Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZáhon růží
Autor
aRmida
I.
Inspiraci je možno
načerpat kdekoli
Zde
u vás
dle libovůle jistě také jinde
Jsouc na tomto místě
nemusíš se bát
že se ztratíš a nenajdeš cestu
Stačí pouze jít
stále směrem dolů
Každá voda najde si své moře
Jak se však vyškrábat zpět nahoru
když rokle dosáhla svého dna?
Záleží jen na způsobu vnímání
Okouzlen tímto neskutečným pohledem
Dívám se a mluvím sám se sebou
netuše zda je to tak správné
II.
Tak to přece nemá být
Stromům se nedostává slunce
zasadila jsi je příliš blízko k sobě
Jejich spodní větve usychají
neboť se jim nedostává světla
Jako naše oči
kterým se nedostává slz
Tento ponechejte
třebaže mu upadaly ruce
nese v sobě více moudrosti než všechny ostatní
Anebo je jeho moudrost jen iluzí?
Anebo je veškerá moudrost jen v pojmu?
Jen iluzí?
Tvůj pohled mne trochu děsí
Ale potkávaje Tě
na tomto místě
nemohu věřit že Tvé myšlenky jsou černé
Cestou od vás
došel jsem k vám
Útěkem od Tebe
nalezl jsem Tebe
Záhon růží
Jistě
jsou to jen slova
Slova nesoucí význam
(termín nesoucí pojem)
Proč však záhon růží v lese?
Jen proto
aby si termín rozšířil svůj pojem?
Pojem o čemkoli?
Je kouzelné
kolik dobrodruhů zde rybaří
Pohrouženi do svých myšlenek
Vracejíce svůj nechtěný úlovek vodě
mluví také sami se sebou?
Je to tak správné?
III.
Tváří v tvář nejistotě
sázím stále častěji
na jistotu
Stárnu
Stárneš
Na všechno máme spoustu času
Štěstí se dočkáme
až
v hodině smrti naší Amen
Tedy ať nám to rychle uběhne
Jen jestli pak již ale
nebude na ledacos
tak trochu pozdě
Mám své myšlenky třídit
nebo je nechat
volně plynout?
Jen pro svůj pocit
- ten jediný koneckonců mám -
když už rým tak absolutní
Cokoli znamená cokoli
voda vůni žula chuť
Uděláš cokoli
abys mne
zradila
od cesty do Tvé hlavy
Udělám cokoli
abych Tě
nezradil
IV.
Ačkoli jsem stále na téže cestě
svět se zmenšil
Nevěda vím
kam mne oklikou kolem sebe
dovede
Je to zvláštní
Všechno je jiné
aniž by se cokoli změnilo
Pod dojmem barev
které vytvořil podzim
Přes jistou eleganci
se zdá
že černá a bílá nevznikly samy
že si je vytvořil člověk
ve své mysli
Patří tedy jen do světa lidí?
Dokáže je postrádat svět stromů?
Existují vůbec černá a bílá?
Smí něco být černé anebo bílé?
Mám své myšlenky zaznamenat
nebo ponechat minulosti?
Nejsem si jist vůbec ničím
jen tím
že právě čteš tyto verše
netušíc
zda Ti
nebo komukoli jinému
přinesou štěstí
jako je
přinesly
mně