Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMejdan na palouku
Autor
papouch
pro ty, kdo tam nebyli
MEJDAN NA PALOUKU
Ztřeštěná feérie o čtyřech obrazech
napsal
písně složil a otextoval
ba i
kulisy si
namaloval
Tom Poušek
zvaný
papouch
Poprvé realizováno 1.4. v klubu "Leitnerova" na Leitnerově ulici v Brně.
Osoby
Tomáš - Tom Poušek (papouch)
Terezka - Tereza (ofčátko)
Olina - Olga Havlíková (Gorgona)
Ondřej - Ondřej Zahradníček (Bacil)
Karel - Tomáš Vojtek (Vojtek)
Hostinský
Inspicient - Jiří Poušek (tOjik)
Lesní Víla
Opona - Inka a Bloncka
Úvodní slovo - Julie
Nápověda - Martin Klzo (Prokletí)
Technická poznámka 1
Oponu tvoří dvě děvčata s transparentem OPONA rozděleným na poloviny. Vždy, když má přijít "opona", děvčata se objeví pod jevištěm, jedno zprava, druhé zleva. Kráčejíc k sobě nakonec své půlky transparentů spojí v jeden čitelný nápis.
Technická poznámka 2
Vzhledem k tomu, že celá hra je čtena ze scénářů, které si jeden každý drží v ruce, bylo by vhodné vytvořit komický prvek i z toho, jak všichni, co jsou právě na jevišti otáčejí stránku ve stejný okamžik.
Scéna je celá v černém, žádné rekvizity pokud možno nejsou vidět. V popředí stojí dva stojany s mikrofony; zcela vlevo, klaviaturou do jeviště stojí klavír a otáčivá stolička. Za klavírem, aby nebyl vidět, je schován meč. Elektrická kytara a combo, nejlépe od začátku zapojeno a v provozu, stojí někde bokem, aby nerušily scénu, ale nějak tak, aby se daly rychle a bezpečně před třetím obrazem na scénu donést. Strom, patřící do scenérie -palouku- je vytvořen "dvojrozměrně" z dřevěného stojanu a papíru, takže otočen bokem k divákům je "neviditelný".
Prolog
(Vchází Julie a Tomáš)
JULIE
Dobrý večer... (Svými slovy uvede následující představení aniž by prozradila podstatu toho, co diváky čeká. Na to pokračuje:)
Papouch mě požádal, abych před začátkem přečetla toto:
Autorovo stručné prohlášení
Vždy jsem choval a vždy budu chovat obrovský obdiv a úctu k panu Jiřímu Suchému a jeho dílu. Toužil jsem a stále toužím být jako on - autorem úspěšných her a slavných písní. Ano, pan Suchý je můj vzor a proto až mne nějaký kritik po shlédnutí této hříčky (neb hrou v dramatickém slova smyslu to nazvati nelze) nařkne z papouškování Zuzan a Jonášů, zlobit se nebudu. Naopak, budu rád, že to někdo poznal.
Jenže - slavný autor nejsem, natož pak divadelník. Hleďte proto prosím na tuto mou prkotinu (neb prvotinou v dramatickém slova smyslu to nazvati nelze) s pochopením a laskavým úsměvem.
Premiéra tohoto dílka je zřejmě i jeho derniérou, takže abych ušetřil drahocenný čas mých přátel, kteří se uvolili v tomto kousku hrát, nechtěl jsem, aby se své role pracně učili nazpaměť - budeme je pouze rozpohybovaně a dramaticky číst ze scénářů. Diváci nároční nechť mi za tento poklesek prominou a diváci shovívaví nechť shovnou, za což jim předemděkuji.
Taktéž děkuji mým již výše zmíněným přátelům za ochotu a chuť podílet se na realizaci této srandičky.
A to nejlepší nakonec - děkuji Julii za to, že si mne vybrala do autorského čtení Šuplíku a zvláště pak za to, že nade mnou, člověkem navýsost líným, uvázala Damoklův meč v podobě termínu 1. apríla. Bez tohoto biče by tato blbůstka nikdy nevznikla.
papouch, Brno 16.3.2003
(Dočte a uvede začátek (svými slovy, něco jako:)
TOMÁŠ
Přátelé, vy všichni v hledišti,
Odpusťte mi tento pokus
o kus divadelní.
Snad... Od dob Emy Destinové
nelze vymyslet nic nové...
Ale nás to nerozmělní.
Zkoušíme to... Dokéla
i Fénix vstával z popela
a my zkoušíme to po něm.
Hamletem, anebo koněm
na kterém smí Hamlet jet
chci být...
Jen když budu líbat smět
prkna, jenž znamenají svět.
(Jakmile skončí, odchází středem po schůdcích. Zároveň vchází Inspicient a Ondřej. Staví doprostřed stůl a 4 židle. Ondřej poté usedá za klavír a velmi tichounce preluduje na téma písničky "Bláznivý mejdan". Inspicient odkryje nápis -HOSPODA U DVOU VOLŮ- a jde se převléci za Hostinského. V tentýž okamžik vchází pravými dveřmi do sálu rozjařená společnost (Terezka, Olina a Karel). Tomáš se k nim připojuje. Za halasného hovoru a smíchu se přesouvají pod střed jeviště (ke schůdkům).
Od začátku je zřejmé, že Olina a Karel patří k sobě, stejnětak Terezka a Tomáš.
