Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se„Umriem, umriem, ale neviem kedy“
26. 02. 2003
17
0
3117
Autor
Rowenna
A až se probudím
uvidím sebe v posteli
pod oknem s ibiškem
a z kuchyně budou útěšně
zaznívat tlumené zvuky
to maminka trochu rachotí
s nádobím, spadl jí hrnek
ale určitě se nerozbil
neslyším její tiché
„do paroma, pěrun to spral“
tak to si ještě trochu pospím
v tom bezpečí. Vždyť já se vrátím.
MOC Pěkné!
jo jo.. vracím se každé ráno... ze spánku.
až jednou se z postele nevrátím.. To teprv uslyším vše co se bude dít...?!....
by Atalay
*
Ač je to smutné, zahřálo na duši... to je podle mě smysl poesie..
potká báseň čtenáře a oba se rozechvějí..
***
I mě to potkalo. Myslím, tahle báseň. Jednoduchá, bez metafor, a přitom oslovuje. A to to není ani báseň Bukowského, ani báseň Lyryka. :-) Row: Proč si neopravíš tu hrubku?
já bych byl spíše proti tomu ořezávání, tady jsi naťukla příjemnou atmosféru, ale zůstaly v ní moc velké díry...
(a spadl "jí" hrnek, ne?) :)
Navždy_Tvůj
06. 02. 2003
Do Pjeruna až tak? Moc Moc dobré...ale ta nálada loučení se? Tobě je asi nějak dost smutno, ne?
Čím více ty básničky "jemně ořezáváš", tím se mi to víc líbí.
Docela, je mi setrvale. Pokud je to smutek, je mi smutno. Jinak dost často si čtu tvé rady a snažím se pochopit. *********