš si v seznamu jméno a zmáčkneš zelené tlačítko. Když ti někdo bude volat, zeleným se hovor bere. Pak zas červené tlačítko pro ukončení.“
„Na tyhle novoty já nejsem, naproti mám telefonní budku, hned u parkoviště. Když budu potřebovat, vezmu drobné a zavolám si odtud.“
„Víš co, já ti cestou zkušebně zavolám, aby ses mobilů přestala bát. Dobitý kredit máš, vždy ti to obstarám, když bude potřeba,“ položil telefon na poličku, aby se jej náhodou nezmocnil pes.
„Mami, prosím tě, tady jsou granule pro Jodyho, jeho hračky a pelíšek. Dám to do kuchyně. Díky za senzační kávu, ale už musím letět, jsi celá zlatá!“
Políbil matku na tvář a hnal se k autu před brankou.
Jody několika skoky za ním a opřel se celou tíhou o branku, sledoval, jak jeho pán odjíždí.
Ještě to zvíře porazí můj plot, beztak váží nejméně sedmdesát kilo, pomyslela si Pecinová. Nikdy neměla vztah ke psům a nezměnilo se to, ani když Jodyho odmalička znala.
„Jody, pojď, dostaneš ňamku, hele, kostička,“ a z jeho bohaté výbavy na podlaze pozvedla nad hlavu obrovskou umělou kost.
Pak už jen slyšela temné zavrčení. Pocítila na vlastním těle tvrdost historické kamenné dlažby.
Když se pomalu zvedala, pravá ruka jako by byla z hadrů. Přidržovala si na dlouhé krvácející ráně cáry svetříku a v mátohách šla po schodech nahoru. Pes obsadil celou chodbičku, v tlamě držel kost a stále vrčel.
Musím se kolem něj prosmýknout, hlavně se mu nedívat do očí, pomyslela si. V tu chvíli se ozval na chodbě telefon. Pecinová sebrala poslední odvahu, obešla Jodyho a sáhla po mobilu. Jaké tlačítko že se má zmáčknout? Zelené…
„Martínku, prosím tě, volej záchranku,“ řekla, poté ještě zmáčkla i červené tlačítko a vyčerpaně klesla na pohovku.
Ten zatrolený přístroj mi nakonec možná zachrání život, k budce bych nedošla ani náhodou.
Za pár minut slyšela houkání sanity.
30 názorů
Zajíci, díky, no, nic jiného mne nenapadlo - pro starší generaci byl mobil převrat:-), vážně-a PC taky.
Zajíc Březňák
21. 02. 2023"Zase mobil..." pomyslel jsem si, ale ke konci je to docela drama. Dnes už ani ty telefonní budky nejsou, někde slouží třeba jako knihobudky.
Veterinářka mi, Karle, kdysi vysvětlila /to jsme měli prvního RTW/, že jestli by v naší rodině někoho napadl, budu to já... měli jsme mnoho psů a jen tohoto jsem se podvědomě nějak bála... ale naštěstí mne nenapadl.
Děkuju za tvou zkušenost.
Mohu to potvrdit. Manželku napadl nečekaně Ruský-Ukrajinský? pastevecký obr. Jinak mírumilovní psi. Jenže manželka má z psů strach a on to zřejně vycítil. A to jsme ještě odbočili v lese do vedlejší uličky... Chytil ji jen předníma zubama přes zimní bundu, ale i to stačilo. Krev prosakovala skrz kůži. Takže se muselo absolvovat celé to kolečko se zvěrolékařem, vzteklinou atd. Pěkně napsané. Mobil používám jen když chci volat, nebo si ho beru do auta a do vlaku, kdyby náhodou...
.. .
Mojí jedné tetě (v lese u Radostic u Brna) před několika lety naopak veliký pes (německý ovčák myslím) přivolal pomoc..; neznám podrobnosti, ale někdy snad už večer -bez mobilu - v lese upadla, ..., nebyla schopna vstát, a pes ji tam přivedl (snad) sousedy.. .
Irenko, pěkně napsaný smutný příběh, TIP. Také nechápu, proč si někdo pořídí psa nebo jiné zvíře, o které se pak není schopen postarat. V tomto případě nezodpovědnost, nechat velkého psa k hlídání mámě, která nemá psa v oblibě, nejspíš se ho bojí, a to pes vycítí...
dievča z lesa
19. 02. 2023pekne si to prepojila ... dávať veľkého psa na starosť starému človeku, dosť nezodpovedné ... ešte dobre, že Martínek nezabudol na skúšku zvonenia***
To je milé, Luboši, že máš v oblibě psy...pokud se něco semele, většinou je to chyba v jejich výchově...
