Žena, moře a Mary - Útěk XII.

Útěk

 (srpen 2006)

XII.

Nastalo vysvětlování, kdy podle dívčina výrazu bylo zřejmé, že má strach. Pokud nezvládne tuto část, nemá cenu, aby se o útěk pokoušela. Cestou ji bude čekat ještě plot kolem přístavu, a pokud bude zamčená brána do dvora, musí přelézt i tu. Nakonec se nechala opatrovnicí přesvědčit a kupodivu čiperně vyjela po mříži. Tam se zavěsila za jednu ruku, zatímco druhou dosáhla dostatečně daleko.

„Kdy chceš vyrazit?“ zajímalo Krys, když Lintang bezpečně absolvovala návrat od stropu cely.

„Ještě počkám na dvě kontroly, takže po čtvrt na jednu. Doufám, že taky na ulicích nebude tolik lidí,“ sdělila čas útěku. Přitom ji napadlo, že by Polka mohla znát ještě jednu důležitou informaci a pokračovala otázkou: „Nevíš, kde je tu nejbližší stanoviště taxíků?“

„Náhodou vím, ze dvora doleva a hned za rohem. Jen kousek od předního vchodu k policajtům,“ dostala potěšující informaci.

Všechno klapalo podle plánu. Malajec absolvoval další dvě kontroly přesně po hodině. Rizikem samozřejmě mohl být další zadržený, kterého bylo potřeba ubytovat, ale v tomto směru musela spoléhat na štěstí. V den zatčení si vybrala celý kýbl smůly, tak snad se bude paní Štěstěna tentokrát usmívat.

Přesně ve čtvrt na jednu vyskočila z pryčny a opět se svlékla do kalhotek. Totéž prostřednictvím Krys nařídila dívce. Stačí špína, kterou na sebe nabalí, než opustí půdu vězení, nemusí stejně vypadat i oblečení. Potom si neodpustila drobný žertík. Protáhla zápěstí pletivem za mříží a použitou žvýkačku nacpala do zámku dveří.

Cestou na půdu ji napadly další možné důvody nedostatečného zajištění únikové cesty. Nešlo o klasické vězení, kde by měl člověk spoustu času k vymýšlení blbostí. Zadržení zde nepobývali dlouho a mnohdy zřejmě byli značně podroušeni z alkoholu nebo drog. Také mohlo dojít k přecenění postav nedobrovolných obyvatel.

Zaklekla na okraj otvoru a chtěla dát Lintang pokyn, ale nebylo to třeba. Podle ruky čnící do prostoru pod mříží usoudila, že vyrazila hned po ní. Během dalších okamžiků došla k názoru, že křehkou dívku podcenila. Sotva ji popadla za zápěstí, zhoupla se do prostoru, kde okamžitě natáhla volnou ruku vzhůru. Neměla sílu k vytažení, ale k nejbližšímu prutu chybělo pouhých patnáct centimetrů. Stačilo ji pozvednout a s překvapivou obratností se protáhla mříží. Krys jim hodila oblečení a první krok ke svobodě měly obě za sebou.

„Nechceš jít taky?“ navrhla Polce, když se oblékaly.

„Tebe příroda vybavila úměrně k postavě, ale já bych se neprotáhla a tohle pořád ještě potřebuji,“ potřásla vyvinutým poprsím, „kromě toho si nemůžu nechat ujít pohledy policajtů, až zjistí, že chybíte.“

Ještě rychlé rozloučení a ukázala Lintang k okraji půdy, kde byla zaparkovaná dodávka. Sama oběhla všechny tři strany, aby zjistila, zda je dvůr prázdný. Byl a nic nebránilo spustit se na střechu auta, odkud sklouzly na zem. Ve stínu kolem domů oběhly dvůr k plotu oddělujícím ho od ulice.

Posunky sdělila dívce, aby počkala ve výklenku domu, než se pokusí otevřít vrata. Již chtěla vyrazit, když ji zadržela světla auta, které zastavilo před bránou. Vrátila se k dívce, odkud zpoza rohu sledovaly, jak vystoupivší policista otevírá. Potom přišla rána. Vůz dojel k zadním dveřím do služebny u přístavku s celami, kde z něho policisté vytáhli dva vzpouzející se muže a zmizeli uvnitř budovy.