Všichni krom Tomáše si nesou ošuntělé igelitové kabely)
Obraz první
Hospoda U Dvou Volů
Scéna první
Terezka, Olina, karel, Tomáš
TOMÁŠ
(v povznesené náladě, ostatně jako všichni)
Děcka, pamatujete si někdo, kudy jsme šli a odkud jsme přišli?
VŠICHNI
Nééé... (ukazují každý jiným směrem)
KAREL
Ale teď jsme přišli tudy (ukazuje na pravé dveře sálu)
TOMÁŠ
(přehnaně deklamuje)
Tudy půjdu domů
půjdu za chvíli
tudy půjdu domů
značně opilý.
Jako každou středu
stejně tak i dnes
štěká na mě zatra
ceně velkej pes.
Kéž by si ten čokl
jedu dneska lokl.
Až bych kráčel zpět
byl by pes už dead.
OLINA
(spatří vývěsní štít)
Heleděcka, hospoda
VŠNICHNI
Jééé...!
TOMÁŠ
No tak na co čekáme? Již vzhůru... (začne první tóny Internacionály, ale včas se rozkašle; mezitím se ostatní nahrnou do hospody. Tomáš je následuje. Obsadí židle (zleva do prava) Tomáš, Terezka, Olina, Karel)
Scéna druhá
předešlí, Hostinský
HOSTINSKÝ
(vynoří se zprava, znuděný a lhostejný)
Co to bude? (plácá špinavou utěrkou po stole)
KAREL
Pivo!
OLINA
Pivo!
TEREZKA
Pivo!
TOMÁŠ
Pivo!
HOSTINSKÝ
(Významně se podívá z jednoho na druhého)
Tak pivo, jo...? ... Hned to bude... (odchází vpravo)
TEREZKA
(unaveně)
Zase v hospodě...
TOMÁŠ
V hospodě nevhospodě, je tady klid, tak si konečně můžeme probrat tu moji novou hru.
HOSTINSKÝ
(vrací se s jedním vyčichlým pivem bez pěny a s bouchnutím ho staví na stůl)
Tady je to pivo. (chce odejít)
KAREL
Pane... pane vrchní, ale my... my chtěli... (ukazuje 4 prsty)
HOSTINSKÝ
Říkali jste pivo, a ne čtyři piva!!
OLINA
Pane vrchní, prosimvás, dyť... dyť to nemá pěnu...
HOSTINSKÝ
(útrpný pohled k nebesům; vytáhne kvedlačku a nakvedlá pěnu)
Dobrý?!
TOMÁŠ
...nóó... a pane vrchní, kdepak máte dneska toho (ukáže dva prsty) druhýho? (významě ukazuje na štít "U Dvou Volů", poté naznačí rohy)
HOSTINSKÝ
(se značně dementním výrazem)
...........kerýho??
TOMÁŠ
Ty má boží prostoto.... zapomeňte na to, pane vrchní...
HOSTINSKÝ
(odchází mrmlaje)
To sou neska kunčofti...
Scéna třetí
předešlí bez Hostinského, Ondřej
TOMÁŠ
Takže KONEČNĚ máme klid na to, probrat si tu moji novou divadelní hru. Vytáhněte si své role...
OSTATNÍ kromě Ondřeje
(šátrají v igelitkách a vytahují na stůl role toaletního papíru. Karel vytahuje "megaroli", ta mu však padá a kutálí se po jevišti. Karel ji chytá a rozmotaný papír shrabuje.)
TOMÁŠ
Co to děláte...?
TEREZKA
No, řekls, že si máme ssebou vzít své role...
TOMÁŠ
(hlasitě se plácne do čela)
Bože...! ... Když klasik řekl -Není malých rolí-, nemyslel tím hajzlpapír!!
OSTATNÍ
Aháááá.... (toaletní papír schovávají a vytahují papíry A4)
TOMÁŠ
...takže. Scéna první. Máte to? Dobře. Scéna první: Tomáš, to jsem já, vstává od stolu a řve: (dělá, co říká, vtom se prudce obátí na Ondřeje)
Mohl byste přestat třískat do toho piána??!?!
ONDŘEJ
(lekne se, přestane hrát) Coprosím?
TOMÁŠ
Jestli byste laskavě mohl přestat mlátit do těch klapek!!
ONDŘEJ
Jistě... a... a... a proč na mě řvete?
TOMÁŠ
(stále řve, postupně se uklidňuje) Já můžu! Protože já jsem ... já jsem ... ten, no.... taková ošklivá nemoc to je...
ONDŘEJ
Sklerotik?
TOMÁŠ
Sklerotik!.....Ale nééé! Prosimvás, copak se říká -Mor a skleróza na vás, holoto jedna-?
ONDŘEJ
...jo, vy myslíte ...
OBA
Cholerik!
TOMÁŠ
Ano, pane, já jsem cholerik (opět řve) a jako takovému mi příroda dala právo z ničeho nic na vás začít řvát!!! (klidně) ...a z ničeho nic se zase uklidnit.
Scéna čtvrtá
předešlí
TOMÁŠ
(usedá, znaveně) My to snad neuděláme...
TEREZKA
(zasněně) Né, tady si to fakt neuděláme... (náhle ožije) Děcka, co takhle vymyslet...
OLINA
něco zvláštního, udělat se třeba... ééé,... udělat SI třeba
KAREL
mejdan v přírodě
TER+OLI+KAR
V lese!!
TOMÁŠ
na mýtině! Vím o jednom kouzelném palouku v lese...
