Zn.: Ráda cestuji

Zn.: Ráda cestuji

Eva Illouz, velká teoretička proměn moderní lásky, kriticky poznamenala, že "sexualita a láska jsou dnes terénem par excellence pro reprodukci konzumního kapitalismu a zdokonalování dovedností soběstačnosti a autonomie".

Měřítkem "dobrého vztahu" se staly úspěchy v konzumních závodech: čím víc dovolených, luxuriozních večeří, argentinského vína, zážitků, věcí ze švédského obchodního domu se vším, co nepotřebujete, digitálních přístrojů, dyzajnových instafotografií, ale taky hypotečních nemovitostí, suv vozů atp., tím lepší manželství. A naopak: ztráta výsledků vede k pochybnostem a krachu soužití.

Ani po něm ale pozdně kapitalistický model pohlavní sféru neopouští: single rodič / nerodič pracuje na svém fitnes, buduje tělesný a zážitkový kapitál, aby jej nabídl a zároveň poptával v růžových kronikách seznamek ("ráda cestuji", "hledám někoho ke společným cestám" je pravděpodobně nejčastější sebedefinice moderní single ženy; možná i muže?), a tím přispíval životadárným olejem do mechanismu systému.

Pád do konzumu není novinka, nové je pevné zabudování konzumní touhy do definice pohlavní lásky a její bezpodmínečné sdílení.

Vzhůru na kokosové ostrovy!

Vzhůru na kokosové ostrovy! zavelely ženy a muži odkráčeli křížovou cestou k bankomatům. (Bankomat je ale jen první zastavení, na konci, v hodině smrti, budou do prázdna dočasné garsoniéry volat: Proč jsi mě opustila?!)

Češi prý objednali na letošní Vánoce rekordní počet exotických zájezdů. Za covidu lidé s hlavami zakloněnými pod hvězdnou oblohou sdíleli píseň naděje: snad letecká mánie poleví jednou provždy a nebe zůstane takto čisté. Ale krize byla příliš malá, nevedla k poučení, nýbrž k opačnému efektu: hned jak nouzová opatření polevila, zábavní průmysl naběhl krví penízků do ještě obludnějších rozměrů. 

Co žene člověka zrovna o Vánocích do letištních hal, do front, mezi nervozní cestující, ukřičené sopláky, do kýčovitých kulis rezortů? 

Milan Knížák v jednom rozhovoru prozradil svůj intimní vánoční zvyk: procházet se v podvečer Štědrého dne ztichlými ulicemi města. Mají-li Vánoce kouzlo, jak praví pohádky, pak právě v atmosféře usebranosti a hluboké důvěrnosti, která se nabízí k prožitku ryze osobnímu, nebo sdílenému, jak o tom krásně psal Skácel: A teplá ramena stromečků / vtlačí se do oken až bezdětní / půjdou po večeři na procházku / a budou se držet za ruce / a budou si dětmi / a každý z těch dvou / bude se snažit být ten dospělejší / pečovat o toho druhého / protože venku je kluzko / a uvnitř Vánoce. 

Jaká civilizační nemoc vlastně žene člověka zrovna o Vánocích do letištních hal?