Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTady žil
Autor
horák
Tady žil
Při návštěvě Jiráskovy rodné chalupy v Hronově jsem si pustil mysl na špacír. Jako správný nabubřenec a ješita předpokládám, že se proslavím a nějaký vlastenecky založený učitel mi zbuduje muzeum.
Představil jsem si turisty, jak vystupují na českolipském nádraží z vlaku a na rozcestníku je u modré značky napsáno - Památník Horáka 3,5 km.
Turisté projdou centrem města, zastaví se u cedule umístěné na Delvitě (Národní architektonická památka) a u Střelnice vstoupí do skanzenu. I zde je uvítá multijazyčná tabule („ ... z konce 20. století, reprezentující typ zástavby měst a městeček, jako stavebního materiálu hojně používáno železobetonu ...“).
A již jsou u našeho domu. Nad vchodem nápis: Památník Horáka. Místo schůzovní místnosti pokladna, kde si kromě vstupenek zakoupí předražené opisy mých deníků přeložené do několika světových jazyků. Na sprejery vyzdobené chodbičce počkají na příjemnou průvodkyni. Samotný památník je umístěn až v jedenáctém patře. Zbytek domu je přes protesty památkových úřadů stále trvale obydlen komerčními nájemníky.
Konečně začíná výklad: „Vítám vás v domě, kde Horák strávil nejlepší léta svého života. Upozorňuji vás, abyste nepoužívali fotoaparáty, nedotýkali se vystavených exponátů a nešlapali na dobové linoleum z PVC.
Prohlídku začneme v místnosti, kde mistra napadaly ty nejgeniálnější myšlenky.“
Obzvášť japonští turisté zatouží spláchnout si záchod sami, ale průvodkyně je neoblomná: „Uvědomte si, že mechanismus je původní a dnes jej už nikdo nedokáže opravit.“
V Jiráskově chalupě mě potěšilo, že starší syn již poznává máselnici - bodejť by ne, když ji viděl v několika jiných rodných domech. Schválně procházím svým bytem a přemýšlím, jaký předmět zaujme v mém muzeu šestileté dítě na počátku příštího století. Mobil položený na kraji pracovního stolu, stále puštěná televize, friťák s přepáleným olejem?
A jakou „humornou“ historku bude průvodkyně vyprávět turistům, kteří se budou pokrytě i nepokrytě nudit, protože podobných expozic už viděli nespočet? V muzeu norského národního buditele Bjornsona jsem se dozvěděl, že nejvíce byl při své tvorbě ovlivněn popravou, kterou zhlédl v mládí. Useknutá hlava ještě hýbala ústy. V Památníku K. H. Máchy pro změnu z průvodkyně padaly pikantnosti z intimního života mého skorojmenovce.
Tak, už to konečně vidím - nacpou nám do bytu spoustu věcí, které jsme nikdy neměli, ale vykopali je někde v okolních bytech. Průvodkyně (vykonávající tuto funkci jako studentskou brigádu) si bude plést význam slov pedagog a pedofil (a na základě této skutečnosti mi přisoudí nejednu humornou historku).
Škoda, že se toho nedožiji a nebudu si to moci zaznamenat do svého deníku.