O Markétce a zlém Papiňáku

Markétka byla statečná holčička. Nebála se paní doktorky, klidně si nechala píchnout injekci do ruky a když ji někdo prudce trefil míčem při vybíjené, jen se zasmála a nic si z toho nedělala. Jediné, čeho se bála, byl zlý Papiňák, který každou sobotu postával na plotně a vztekle syčel.

   Markétčin tatínek si v papiňáku vařil hovězí jazyky. Vždycky v pátek večer mu je přinesl kamarád z řeznictví a druhý den po ránu už Papiňák dřepěl na modravém plameni plynového sporáku, vypouštěl ze svého ocelového břicha oblaky smrdutých par a podrážděně točil pojistným ventilem.

   „Ss! Ss! Ss!“ syčel na Markétku, která zpoza dveří opatrně nakukovala do kuchyně. „Sstrať sse, sspratku! Ssyčáku!“

   Markétka přesto neutekla, protože v kuchyni byla maminka a umývala prázdné půllitrové sklenice po tatínkovi a jeho kamarádovi řezníkovi. Na maminku si Papiňák nic nedovolil. Kdykoliv si začal moc vyskakovat, rychle přišla ke sporáku a stáhla plamen, který živil jeho nerudnou náturu.

   Maminka Markétce často vysvětlovala, že se nemá čeho bát, že Papinův hrnec je užitečný pomocník, který si poradí i s houževnatými jazyky. Ale Markétka neměla ráda ani hovězí jazyky, ty protáhlé červené věci jí byly odporné, a to nebyla v jídle vůbec vybíravá.

   „A kdybysme je nemuseli vařit, tak bysme papiňák potřebovali?“ zeptala se maminky.

   „Ne,“ usmála se unaveně maminka, která dobře věděla, že tatínek se své sobotní lahůdky jen tak nevzdá. Položila na odkapávač skleničku, ze které smývala krůpěje hořké pálenky, a pohladila Markétku po hlavě. Měla ji ráda, ale tatínek měl zase rád hovězí jazyky.

   „A co kdybych tatínka poprosila, jestli by si radši nedal řízek?!“

   Markétka se radostně chopila své dětské naděje a vesele uháněla do obývacího pokoje. Tatínek právě u zapnuté televize dojídal vývar, který mu maminka připravila jako první chod svátečního oběda. Z horké polévky byl v obličeji rudý a hlasitě funěl.

   „Tatínku…“ oslovila ho Markétka, ale pak se zarazila. Jen se vyděšeně dívala na svého tatínka a marně se snažila zastavit vlhkost, která se jí vkrádala do očí.

   Tatínek vypadal jako Papiňák.