Andělská vize

Nejsme už jinde? Řekl bych, že to byl začátek 20. století, kdy si drobní literáti uvědomili odlišnost estetického chápání světa a nůžky, které se rozevírají mezi "tupým vnímáním" a aktivním přístupem (zjednodušuji). Provázat se to pokusil třeba Hemingway, ale bylo jisté, že v jeho případě narážíme přesně na ta obávaná úskalí, které nese omezení se na "popis obyčejného života" a ne na pure_aesthetics. Krok Joyceho - který zkusil v Odysseovi provázat tradiční étos s maloměstským vnímáním světa - byl ještě o stupínek dále, ovšem už ukázal, že jej prostý lid není ochoten akceptovat - protože už vyžaduje námahu a změnu myšlení - v tím způsobem, který je oslavován v této básni. Proto Joyce není čten středoškolačkami, kdežto Čapek a Viewegh jsou/. A toto připomínám - jedna část literatury se vrhla směrem "sama do sebe" - k vytvářeným krásným věcem, které drobný nevzdělaný člověk není schopen odlišit od bláta (může to nazvat třeba teploušstvím). Další se soustředila (i pod vlivem socialismu) na psaní pro široké masy. Přiznám, že to co navrhujete mi připomíná bolestně jeden přístup, který nebyl dostatečně realizován: Jde o popis PROPOJENÍ vysoké estetiky s prostou realitou. Odkud jsme při tom vyšli a na jakých přístupech je postavena "abstraktní estetika"? - J, ale komu se toch ce dělat - zůstat při zemi, když může být ve výšinách. Elitní přístupy posléze znamenají - serte na ty co to nechápou a slepě běžte dál. S tím, že se vymluvíme, že poezie není analogická matematice a nemusí se tak starat o výchozí podmínky (Zajímavé: myslím, že spor Hilbert, Frege vs. Godel je právě z počátku 20. stol.) . Také občas inklinuji k tomu, abych úplně kašlal na tu plebejskou chátru - tedy na ty, co nejsou schopni vnímat souvislosti "vysoké estetiky" díky tomu, že se nezajímají systematicky o žádné umění. Když jste mi připomněl tato témata - zdají se nosná: přechod mezi praktickou poezií založenou na skutečnosti a snílkovstvím abstraktních tvarů je moc fajn námět. Howgh.

*!