ONDŘEJ
(zahraje na klavír předehru G, A, H, dál v Cdur)
VŠICHNI
(zpívají) Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les...
TOMÁŠ
(gestem je umlčí) Vy jste blázni!
TER+OLI+KAR
(prudce vstanou) JSME !!
TOMÁŠ
Takže - zajdeme tam a pak se domluvíme?
TER+OLI+KAR
JO !!!
VŠICHNI mimo Ondřeje
(zpívají)
Bláznivej mejdan, kratší verze
1.
Bláznivej mejdan na palouku v lese
vem flašku a jde se
do přírody ven
Bláznivej mejdan na paloučku v háji
jó, ti kdo to znají
ví: Je to jak sen
2.
Praštěnej mejdan tam v náruči stromů
když nechce se domů
si vystrojíme
Praštěnej mejdan v háji na palouku
my hadů a brouků
se nebojíme
Ref. 1.
TOMÁŠ
Navzdory počasí
"Půjdeme", řekla jsi
TEREZKA
Řekla jsem "ano"
OBA
Tak ujednáno!
VŠICHNI
3.
Šílený mejdlo a ztřeštěná párty
kde polibek na rty
Ti konečně dám
Až skončí tejden na louce se sejdem
jó, snad se tam vejdem
až sejdem se tam
Sólo kytara
VŠICHNI, krom Hostinského a Ondřeje
(odcházejí rozjařeně středem)
HOSTINSKÝ
No moméént! Kdo to bude platit?! (podívá se na na Ondřeje, ten rezolutně zavrtí hlavou. Hostinský bezradně pokrčí rameny, napije se malinko piva, vyprskne)
Jak to ti lidi můžou pít?!
OPONA
Během -opony- Hostinský a Ondřej odklidí stůl a 3 židle, skryjí štít -U DVOU VOLŮ- a odkryjí kulisu palouku. Nainstalují atrapu stromu, na němž místo šišek visí rohlíky, jedna rugbyová šiška a je připevněn ptáček s otevřeným zobáčkem. Poté odchází - Ondřej středem a Hostinský vpravo. Ten, převlékaje se za Inspicienta, náhle si vzpomene, vrátí se na jeviště a na zbylou židli instaluje nápis -PAŘEZ-. Poté převlek ukončí a ukryje se vpravo.
Obraz druhý
Na palouku
Scéna první
Terezka, Olina, Karel, Tomáš, později Inspicient
VŠICHNI krom Inspicienta
(přicházejí po schůdkách, Tomáš první. Rozhlíží se na všechny strany)
TOMÁŠ
Tak jsme tady!
KAREL
Kde, tady?
TOMÁŠ
No, tady Tam, jak jsem vám sliboval, na palouku...
OLINA
Tady je kráásně...
TOMÁŠ
Žejo! Kvetou tu kytičky, voní tu houby, ptáčci nádherně zpívají...
INSPICIENT
(vstoupí a dá ptáčkovi před zobáček bublinu s nápisem -PÍP-)
TOMÁŠ
Inspicient! Řek jsem: ptáčci zpívají NÁD-HER-NĚ !
INSPICIENT
(dá ptáčkovi větší bublinu s notovou osnovou a velmi složitými notami)
TOMÁŠ
No proto! ... ... ... Tak, to už stačí. My tu máme hrát divadlo a vést dialogy, tak aby nás přes to ptačí řvaní bylo slyšet. Ostatně - jakou barvu ten pták má?
INSPICIENT
No... šedou... a ... hnědou... a...
TOMÁŠ
A modrou nemá?
INSPICIENT
...né
TOMÁŠ
Chyba!! Protože dneska, pokud nejseš modrej pták, nebo jeho kamoš, tak tady pípat nesmíš.
INSPICIENT
(dá ptáčkovi bublinu s červeně přeškrtnutým -PÍP-)
TOMÁŠ
Tak je to správně.
INSPICIENT
(zavře ptáčkovi zobáček a odejde)
OLINA
Hele - a nejsou tady klíšťata?
TOMÁŠ
Těch se neboj..
OLINA
Jakto? Vždyť roznášejí takovou tu nemoc...
TOMÁŠ
Bordeliózu? Tý se taky neboj, tu už stejně máme všichni. Já ať doma uklízím, jak uklízím, furt je tam bordel...
(všimne si rohlíků na stromě)
Inspiciééént!!!
INSPICIENT
(nesměle se vynoří) Co je, šéfe?
TOMÁŠ
Co ty rohlíky?!
INSPICIENT
No, dyž... já nesehnal šišky, tak jsem myslel... Šéfe, dyť je to podobný a navíc jsou ještě jedlý, teprv předvčerejší a po představení bude hlad...
TOMÁŠ
Aúú... A tohle je co?! (ukáže na rugbyovou šišku)
INSPICIENT
No to je ragbyová...
TOMÁŠ
He??
INSPICIENT
...šiška! Jediná šiška, kterou se mi podařilo sehnat... Šéfe, já vám chtěl udělat radost...
TOMÁŠ
(napřahuje k ráně) Ummm!
INSPICIENT
(uteče)
Scéna druhá
předešlí, bez Inspicienta
KAREL
To mi připomíná - co tu budeme jíst?
TOMÁŠ
Co tím myslíš?
KAREL
No jako že bysme si něco uvařili, na ohni... třeba polívčičku...
TOMÁŠ
Polívčičku na ohníčku? Vezmeme kotlíček s vodičkou, dáme nad plamínky, nastrouháme mrkvičku, nakrájíme petřžílku, nakrouháme celírek, na kolečka póreček...