Janino, to mě těší, že se dobře četlo, a díky... vlastně proto, že ses zmínila, že píšeš, jsem se do toho na poslední chvíli vrhla.
kadeřavá, děkuji... vždy jsem si říkala, že jezevčíka bych nechtěla, ale máme křížence s RTW a je bezvadný, i když žádný krasavec,, ale zato chytrý.
Mám rád psy i můj mluvící mobil. A o tvých dílkách se také zrovna nedá říct, že bych je nesnášel. (mrk)
Irčo, určitě je to opět příběh, který sis nevymyslela...je ze života, že?! Spoustu mých myšlenek už sepsali kolegové ve svých komentářích.
Já mám už druhého psa.... kterého si pořídila dcera. Naštěstí tenhle je malý....
Hezky jsi to napsala...příběh k zamyšlení.....
Dobře napsané, četla jsem "jedním dechem". Závěr je teda pěknej paradox... vzpomněla jsem si na ten vtip, že manžel je člověk, co vám pomáhá řešit problémy, které byste neměli, kdybystesi ho nevzali... :-) Tedy mobil od syna přinesl paní záchranu, kterou by nepotřebovala, kdyby jí nepřivezl toho psa... Inu, paradoxy.
Smutný příběh, ještě, že se psem přivezl i mobil a vše dobře dopadlo, uf ...
Teď mi volala dcera hlidá mi jezevčika a on misto aby byl rád tak kouše utiká a zlobí ,ona má ještě Lakyho velikého dobrosrdečného obra a ten toho mýho malýho umíněnce miluje,tak jsem si pri čteni povidky vzpomněla:-)
Andrieno, díky... "milý psík" z kategorie obrů nikdy nikoho nenapadl, jen tu starou paní. vycítil v ní nejslabší článek rodiny.
Tvůj příklad je kouzelný.
Hanko, díky za košatý komentář.
Občas si již dospělé "děti" pořídí zvíře a dopředu nepřemýšlejí, že je to starost napořád! A kam se pak zvíře přesune např. v čase dovolené?? Navíc - jako v tomto případě - nedomyslí, co se vše může stát.
Děkuju.
Já něco k tomu milému psíkovi. Připomíná mi to stížnosti mámy. Sestra s manželem si nejprve pořídili dům. Když jezdí na dovolenou, tak jim naši jezdili ze svého baráku hlídat v noci ten jejich. Potom si Míša pořídila psa, aby ten jejich domeček hlídal. Když teď odjedou, jezdí tam naši na noc hlídat dům a psa.
smutný príbeh bezbrehej maminej lásky...to sme proste my...viem, je to príbeh hlavne o mobile a jeho pomoci v pravý čas, ale keď čítam o zvieratách, tak všetko ostatné je mimo:)
16 rokov som kŕmila synove mloky pinzetou, spočiatku s odporom, neskôr až s láskou, boli krásne a keď zomreli, oplakala som ich...
mám zvieratá rada, no z niektorých mám rešpekt, nesilím, aby náš "vzťah" prešiel do ďalšieho levelu, ak je záujem len z mojej strany...v tomto príbehu nerozumiem, prečo syn nechal veľkého psa u mamy, keď vie, že k nemu vzťah nemá...
doma máme už tretiu mačku, s každou veľká láska, ale...aj teraz mám krvavé šrámy na rukách, pritom nechcene urobené, to sa len mačka snažila udržať na mojich kolenách , šmýkalo sa jej...čo potom obrovský psík...
Jarmilo, díky, takový zvrat se myslím může přihodit... někdo ke zvířatům nemá vztah a ona vše cítí... natož když jim ještě k tomu vezme nejnovější hračku...
Trochu jsi mě vyděsila. Ještě že ten mobil měla!
Řekla bych, že ani člověk se vztahem ke zvířatům nemá rád, pokud mu zvíře chce zbořit plot.
I náš malý pes, velký mazel, dával najevo nelibost, když se sáhlo na jeho deku. Důsledky kontroloval, co se s ní dělá.
supíku, je to o všem možném, nejvíc asi o sobectví... děkuju.
No Ty brďo. Docela k zamyšlení na téma "nakolik znám svoje rodiče" - neláska k technice i zvěři úspěšně zazděna...