DĚJSTVÍ DEVATENÁCTÉ - OHNĚ

DĚJSTVÍ DEVATENÁCTÉ - OHNĚ

Meteor prolítnul oblohou a napral to do protějšího baráku. Padá hvězda, něco si přej. Co stalo se špatně, měl fláknout do baráku o dva bloky dál.

Prázdný flašky od ředidel a chlastu hyzděj ulice Nekonečnýho města. Vyžraný plata smacích nebo spacích prášků jakbysmet. Tlustý kočky se je snažej polykat, asi se taky nemůžou smát, nebo spát. Jsou mourovatý, protože to se teď nosí. Svině neplatič tradičně vykopán z poloprázdný hromadky musí doklopejtat po svejch. Mezi svý, k ohňům v srdci města. To srdce po mnoha infarktech mlátí do podomácku sestavenýho kardiografu a křivka co z toho leze vypadá velice nevábně.

V ohních točí sekerou nad hlavou, čepelí mraky se na kusy rozlítnou a dolů nepadá nic, co by stálo za to zvednout. Mraky, ty černočerný mraky honěj se zápěstím, tak stydlivě obnaženým. Tamtamy oceli o ocel do rytmu jisker s jistotou dopadaj pod rezavý nejty, orvaná barva hlučně mění se v universální rudošeď. Hák na řetězu, žonglér ze stoky. Soustřeď se na svištící kruhy a trhaný obrysy strhaný postavy. V podmostí Nekonečnýho města.

Obrovský barely zalitý kradeným benzínem, kterej už ani neumí hořet. Zasypaný plátama umělý hmoty ze skládky fabriky na petlahve a taky časákama, který snad měly pomáhat zvýšit altruismus spoluobčanů k těm potřebnejm. Filantropie. Stejně je nikdo nekupoval.

Armáda spásy místo polívky i po setmění rozdává savo a asi nespasí. Zase se rozšířil svrab. I za to blbý savo zaplatíš modlitbou. Děkujem ti, Pane, za další den, kdy se neudrbem k smrti. Kolena v pestrobarevný kaši z roztavenejch kusů všech těch polyvinylsraček a špinavý ruce letěj unisono k nebi. Postavy vyhřezlý z kanálů modlej se po svým k žiletce zašitý do klop kabátů z charity. A ohně kupodivu nelžou. Hřejou dlaně. Ty ohně spálej i nejtajnější sny. Jazyky, který zhltnou i skelnou vatu.

Přikrč se a přivři duši v očičkách, kouř padá, hvězd se nedotknul. Kaluže mlčej, nemaj co říct, vyhnout se plivancům je vyčerpává. Napiš na dno rodný číslo mrtvejch kámošů z azyláků, dělitelný jedenáctkou, zpátky nenásobitelný. Nechmatej na jizvy. Přilož. Studenej vichr od řeky je protivnej jako čert a uhlíky už zase dodělávaj.

Čára. Vedle takovýho nádhernýho vajgla, kterej nikdo z obavy nezdvihne. Za pár kaček čuráčci venčej ve svejch kurva drahejch bourákách sexy znuděný pipinky. Popel padá do echt koženýho polstrování mezi fleky od tělesnejch šťáviček a kečupu z hotdogů. V bistru U čáry je jako vždycky šrumec, pátečně večerní show je v plným proudu.

Miláčku, jsi opilá, svlékni se.