KAREL
(k publiku) Blbeček.
(k Tomášovi) Ale né, já myslel spíš něco s čím není tolik práce, třeba instantní nudlovou...
TOMÁŠ
Ha! Ty bys v přírodě trpěl instantní nudeling?
KAREL
A proč ne? Já bych klidně v přírodě instantně nudlil!
TOMÁŠ
Nudli pudli z Číny. Ňůů dlíí. Psáno New Dlee. ... Sakra, tak já se vás tady snažím upoutat přírodou a vy myslíte na žrádlo. Už jsem vám říkal, že tenhle palouk je kouzelnej? Nóó, fakt! Lze tu potkat různá kouzelná stvoření, lesní víly a zjevují se tu Múzy!
TEREZKA
Jéé, já bych chtěla, aby se mi zjevila Trepischora! (udělá několik velmi neohrabaných tanečních kroků)
TOMÁŠ
No, podle toho, jak tančíš, tak na tebe vybafne tak leda Trepizdola.
TEREZKA
(uraženě) No a na tebe, podle toho, jak chlastáš, vybafne ledvinová kolika!
TOMÁŠ
Aťsi vybafne, já jsem totiž ledvinovej kolík! ... Šmarjá, nejdřív žrádlo, teď zas chlast... Lidi, poslouchejte mě, říkám, tenhle palouk je kouzelnej... Vy mi nevěříte? Tak si poslechněte, co se tu před mnoha a mnoha lety stalo.
Scéna třetí
předešlí, nakukuje Inspicient
TOMÁŠ
(deklamuje)
Reverend Džonatan Smis
INSPICIENT
(ukáže ceduli s nápisem -SMITH-)
TOMÁŠ
sbíral na louce křídlatý hmyz.
INSPICIENT
(ukáže ceduli s nápisem -HMYTH-)
TOMÁŠ
Zkrátka - prohledával louku.
Chtěl doplnit sbírku brouků.
Jenže!
Tou dobou se stejnou travou
hledajíc mandragoru pravou
brouzdá sestra Beatrice.
Štíhlý pas a dmuté plíce...
Dámám v sále to snad nevadí,
když řeknu, že jen pozadí
ční nad travou při hledání kořenu.
Však pozadí sličné, jak sluší se na ženu.
A reverend honí motýly.
No tak se nedivte, že spolu se srazili.
Promiňte,... já nerad.
Řek', když vrazil do ní zezad.
U.
.......zezadu, no, já prostě nevymyslel jinej rým, no... Tak dál.
Řádová sestra se s leknutím otočí
a všemohoucí už krčí obočí,
neb ví, co bude následovat.
Stvořil jsem to párek hovad...
Co dělá reverend mezitím?
Bůh řek jen: Neslyším, nevidím.
Vzbuzená touha po léta spící
změnila sestru v divokou lvici.
Ne, ne, pane reverende,
tady ne, to přece nende!
Pryč ty ruce! Prosím dost!
Co by řekla veřejnost?
Reverend námitku připouští
a táhne sestru do houští.
A jak praví stoletý breviář:
Pán Bůh si s úsměvem zakryl tvář
a tam, v říši lodyh, blizen a pestíků
Pán bůh jim odpusť, došlo ke styku...
(civilně)
A pak ještě mnohokrát a mnohokrát... a vod tý doby se tady říká U Tří dubů.
Scéna čtvrtá
předešlí, bez Inspicienta
TEREZKA
(radostně vyskočí, čte ze scénáře)
Jéé, já tady mám taky jednu:
Byl jednou jeden mormon,
co zbláznil se mu hormon.
Řekni sám - když hormon tlačí,
cožpak jedna žena stačí?
Řekl: Já jsem věrozvěst.
Já musím mít těch žen šest!
Od těch dob si mormoni
ptáky ne...ne, néééé, to je sprostý, to dál říkat nebudu. Cos mi to dal za scénář??!?!
(praští Tomáše scénářem)
TOMÁŠ
Tak řekni: Od těch dob mormoni .. slzy neroní...
TEREZKA
(uznale) Hmmm...! Ty seš fakt básník...
TOMÁŠ
(nafoukaně) ...a skladatel!
TEREZKA
Joo? Tak to bys mohl někdy napsat písničku jenom pro mě... Víš co? Napiš mi... napiš mi třeba blues!
TOMÁŠ
Blues?? (zesmutní) Jóó, holka, dneska.. dneska blues už snad ani napsat nejde...
(zpívá)
Blues o blues
1.Poraď mi, jak napsat nový a panenský blues
Vždyť
Všechno je hotový, tak něco vymyslet zkusJá nevim
Že svítí Velkej Vůz, chlastá se GambrinusOrfeus v poklusu počítá kosínus
To už tu bylo, tak řekni mi jak napsat blues
2.
Zkus nový rýmy, však nestojí to za pokus
Plusy a dimy na kytaře, vždyť je to hnus
Tak třeba
Má holka pije džus a kašle na rytmusa o své depresi píše na papyrus
Všechno tu bylo, tak řekni mi, jak napsat blues
Ref.
Já
Nemůžu dálJen říkám dík
Už jsem to vzdal
Pověsil na hřebík
Čekám až Pal!
Zavelí poručík
Protože
Není už na světě nový rým na slovo blues
3.
