Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDveře
Autor
Ozzozorba
Zvědavé nosy, gestikulace a emoce. Lidé nakupovali a prodávali, další vše pozorovali, a pak byli ti, co kradli a podváděli, nebo se hádali... zkrátka taková byla tržnice v Hafasu.
Satum procházel davem, koulel očima, a hledal a hledal, a pak je konečně spatřil. Dveře. Byly sice staré, ale peníze na nové si jako začínající obchodník nemohl dovolit. Ve svém obchůdku měl prozatím namísto dveří jen závěs s korálky. Dveře, které Satum hladil rukama, byly vyřezávané neznámými symboly a bylo vidět, jak jsou staré a zašlé věkem, ale přitom pevné. Přeměřil velikost a zjistil, že mají přesně takovou, jakou potřeboval, až se divil svému štěstí.
„Krásné viďte!“ promluvil měkce prodavač.
„Jsou staré a dost zašlé, řezby jsou vybledlé ….“ odpověděl Satum.
„Pane! Ale vaše oči říkají něco jiného!“ poskočil obchodník.
„Dobrá, možná bych je koupil“ promluvil Satum, „ale jakou mají cenu?“
„Pane, cena dveří je nevyčíslitelná“
„Nemluvte hlouposti, a řekněte kolik! Proč byste je jinak prodával?“
„Prodavač byl chvíli potichu a pak šeptem špitl: Legenda, praví, že pokud dveře padnou do domu jako ulité; do takového, který byl započat a dostavěn v úplňku, pak mají kouzelnou moc.“
„Jakou kouzelnou moc mohou mít dveře?“ zasmál se Satum.
„To nevím,“ přiznal prodavač.
„No vidíte! Jak dlouho je prodáváte“
„Mám je v krámě už dvě léta. Prodal mi je potulný derviš, který zmizel tak rychle jak se objevil.“
„Tak kolik za ně chcete?“
„Dvě stě“
„Dám sto“
„Pane, sto jsem zaplatil derviši.“
„Dveře potřebuji“ – pomyslel si Satum a prohrábl si svůj plnovous... „Dám sto padesát denáru, ani o jediný navíc, více nemám.“
Na tváři obchodníka se rozlil úsměv, o kterém věděl jenom on. Nevěřil tomu, co mu potulný derviš vykládal, věřil v peníze a jejich moc. „Nakupuj tak levně, jak jen můžeš a prodávej co nejdráže.“ To byla jeho písnička. Nakonec se dohodli.
Satum naložil dveře na svého osla a vydal se zpátky do vesnice. Měšec měl o 160 denáru lehčí, ale cestou si zvesela pohvizdoval.
Na druhý den korálkový závěs sundal a staré dveře pečlivě očistil. Dveře zasadil do pantů ve zdi domu a radoval se ze svého štěstí. Padly jako ulité a vše vypadalo tak, jakoby byly vyrobeny na míru. „To je krása“ pochválila Satuma jeho žena.
Teď, když měl dveře, mohl Satum nanosit do nového obchůdku všechno zboží, které měl uloženo ve svém domě. Do večera byl se vším hotov, zamknul a šel si lehnout.
Ráno, jako pavouk na mouchu vyčkával na svého prvního zákazníka a nečekal dlouho. Do obchodu vstoupil beduín, dveře vrzly a zákazník koupil všechno, co mu Satum nabídl.
Ten den přišli ještě tři zákazníci a všechno se událo přesně tak jako u prvního. Když vstoupili do obchůdku, dveře zavrzaly a lidé jako omámení kupovali vše, co jim obchodník nabízel
Za dva dny prodal Satum všechno své zboží dokonce i křivé hřeby, které ležely v obchodě bez užitku, ale bylo mu je líto vyhodit.
Jeho žena se radovala z obchodního úspěchu a nikdy by si nepomyslela, že její muž bude tak zdatným obchodníkem. Byla na něj milá a hodná. Satum odjel s tržbou do města na nákup nového zboží a po cestě počítal, kolik vydělá a také, že bude muset obchod zvětšit o skladovací prostory. Nakoupil tolik zboží do svého vozu, kolik se jej tam vešlo. Ale jeho velbloud nadšení nesdílel a naloženou káru nemohl utáhnout, a tak si Satum, půjčil na dluh dalšího velblouda, a vydal se zpět na cestu.
Obchůdek naplnil věcmi od podlahy ke stropu a v noci když usínal, tančily mu před očima denáry a bylo jich tolik, že je nemohl ani spočítat.
Ale jaké bylo Satumovo překvapení, když na druhý den neprodal jedinou věc. Zákazníci přicházeli, kouleli očima, Satum máchal rukama a prezentoval své zboží, jak nejlépe dovedl, ale všechno bylo špatně a lidé rozmrzele odcházeli jinam. Od úplňku k úplňku prodal jen pár drobností.
