Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNajväčší zametač na svete
Autor
niniw
Emil sa na svet díval s vypúlenými očami. Niežeby ho všetko tak udivovalo, len sa tak ráno zobudil. Vyzliekol si prepotené pyžamo a na uzimené chodidlá, ktoré sa mu dnes videli akési čudne pretiahnuté, navliekol ponožky. Privoňal si k pazuche a ucítil nepríjemný zápach. Mal sen - chcel sa stať najväčším zametačom na svete, ktorý si dobre robí svoju prácu. Každú noc vo svojich snoch pozametal celé mestečko. Predstavoval si, ako zametá lístie, ktoré mu šuští pod nohami. Sem-tam zahrkoce nejaká plechovka od piva. A v zime, keď napadol jemný prašan, vŕzgal mu pod nohami.
V to ráno po jeho prebudení z neba napršali ryby. Hemžili sa po chodníkoch a on sa díval do ich lesklých vypúlených očí, ktoré mu pripomínali tie jeho. Ľudia zdesene híkali, potkýnali sa na klzkých telách rýb, pridržiavajúc si nosy od smradu bežali sa ukryť do svojich domov.
Emil nelenil a začal čistiť ulice. Jeden krok – dup. Záber metlou – šuch. Zaboril sa do rybích tiel - mľask. V ušiach mu dookola znela melódia: dup-šuch-mľask.
Metla sa stala štetcom, ktorá pomalými pohybmi odkrývala spod tmavého mazľavého plátna farebné kvety, zelený trávnik a biele kamenné chodníky .
Cítil sa akoby zároveň komponoval a maľoval úžasné umelecké dielo. O pár hodín všetko to rybie svinstvo upratal.
Ľudia spočiatku bojazlivo vystrčili hlavy z dverí, obozretne sa zadívali na jasné nebo a potom na vypratané ulice.
V tom niekto vykríkol: “Nech žije najväčší zametač na svete!“
“Nech žije najväčší zametač na svete!“ pridali sa aj ostatní osadníci.
A on tam stál so svojou metlou a blažene sa usmieval.
K večeru pocítil, ako sa mu oči teleskopicky dvíhajú hore k plafónu. Pomaly sa priplazil k oknu. Priložil čelo na sklo a od prekvapenia roztvoril ústa, ktoré sa mu naň ihneď prilepili. Nebo bolo zatiahnuté temnými búrkovými mrakmi. Sťažka odtiahol hlavu a na sklenenej tabuli ostala slizká šmuha.
„Hádam len zajtra nenapršia slimáky,“ poškrabal si znepokojene stuhnutý skôrnatený chrbát.
23 názorů
Zajíc, vďaka za prečítanie
Červeného trpaslíka nepoznám, pozriem si to
Rozlúštených (vedecky objasnených) "atmosferických záhad" je mnoho - krvavý dážď, krvavý sneh, mana nebeská Určite niečo z toho ešte padne aj do mojich poviedok :o)
Skvělý magický realismus.
A jak jako fanoušek televizního seriálu Červený trpaslík (Red Dwarf) musím uvést, napadají mě jen dvě podobné příhody, a to incident ve 12. století v Burgundsku, kdy pršeli sledi, a také samovznícení starosty Varšavy v 16. století.
Ale vážně musím říct, že se mi líbí ten protiklad, kdy se děje něco tak neobyčejného, jako je rybí déšť, což je zakončeno zcela prozaicky bolavými zády. A o tom magický realismus je.
Ovšem i historické případy, kdy k něčemu podobnému skutečně došlo, lze vědecky objasnit.
Bezva, bezva! Nápadité, překvapivé, trochu groteska a trochu mě z toho zamrazilo. Máš výborný styl, radost číst.
Mně se tvá mini líbí....dokonce mě konec rozesmál....dobré, velmi dobré to je!
niniw, mohli bychom tvou mini nominovat do soutěže Próza měsíce /dříve Povídka měsíce/? Stačí souhlas sem...
To si robíš pr... Zadnicu! Mám takú úchylku že na každého psíka volám: Zanzibar! Zanzibááár!!! :D
Vďaka. Tisícročná včela je aj moja obľúbená. Mali sme psa, ktorý sa volal Zanzibar.
Pěkné. Rád jsem četl. A taky jsem si všim žes tu dlouho nebyla... Líbí se mi i ty komentáře. Nedávno zemřel Jakubisko a já miluju jeho film Tisícročná včela a scénu v něm často cituju: Zlatý dážď! Žltý!! Ružový!!! A teraz zelený. No to už rovno môžu pršať žaby!!! Žaby! Padajú žaby!! :D
možno áno, ale dnes už som niekde úplne inde, tak to chodí. poviedku som nenapísal dobrých 10 rokov, ak nie viac :)
to by bola veľká škoda, ak by si sa k nim už nevrátil - tvoje poviedky boli veľmi originálne
tie už nepíšem, s prózou som skončil, už asi definitívne... i keď nikdy nehovor nikdy. :)
Edo! mňa tiež teší, že sa opäť stretávame, chýbajú mi tvoje poviedky
ale pozrime, kto sa vrátil na pismák. :) rád ťa po rokoch opäť vidím / čítam.
páčilo sa mi to, dobre napísané, atmosférické. *
Však ve filmu Magnolia uvedeném před několika dny v čt. pršeli žáby. A že jich bylo tuny...
Ďakujem za prečítanie a komentáre. Veľmi si to vážim. Po dlhej dobe som znova niečo napísala - pozerám, že naposledy som sem pridala poslednú poviedku pred 9 rokmi. Vaše pozitívne ohlasy ma úprimne dojali.
K3 - z tvojho komenátra mám zimomriavky
Květoň - áno stalo sa to, už som dokonca o tom aj raz písala - poviedka Rybí dážď (trocha vykrádam samu seba)
Gora - áno, je to tak trocha kostrbaté :o)
Jeden čas jsem chodil do práce kolem kolínské nemocnice. Pravidelně tam vedle silnice zametal metař chodník. Měl dlouhé šedivé vlasy a vousy. Tenkrát vousy nikdo nenosil a tak jenom proto byl automaticky brán za podivína a blázna. Zametal padající listí a než došel na konec, mohl začít znova. Někdy si potichu zpíval "pod vousy." Říkal jsem mu bájný zametač odpadků. Měl v sobě něco mystického... Připoměls mi ho.
Velice plynulý a příjemně čitelný text vycházející z absurdní situace. Až po nějakém čase si uvědomuji, že je psaný slovenštinou. A po dočtení zase, že není až tak absurdní. Považte:
24. srpna 1918 u města Sunderland v anglickém hrabství Tyne a Wear pršeli sledi. V srpnu 1894 obyvatele anglického města Bath šokovaly tisíce malých medúz, které zaplavily ulice, a v únoru 1861 Singapur doslova zavalily ryby zubatky. Za silné bouřky nad Bursterem v Anglii zas spadlo ohromné množství mořských měkkýšů. Místní lidé je prý sbírali po vědrech. Tak nevím.
Bavilo mne číst tvoji povídku s absurdním námětem. Má v sobě poetiku, čistý styl, dobrou pointu /velmi vtipnou/.
Možná bych ještě upravila jen - V to ráno po jeho prebudení z neba napršali ryby.mám pocit, že lepší by bylo: V to ráno z neba napršali ryby.
Také bych se podívala na přechodník - Ľudia zdesene híkali, potkýnali sa na klzkých telách rýb, pridržiavajúc si nosy - pridržiavajúce? /mn.č./