Ptal jsem se chlapů a jedno zda Amík, či Rus
Ptal jsem se holek a jedno, zda hajtra, či kus
A voni
Jede ti autobus, schovej se za fíkusTy seš ňákej fiškus, vymajzni, tak servus
Neřekli ale, jak napsat neotřelý blues
Solo kytara
Ref.
Já
Nemůžu dálJen říkám dík
Už jsem to vzdal
Pověsil na hřebík
Čekám až Pal!
Zavelí poručík
Protože
Není už na světě nový rým na slovo blues
4.
Poraď mi, jak napsat nový a čisťounký blues
Všechno je hotový, tak něco vymyslet zkus
V Kostnici hoří Hus, nadává na předkus
Topí se Nautilus, co je to za rébus
Já vím jen, že tohle blues
končí
Tak teda
šlůs....
TEREZKA
(bere smutného Tomáše kolem ramen) Tak si to tak neber... Pojď, půjdeme někam, kde je veseleji, tohle místo.. já nevim... takový divný...
VŠICHNI
(odcházejí středem)
OPONA
Během -opony- přichází Ondřej a Inspicient, odklidí vše z -Palouku- a nainstalují znovu
-Hospodu-. Oproti prvnímu obrazu je navíc na scéně u klavíru elektrická kytara a combo, připravené k produkci. Za klavírem, tak aby nebyl vidět je skryt meč. Než se -opona- "rozhrne", sedí již všichni na svých místech a Inspicient je převlečen za Hostinského.
Obraz třetí
Zase v hospodě
Scéna první
(Terezka, Olina, Karel, Tomáš u stolu, Ondřej u klavíru, Hostinský vstoupí)
TOMÁŠ
(vykládá jakousi napínavou historku) ...a von tam přišel, no a...
HOSTINSKÝ
(vtom přináší totéž pivo, jako v obraze prvním a staví ho na stůl)
OLINA
Ale pane vrchní, my si nic neobjednali...
HOSTINSKÝ
Znám už svý štamgasty, néé?
KAREL
Pane vrchní,... a není to to stejný pivo, co minule?
HOSTINSKÝ
Přece to nevyleju... (odchází)
TOMÁŠ
...no a... kde jsem to ... ééé ... ééé...
ONDŘEJ
(zahraje hlasitě na klavír tón "e1") É.
TOMÁŠ
Ééé..
ONDŘEJ
(opakovaně pinká na klávesu "e") Éé.
TOMÁŠ
(k Ondřejovi) ...ééé, Co jééé?
ONDŘEJ
(otáčí se k Tomášovi) No říkal jste Ééé. Pan Suchý chtěl vždycky Ááá. Áááby si naladil hlas, když měl začít zpívat. Tak jsem myslel, že vy chcete Ééé. (zahraje první takt rockandrollového základu od e-dur)
TOMÁŠ
(jde ke klavíru a pinkne "a") Ááha, takhle je to... Takže vy, když slyšíte, že někdo říká ééé, tak si myslíte, že bude následovat (zpívá) Éévrybády lovsombády somuon... To byl Frenk Sindatra! Nebo áá - (pinkne "a") Áááá, džudr ledr gérl lajk ju... (hrdě) Bídls.
ONDŘEJ
Pane, koukám, že jste hudební analfabet... (pinkne "a") ...Ááánalfabet!
TOMÁŠ
Néé, to bude nějakej omyl, já nejsem na balet... Na baletky, jo, ale...
ONDŘEJ
Pane, já řek' a-nal-fa-bet. Pane, vy asi ani nevíte, co to je, -analfabet-.
TOMÁŠ
Jo tak poslóché, kemo, mně je úplné egál, esli je ňáká Anna betálně fet...
ONDŘEJ
Analfabet, pane. Analfabet - to znamená nevzdělanec.
TOMÁŠ
Tak já jsem podle vás neto? Nepotento? (k publiku) Nevíte, co tím myslel?
(k Ondřejovi)
Tak pane schválně!ONDŘEJ
Co - schválně?
TOMÁŠ
No schválně - že nejsem ten, za koho mě pokládáte - ten .. ten .. ééé...
ONDŘEJ
(pinkne "e")
TOMÁŠ
Hele, nechte si to, jo?!
ONDŘEJ
Pardon...
TOMÁŠ
Já.. já zkrátka - já od každýho akordu znám píseň!
ONDŘEJ
Hmm? ...dobrá, tak co třeba.. tento? (zahraje f-dur a rozloží ho do více poloh)
TOMÁŠ
...koukám, že ňák moc klavírujete do černejch! Dejte si bacha!
ONDŘEJ
To je ef.
TOMÁŠ
Fo?
ONDŘEJ
Ef. ... Ef dur.
TOMÁŠ
(napřehuje ruku) Bond. Džejms Bond.
ONDŘEJ
Ne. Ef dur akord.
TOMÁŠ
Ááákord. Effftě ve tak, já uf fi myflel, ve fifláte. Ef.. Tak bacha: (začne zpívat)Fffčera neděle byla (Ondřej se chytí)
ffčera byl hezký čaf
fčera neděle byla...
ONDŘEJ
(hraje, pak zjistí, že si z něj Tomáš utahuje a že padl do léčky. Praští do kláves a zakřičí)
Tak dost!!
TOMÁŠ
...za týden bude zaf...
ONDŘEJ
DOST !!! (je rozezlen; naznačuje, že vstane od klavíru a dá Tomášovi přes hubu)
TOMÁŠ
(nesměle) ... poslal mi úsměv letmý... letmí... let mi bíí, to míí to připomíná
(jistěji) ...neznáte akord óó?