Satum se převaloval v posteli a nemohl usnout. Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal. K tomu všemu byla žena rozmrzelá a podrážděná a v takové atmosféře se těžko žije. Satumova žena si povzdychla a pravila: „Od té doby, co jsem namazala dveřní panty olejem, aby už konečně přestaly vrzat, tak se obchody nedaří.“
Rada na závěr: Až vám budou vrzat dveře, zkuste se zaposlouchat do „dveřní mantry,“ do jejího kouzla, a možná že objevíte kousíček romantiky a spadaných stínů.
27 názorů
Zajíc Březňák
27. 11. 2023Tak ono je celkem jasné, že ten náhlý obchodní úspěch nějak souvisí s těmi dveřmi (zvlášť když byly inzerovány jako kouzelné). Já si myslel, že dveře vymění za nové a proto přestanou obchody jít, takže tohle vysvětlení mě docela překvapilo.
Je to hezký příběh a voní Orientem od začátku až do konce.
Ozzo, samozřejmě, že bez náznaku, co žena obchodníka s panty udělala by se čtenář nedozvěděl, kde je zakopaný pes:-)... ale nemusela to "vysypat" v jedné větě tak polopatě. To jsem ti psala v názoru již předtím, že sis mohl dát s pointou více práce.
Připomíná mi to vyprávění z pohádek tisíce a jedné noci. Báječné, poučné s posláním. Souhlasím s tím, že autor příčinu neúspěchu jasně vyjádřil a nenechal to na náhodě pochopení čtenáři.. Dávám tip a přeji další dobré nápady.
Lído (Alegno) - proč nesnáším reality show..? - Vždyť místo žití svého života můžeš mnohdy v reálném čase - z pohodlí svého křesla či pohovky - sledovat životy cizí...!! :):)
((mimochodem - kdyby se použil pouze olej, měli by velikou naději, že dveře budou brzy vrzat zase znovu; na panty je třeba použít vazelínu... :) )).
milé...trošku tajomné...
...u nás vŕzgajú dvere na kúpeľni a...nič...kúzlo žiadne... mačka ma nimi v noci straší, keď ich otvára:))))) Počas dňa zabudnem, že som ich chcela namazať a v noci sa mi nechce vyliezť z postele... a tak si vŕzgajú a vŕzgajú a ja si predstavujem nejakého zloducha, čo sa ide sprchovať:)
Když čtu povídku znovu, tak se ptám jak by čtenář mohl vědět, kdybych nenapsal, že se panty namazaly olejem, aby přestaly vrzat a s tím skončilo kouzlo, jak by mohl čtenář vědět proč kouzlo zmizelo??? NECHÁPU,
Přesně - Janina vystihla, co jediné bych asi pozměnila, a to je tato věta - „Od té doby, co jsem namazala dveřní panty olejem, aby už konečně přestaly vrzat, tak se obchody nedaří.“vysvětluje do detailu, co mohlo být jen naznačeno a domyšleno čtenářem. Ovšem jinak je to dobrá povídka, tvá "zenová klasika" s podtextem pro přemýšlivé... Ráda jsem četla.
Četla jsem s odstupem znovu, pořád je to pěkný příběh. Teď napodruhé mě napadlo, že v závěru možná nemusela žena říkat "od té doby...", zní to moc jasnozřivě a vlastně prozrazuje čtenáři doslova, co by si měl vyvodit sám (a určitě vyvodil).
Próza_měsíce
09. 11. 2023Ozzo, s dovolením zařadíme, ty jsi nikdy nebyl proti:_) a dík.
Próza_měsíce
08. 11. 2023Ozzo, mohli bychom dílo nominovat do soutěže PM??
Když půjdeme hlouběji do všehodění, pak atomy porcelánového panáčka byly hodně dávno pravěkou vážkou a tak dále a tak dále. Tomu říkám opravdová recyklace. :)
Pěkné, takové pohádkové vyprávění. Můj šéf v práci říkal, každé každé zboží má svého kupce, dodávám, jen někdy se nepotkají :)
Zeanddrich E.
30. 10. 2023(ad Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal
- no jo, také jsem svého času po nějakou dobu provozoval takový vobchůdek (Dětská literatura, ..., mapy, globusy, apod; - v Hustopečích u Brna ... :( ; ... .)
Sama mám doma též staré věci, které jsou i částečně poškozené, ale nechci je vyhodit, protože se mi celkově líbí. K těm dveřím: Když vržou přátelsky, tak ano, pokud by mi připomínaly nějaké stíny, tak ne. Ty mohou být někde na hradě, kde se přijdu podívat jednou. Škoda že na ženu působily jinak než na zákazníky. Příběh je z arabské oblasti, může tedy znamenat, že se žena nemá plést do obchodu. Nebo také, že když někdo něco zažije mnokrát, je to jiné než jednou. A taky platí že různí lidé mají různě citlivý sluch.
Takový příběh může vyprávět například prodavač s použitým zbožím. Že staré může být lepší než nové.
slyšela jsem, že když necháš dveře vrzat, krmíš hladový duchy ... tak asi tak :) Dveře jsou jen dveře. S duchama nevím, jak to je :) ale obchodíkovu manželku chápu. Kdyby byl svět tak jednoduchej, stačilo by odmastit panty ... :D
ráda jsem četla