Zhmotnění strachu (část I.)

Když zavírám s nocí okno, vniká do chaty chlad....a pověstná lesní nálada, před blížícím se úplňkem. Noc pomalu proplouvá mým pokojem a toužebně obepíná každým svým stínem vše, co se jí postaví do cesty. Paprsky slunce končí za tajemnými horami a nad celým lesem se vyhoupne žezlo Noci. Hluboké oči měsíce vystoupí na tmavou oblohu a začínají proudit tiché doušky Noci.

Má oční víčka pomalu těžknou, ale spát ještě nepůjdu. Svoji zbývající energii věnuji své nové kresbě. Zapálím poslední kousky červených svíček a přichystám si všechny barvy ke tvorbě, jako to dělávali moji předkové. Ty časy jsou už pryč. Nechali mi tu jen vzpomínky..
Příliš mnoho barev mi tu nezbývá.
Ani v šuplíku nejsou žádné jiné. Nezbývá, než vyzkoušet, co dokáže moje představivost...
Na prošedivělé plátno nanesu kousek černé, avšak po brzkém šudlení kolem dokola mé veškeré nápady odcházejí....Kam zmizely všechny nápady, které jsem si uchovával po celý den ?

Najednou se všude rozhostí klid.

Kruhové obláčky kolem obrazu vyvstaly z prachu pod plátnem a vytvořily mi nový námět - snad dívčí hlavu ?...a tajemné oči.
No alespoň něco, pomyslel jsem si. A s chutí jsem se vrhnul do práce. Celá událost mne posílila a najednou jsem měl plno sil. Obraz však pomalu začal ovládat moji mysl.

Každým dalším tahem jsem cítil sevření v srdci a mozek se mi silou kroutil jako  blázen v kazajce.

Moje nohy ztuhnuly a celé tělo sevřel pocit marnosti. Přestal jsem přemýšlet nad jinými věcmi - mým jediným posláním v danou chvíli bylo dokončit obraz.

Venku se rozehřmělo a venku začalo opět děsivé peklo. Déšť bubnoval do oken a blesky srážely k zemi stromy. Vnímal jsem jen okolní atmosféru - veškerý zájem o  to co se venku děje pominul. Seděl jsem na židli jako zhypnotizovaný otrok, jenž střemhlav hledá cesty, jak načrtnout další obrysy těla ženy. Žhavé panenky očí si prohlížely každý můj záchvěv v obličeji. Erotická prázdnota a vzrušivé pocity teď úplně procházelo skrze mě.

Sevření v hrdle....bolest prstů - ovládání.....bezmoc
áchh....co to proboha je??

Bubnování se přesunulo z venku k mým ušním bubínkům - tanec deště rozechvěl moje ruce a šedá mlha pomalu vstupovala k mým rtům....Tisíce výkřiků procházeli každým čmárnutím po plátně. S každým další se my v hlavě rozeznívaly dlouhé výkřiky....Jako by si nějaká síla pohrávala s mým mozkem a roztahovala jej ze strany na stranu..

upadnul jsem.....do bezvědomí....

Jemný chlad pohladil má ústa....pomalu otvírám oči - jsem obklopen mlhou, která je probarvená skrz na skrz rudým tónem barev.

Nemohu uvěřit svým vlastním očím....obraz stojí uprostřed místnosti - a je zahalen černým pláštěm . Co se jen mohlo stát? Nějaká neznámá síla? Dokončil jsem snad obraz v úplné agónii?
Neváhal jsem a a zvednul jsem se. Pomalu jsem zavřel dveře a otočil zpět směrem k obrazu. Má zvědavost byla nesmírná....jednou rukou jsem oddělal plášť pryč......

(...pokračování příště...)