ONDŘEJ
PROSÍM..??!
TOMÁŠ
No, kdybyste znal akord óó, tak bych vás seznámil s písní (zpívá) Óó áj níd jůů lávin, jes a kár nid ju...
ONDŘEJ
(vstane od klavíru a začne Tomáše honit. V okamžik, kdy Ondřej je k hledišti zády...)
TOMÁŠ
(vztyčenou dlaní Ondřeje zastavuje)
(nahlas) STOP !!
ONDŘEJ
(zmaten zastavuje) Co je?
TOMÁŠ
Kolikrát vám mám opakovat, že na divadle herec nesmí nikdy být zády k publiku! K publiku čelem musíte být! (obrací Ondřeje)
ONDŘEJ
(nepříčetný) Áááá!! Býýt! Nebýýt!! Já vás nechci bít, já vás chci (vytáhne za klavírem schovaný meč) zabít!!!
TOMÁŠ
Zadrž Othello!!!
ONDŘEJ
To není žádnej Othello, to je Hamlet!!! (vrhá se na Tomáše, Tomáš ustupuje k pravým zadním dveřím)
TOMÁŠ
A pak kdo z nás dvou je ignorant! Hamlet se přece zastřelil!!
INSPICIENT
(otvírá pravé zadní dveře)
ONDŘEJ
Uááááááááárrrgh!!!
(nanejvýš nepříčetný honí Tomáše, oba utečou pravými dveřmi. Ty zůstanou otevřeny, aby bylo "ze zákulisí" slyšet, jak Ondřej mlátí Tomáše. Jakmile zmizí ve dveřích, Ondřej zřve " Za (někoho)!, Inspicient pomocí prkna, či jiných rekvizit vyrobí ránu, na to
Tomáš zařve "AU!", to se opakuje několikrát.)
ONDŘEJ
To máš, za Suchýho! Za Šlitra! Za Lennona! Za Elvise! Za Bacha! Za Vivaldiho! Za Smetanu! Za Marxe! Za Engelse! Za Lenina! Za maminku! Za tatínka! Za babičku! Za tetičku!
(Tomášovo "AU!" je čím dál slabší a slabší...)
Scéna druhá
předešlí
TOMÁŠ
(vchází pravými předními dveřmi, stále po každé ráně říká "Au!")
Inspicient! To stačí!
ONDŘEJ
(vrací se, když míjí prázdné Tomášovo místo, usedá na něj a okatě okukuje Terezku)
TEREZKA
Co to bylo?
OLINA
Apokalypsa.
TOMÁŠ
Kdyby jedna. To bylo hned několik apokalypsů.
(k Ondřejovi) Huš, kšá, kšáá! Jedeš!! Běž si na svý!
(zatímco Ondřej jde ke klavíru:) Poslyšte, pane, s váma je docela sranda, co kdybyste jel o víkendu s náma? (ke společnosti u stolu) Vezmeme ho sebou?
VŠICHNI:
Jo! Proč ne? Príma!
TOMÁŠ
Tak ujednáno! A teď si dáme něco lehčího, nějakou ptákovinu!
VŠICHNI
(radostně) Jo, ptákovinu !
TOMÁŠ
Karle, chop se kytary, ... a pane zvukař - prosil bych trojku a jedem!
TEREZKA a TOMÁŠ
(zpívají)
KAREL
(hraje na kytaru přiznávky na basových strunách, postupně se rozehrává víc)
Čtyřiadvacet ptáků
1.
Čtyřiadvacet ptáků
Chtělo se nazobat máku
Že pro mák musí se na pole
Ví každý pračí batole
Čtyřiadvacet ptáků
Yeah!
2.
Čtyřiadvacet žížal
Zachtělo se jim křížal
Žížaly nebyly líný
Začaly vylejzat z hlíny
Čtyřiadvacet žížal
Yeah!
Ref. 1.
No a tak se stalo to, co jste čekali
Ptáci pojali úmysl nekalý
3.
Čtyřiadvacet ptáků
Žížaly maj v zobáku
Vypukla bitva na poli
Žížaly s ptáky zápolí
Na poli zralých máků
Yeah!
A sólo Karel !!
Solo kytara (živě)
Ref. 2.
Ale nám se nechtělo nechat to tak být
Tak jsme volali nechte ty žížaly žít
4.
Čtyřiadvacet ptáků
Zpívá teď z magneťáku
Žížaly žužlaly křížaly
A ptáci nazobat dostali
Čtyřiadvacet máků
Yeah!!!
TOMÁŠ
A Karle vař!!
KAREL
(Karel předvádí šílené sólo na kytaru.)
TOMÁŠ
Karle vopři se do toho!! Vař!! Ano, vážení přátelé, Karel vaří!!!
KAREL
(zatímco hudba z playbacku jde postupně fade-out, Karel stále vyrábí na kytaru šílené kreace, postupně však uvadá a s vyplazeným jazykem zcela znaven sólo neurčitě ukončí)
TOMÁŠ
Ano, vážení přátelé, tak to jsou ty slavné Karlovy Vary!
OPONA
(Během -opony- je znovu nainstalován -palouk-. Zavřít víko od klaviatury. Po instalaci všichni sejdou dolů. Po "rozhrnutí" -opony- jdou opět nahoru. Tomáš nese láhev, evidentně s kořalkou. Terezka si nese kabelu se zdobenou krabičkou.)
