Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOči
19. 05. 2003
17
0
2934
Autor
Petula
Oči
Tvé šedé oči se mne vzdaly.
Rez vlasů a tisíce pih
už nepatří mým rukám.
Mé tělo něžně svedla jiná.
Duši však nepřesvědčíš…
Jsi stále moje žena.
Rezavé slunce
v šedých mracích
sotva zmizí;
vytrhat nelze
střípky roků,
jež v nás vězí;
pro moje ruce
tvoje tělo
není cizí…
...vytrhat nelze...? Zkus to. Střípky schovej do krabičky, pro radost ze vzpomínky. Pak zbydou jizvy a ty už nebolí tolik, co otevřené rány. :-)
☼ Čumáčku! Ne!
Kopačky jsem dostala já…
Už je to dýl a bude do bolet napořád…
Neumím utéct před minulostí.
A ani nechci.
Nemůžu.
A nesmím – mám povinnosti a přátelství, rodičovskou lásku!
Vděk!
Nyní mohu jen žít dál a jinak, ale pohled zpět a cit mi nikdo,
kromě ztráty paměti či duše, nevezme.
|||-_-|||
|||-_-|||
to musel byt pekne smutny citovy zazitok, ked si to tak nadherne popisal. no, klobuk dole. jednoduche a zaroven pekne :)