„A je to v háji, všechno praskne,“ vyhrkla vyděšeně.

Lintang něco zadrmolila podivnou řečí, kterou se domlouvala s Krys, a ukázala na vrata. Po průjezdu auta zůstala otevřená. Šlo o čas, dvůr byl pustý, tak na nic nečekaly. Jakmile vyjde najevo útěk, policisté rozjedou pátrání. Možná budou muset zůstat ve městě, v němž se ani jedna nevyzná. Být odpovědná sama za sebe, moc by si s tím hlavu nelámala.

Na stanovišti naštěstí narazily hned na tři taxíky. Řidiči zadala jako cíl hlavní bránu nákladního přístavu a cestou promýšlela další postup. Netušila, kde je stanoviště, na kterém je vyklopí. Také přehodnotila úmysl přelézt plot. Mohla je zahlédnout hlídka přístavní policie. Sama měla šanci se díky námořnické knížce vymluvit chvátáním k odplouvající lodi, ale přítomnost Lintang nebylo čím zoddůvodnit. Bezpečnější bude použít hlavní vchod, kde napíše společnici jako návštěvu a doufat, že policie ještě nevyhlásila pátrání.

Když zahnuli do ulice vedoucí k hlavní bráně, taxikář upozornil, že stanoviště se nachází dvě stě metrů před vjezdem. Pokusila se ho usmlouvat i na zbytek, ale argumentoval nařízením o povinnosti stavět na vyhrazených místech. Nepomohla ani nabídka na dvojnásobné jízdné. Kam ten svět spěje, když ani úplatky neberou, vzdychla v duchu a trvala i na vrácení drobných. Když pořádek, tak pořádek.

Již z dálky viděla několik nákladních aut čekajících, až jim celníci povolí vjezd. Přístav funguje čtyřiadvacet hodin denně. Nakládka, vykládka, doplňování zásob nebo tankování probíhá průběžně, aby nedocházelo k zácpám. Cestou dovnitř i ven jsou sice auta kontrolována, ale ze zkušenosti věděla, že ne příliš důkladně. Šance na bezproblémový průchod vrátnicí nabyla jasných obrysů.  Poslední úsek vzaly opět klusem. Vyhlédla třetí náklaďák v řadě, vyskočila na stupátko a otevřela dveře spolujezdce.

„Mluvíte někdo anglicky?“ vyhrkla na překvapené muže.

„Jo,“ přitakal řidič.

„Hele, mám problém. Potřebuju dostat kamarádku dovnitř, slíbila jsem jí prohlídku lodi. Mně potíže nedělaj,“ zamávala jim před nosem námořnickou knížkou, „ale ji tam nechtěj strážný pustit. Svezete nás?“

Mohla nabídnout i peníze na podporu prosby, ale tím by vyvolala podezření, že jde o něco nelegálního. Takto měli před sebou dvě nešťastné holky, co narazily na byrokraty. Ještě nepotkala přístavního dělníka, námořníka nebo lidi kolem dopravy, co s radostí úředníky nepodvedou i zadarmo, jen z pocitu vykonání dobrého skutku. 

„Kam to bude?“ usmál se řidič, zatímco závozník naklonil opěradlo, aby se mohly protáhnout do úzkého prostoru za sedadly.

„Molo pět, Marie Antoinetta. Je to takovej trpaslík mezi těma obrama všude kolem. Kam se máme schovat?“

„Lehněte si na zem, něčím vás přikrejem,“ nařídil šofér a za okamžik je přikryla těžká houně páchnoucí naftou.

Rozsvítila ciferník hodinek, kde ručičky ukazovaly osm minut po půl jedné. Pokud se útěk ještě neprovalil, zbývalo zhruba půl hodiny do další kontroly. Doba, během níž se musí dostat na palubu, vyplout, a urazit alespoň část cesty do malajských výsostných vod, kam moc singapurských úřadů nesahá. Průjezd vrátnicí proběhl hladce, ale přesto cestou k lodi ztratily dalších pět drahocenných minut. 

- pokračování -