Obraz čtvrtý
Opět na palouku
Scéna první
Olina, Karel, Terezka, Ondřej,Tomáš
(Po schůdcích vystupují za sebou Olina, Karel a Terezka. Tomáš jdoucí za ní je vystrčen Ondřejem. Tomáš přijde na scénu udiven jako poslední. Ondřej se Terezce viditelně vnucuje.)
ONDŘEJ
(obdivuje Terezčiny vlasy, snaží se zanotovat) Měla vlasy samou loknu...
TEREZKA
Však to taky dalo hoknu...
TOMÁŠ
(odtáhne Ondřeje stranou) Hele, nešahej mi na ni!
ONDŘEJ
Já ti na ni nešahám...
TOMÁŠ
No tak!
ONDŘEJ
(stranou) ...jen se ti ji snažím přebrat.
(jde ke klavíru, okukuje ho, diví se, usedá. Otevře víko klaviatury, diví se, pak se zavrtí)
Nemůžu si pomoct, ale je mi to tu ňáký povědomý... (k Tomášovi) Hele, od kdy rostou v lese na palouku klavíry?
TOMÁŠ
Od těch dob, kdy na stromech rostou místo šišek rohlíky! (Potom odšroubuje uzávěr lahve.)
KAREL
(utrhne jeden rohlík, ukousne rožek) A nejsou špatný!
ONDŘEJ
Ale stejně, v lese, na palouku a piáno...
TOMÁŠ
Jednak ten palouk je kouzelnej a druhak to není piáno, ale PI - JA - NI - NO !
(přitom rozpřáhne ruce tak, že otevřená láhev se octne před Olinou)
OLINA
(uraženě) Já nejsem žádná Janina! (smířlivě) Ale napít bych se mohla. (vezme si láhev a přihne si) Úúúúh, ta píše. Po tomhle budu vidět brzo všechny svatý... Nebo ty víly, cos sliboval.
TOMÁŠ
Víly nejsou.
OLINA
Vždyť jsi říkal, že na tomhle palouku jsou víly!
TOMÁŠ
Víly už nejsou. Víš proč?
(deklamuje)
Sebral jsem vílám právo na práci.
To proto se dnes již z lesů ztrácí.
Postupně chřadnou a hynou.
A to, prosím, mojí vinou !
Scéna druhá
předešlí, Lesní Víla
LESNÍ VÍLA
(vtančí, ale strašlivě)
OLINA a TEREZKA
(leknou se) Šmarjáá, co to je?
LESNÍ VÍLA
Já su lesní víla, vole, né?
OLINA
Týý krávo... A není ti špatně, vílo?
LESNÍ VÍLA
Néé, proč?
OLINA
No že jsi taková nějaká zelená...
LESNÍ VÍLA
Seš debil, vole, né, debile? Sem lesní, tak musim bejt zelená, né, vole?
(ukazuje zelenou sukni) Stromy, keře, (ukáže triko, na němž je emblém marihuany), tráva...
TOMÁŠ
Víla jde s dobou, hehe..
KAREL
A já furt -
Kdo to tady běsní?
To je Víla Lesní!
LESNÍ VÍLA
Správně! A vy tady děláte rambajs a já vás přišla postrašit! Bleleleleléééééé!
(odejde, vzápětí se vrátí a klátí velkým kladivem. Do hlediště:)
Když tam hodím granát ruční
Přestanou bejt hluční! (odejde)
TOMÁŠ
Pfjůůů... Paráda... Já to říkal, že ten palouk je kouzelnej... Já to tady prostě miluju.
TEREZKA
A co mě? Mě taky miluješ? (tulí se k Tomášovi)
TOMÁŠ
(k ostatním mimo Terezky) Hele, za chvíli se bude stmívat, běžte na dřevo! (brblají) No běžte, běžte! (když nereagují) HUŠ !!! (rozutečou se)
Scéna třetí
Terezka, Tomáš, později Ondřej
TEREZKA
Ptala jsem se, jestli mě miluješ...
TOMÁŠ
(poklekne před ni a deklamuje)
Chtěl bych býti Tvojí blůzkou
Splývat z ramen Tvých
Blůzkou tenkou, blůzkou úzkou
To bych asi zpych'
Oblékneš mne, pak se zběžně
Shlédneš v zrcadlech
Já Ti budu denně něžně
Léhat na ňadrech
Chtěl bych býti Tvojí sukní
Ovinout Tvůj pas
S dychtivostí absolutní
Denně zas a zas
Kam se vlní Tvoje tělo
Se elasticky hnout
Ano! To by se mi chtělo!
Chci Tě obtáhnout
ONDŘEJ
(při posledních verších se vrací, bez dřeva a s pohrdavým úšklebkem)
Pch!
Scéna čtvrtá
předešlí, Olina, Karel, později Inspicient
OLINA a KAREL
(vrací se, nesou pár klacíků)
TOMÁŠ
To nám stačit nebude.
KAREL
Šak co, pudem do hospody.
TEREZKA
(během předchozího dialogu vytáhla z kabely zdobenou krabičku)
TOMÁŠ
Jéé, co to máš? To je héézkýý.. Co v tom je?
TEREZKA
Watanapatu (vysloví uatanapatu)
KAREL
Znám, Watanapatu je nevlastní bratr Manitoua.
INSPICIENT
(přináší totem a buben)
KAREL
(bere buben) Indiánský bůh ujetrů a uod.
OLINA
No hlavně těch tvejch větrů.
