Bizoni

Na travnatých pláních

stádo bizonů se pase,

tlustá srst a žmolky na nich

v jejich autistické kráse.

Své tlusté hlavy k zemi kloní,

neboť tráva láká je

a v hlavách jejich stále zvoní,

jak lahodná ta bašta je.

Tupý výraz všichni mají,

jen nažrat se je jejich sen,

celý den jen žraní znají,

i v noci a ještě další den.

Velké hladké kameny

se povalují kolem nich

a bystřin horských prameny

zurčí, pádí v jih.

Celé stádo rozběhlo se

jako jeden muž,

dunění hned rozneslo se

snad hlad nemají už.

Co žene se to za námi?

Proč k zemi bratři padají?

A copak je to za rány

Co kruci od nás žádají?

Kovbojům se zachtělo

ukrást naše svršky

a celé stádo zemřelo

pro dvouhohé dršky..