Trať Láska-Ublížení

Mám spoustu problémů. A také mám i chyby.

Ty máme všichni, vím, však já mám zásadní.

Asi to víš i ty, když jedu na svém kole

a jednu nohu mám ze strachu pořád dole,

řveš na mě: „Kurva, jeď!“ namísto „nespadni…“

Vděčím mu za hodně. Však možná víc teď ztrácím

v přečastých proměnách nesmyslů na hádku

ve víru výčitek, podaných silným hlasem,

proč všechno nezvládám a co zas nezvládla jsem,

které jsou pomalu na denním pořádku.

Neumí ale říct: „Příště to bude lepší,

příště to dokážeš.“ A vzniká bludný kruh,

kdy nevím, jaká jsem, nevím, jakou mám cenu

a z toho napětí zas brzy zapomenu

proč jsem to nezvládla a kde mám splácet dluh.

Prý nejde o formu! Co ale víc než bát se,

když na mě zvýší hlas a když mi nadává,

když – jako v každém z nás – je ve mně malé dítě,

a pokud se mě ptáš, jestli se nebojí tě,

pak musím pravdu říct: Už tone v obavách.

To přece nemusíš a doufám, že snad nechceš

když se tak vylíváš či vybíjíš si zlost

strašit mě před sebou, bezdůvodně a věčně

omlouvat urážky nebudu nekonečně,

vždyť bych se zbláznila… Tak jsem ti řekla: Dost…

Doufám, že pochopíš, že takhle to dál nejde,

trpělivá jsem dost, tohle však nepřejdu…

jestli chceš se mnou být, musíš si uvědomit

že co se ohýbá, může se snadno zlomit

a místo poroby nakonec odejdu…