KAREL
(vyrábí na bubínek indiánské rytmy za temného zpěvu "Óóó veliký Watanapatu, óó Watanapatu...")
TEREZKA
(chvíli to nechápavě pozoruje)
Prdlajs !! Koupila jsem si nový botičky a tlačí mě do paty, tak si tam dávám vatu, než se rozšlápnou... (otevře krabičku a vytáhne chomáč vaty)
OSTATNÍ
(zklamaně) Ahááá..
INSPICIENT
(odnese totem a buben)
Scéna pátá
předešlí, ostatní kromě Tomáše postupně odcházejí
OLINA
Děcka, mně je zima...
TEREZKA
Slunce už zapadá
KAREL
Hele, my to pudem omrknout to hospody, jak to tam vypadá
TOMÁŠ
Co blbnete, dyť jsme se domluvili, že budem tady..
KAREL
Ale... My máme žízeň a je nám zima...
OLINA
A maj' tam televizi...
TOMÁŠ
Jak to, zima? Co blázníte? Vždyť je květen! Vždyť je Máj!
(deklamuje)
Byl První Máj, byl lásky čas,
Pod Kaštany mají starci hodokvas
a po parku se páry trousí.
Starci jen vousy olíznou si.
Tu náhle z parku -
slyš! Ten sten!
Áách, áách! Co jen počít?
Nic.
Jeden ze starců šel močit
a napíchl se na osten.
(Během prvních veršů jakoby nenápadně, ale rychle Olina a Karel spolu zmizí i s láhví, kterou přinesl Tomáš. Terezka a Ondřej chvíli poslouchají, pak Ondřej vezme Terezku za ruku a jemně ji táhne pryč. Ta se chvíli zdráhá, pak se otočí, nad deklamujícím Tomášem mávne rukou a nechá se Ondřejem odvést pryč.
(Oba páry scházejí po předních schůdciích, zabočí vlevo a zůstanou stát pod jevištěm vlevo mimo dosah světel. Musí být nachystány během -tmy- po skončení finále bezpečně vyběhnout na jeviště.))
Scéna šestá - finále
Tomáš
TOMÁŠ
(po skončení deklamace se překvapeně rozhlíží)
Kde jste? ... Hmmm ... Halóó... Tak,... tak to nám ten mejdan na palouku skončil pěkně blbě... To vypadá, že jsem tady zůstal sám? Stmívá se, není co pít a přebrali mi děvče.. Nojo .. to už je osud šašků - zůstávat sám... Takže, vážení přátelé, "Mejdan na palouku" skončil...
Život se občas tak zamotá
Šaškům a klaunům zbejvá jen samota.
Víte, vono .. bavit lidi a rozdávat trošku tý srandy, to je snad jedno z nejkrásnějších poslání.
Ale taky jedno z nejnevděčnějších.
Nevím, jestli to víte, ale dělat srandu je docela dřina. Nesmírná dřina! A odměnou je - jen ten smích. A navíc smích, o kterém nevíte, zda je to smích, nebo už jenom posměch.
Toho okamžiku, kdy se to změní, se každý šáša bojí.
Od tehdy je klaun nejen opuštěný, ale i nepotřebný.
...
A ještě něco... Klaun nesmí ronit slzy.
Klauni brečí ... dovnitř.
Žádnej z vás
nechce vidět klauna brečet
po šaškovi srandičky
chce manéže hlas...
Asi nikdo mé dílo řádně nečet
Úklona, však slza v oku
merci, merci beaucoup!
Můj život je vám, ehm, ...šroubečky a matičky
Žádnej z vás
nechce vidět brečet klauna
brečící šašek se nepřipouští
Skrýt stařecký třas...
Chvíli pól a chvíli sauna
Pukrle, však skrytý pláč
thank you, thank you very much!
Sám se probij svojí duše pouští
Žádnej z vás
klauna brečet vidět nechce
chcete se jen řehtat a být jako ovce
Na zlý psy je ras...
Vy být psi, šlo by to lehce
Děkovačka, však vděk nepoznals
danke, danke vielermals!
Jen přepínat programy, doma, vleže na pohovce
TMA
(během -tmy- všicni zůčastnění naběhnou na jeviště)
SVĚTLO
VŠICHNI
(zpívají)
Bláznivej mejdan, plná verze
1.
Bláznivej mejdan na palouku v lese
vem flašku a jde se
do přírody ven
Bláznivej mejdan na paloučku v háji
jó, ti kdo to znají
ví: Je to jak sen
2.
Praštěnej mejdan tam v náruči stromů
když nechce se domů
si vystrojíme
Praštěnej mejdan v háji na palouku
my hadů a brouků
se nebojíme
Ref. 1.
TOMÁŠ
Navzdory počasí
"Půjdeme", řekla jsi
TEREZKA
Řekla jsem "ano"
OBA
Tak ujednáno!
VŠICHNI
3.
Šílený mejdlo a ztřeštěná párty
kde polibek na rty
Ti konečně dám
Až skončí tejden na louce se sejdem
jó, snad se tam vejdem
až sejdem se tam
SOLO KYTARA
Ref. 2.
Než přijde ráno
snad řekneš mi ano
a dáme si k snídani
milování
4.
Bláznivej mejdan na palouku v lese
vem flašku a jde se
do přírody ven
Bláznivej mejdan a kdo za to ručí
že ve tvým náručí
to nebyl jen sen
SOLO KYTARA
VŠICHNI
Apríííííl!!!!
KONEC