Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOtče!
26. 12. 2002
5
0
2327
Autor
Gabriel
Pravda je však taková,
že týrali jsme tvoji duši
a teď se nám tě zželelo.
Tak neurvu tvé hluché uši,
co neslyší, jak volám boha o pomoc,
ať vrátí ti tvou sešlou moc.
A ty se potom jak se sluší,
nám všem řádně omluvíš.
Pak pochopíš,že srdce buší.
A odejdeš!
Kam nejlíp víš......
Ja myslim ze odpusteni neni jen nejaky hlod. Nekdy to bez toho nejde . Uz jsem v tom skoro mistr ,ale bez omluv se tezko odpousti ..
Co nejde odpustit?
Nářezový_sluníčko
03. 08. 2005
je to šílené, hnusné.Ovšem stejně hnusné a kruté jako svět. Vystihls to přesně. t*
je to prosté a přitom je v tom skryta obrovská síla
možná že tomu úplně nerozumím a nemohu proniknout do tvého vztahu k otci, ale vidím ten svůj a... donutil's mě přemýšlet nad tím...
tip a dík
Smutná_duše
21. 03. 2004
Odpustit je to nejkrásnější, co můžeš udělat. Není to snadné, ale ten pocit volnosti pak za to stojí.
Máš pravdu Mathew před touhle básní je dlouhý příběh bolesti a nepochopení. Příběh otce a syna.
pardónek,moje roztržitost...jsem si nepřečetla název a tedy beru zpět svou předchozí poznámku....huh,sorry.
moc se mi nelíbí, ale zaujal mě začátek..jako by to existovalo ještě něco před začátkem básně