Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSex po internetu
Autor
Perchta
Jedna Petra moc touží po milenci, píše mu dopisy v různých řečech, česky, anglicky, francouzsky, jen aby udělala dojem. „Miluji tě zoufale, brečim každý den, jsem jen tvoje.“ A on nic, je to antarktickej ledovec.
Najednou ji na tu samou adresu přijde z neznámé adresy soubor fotek, které se jmenují Lolita, jednu otevře, nána zvědavá - a je úplně vyděšená, je tam muž jejích snů, napůl sedí, napůl leží a mezi nohama má hlavu hubené ženy. Hrudník má vykloněnej nahoru, nádherně se předvádí a hlava je ustřižená. Na břiše a boku je naskládaných plno pravidelných kožních záhybků, no sežrala by ho láskou. Jenže to přece není možný, podobnou fotku už před lety viděla v časopis, ale ten o koho jde, sexem pohrdá, je to vědecký pracovník, studovaný člověk, to nemůže být on. V šoku všechny fotky smaže, ostatní ani neviděla, ale vrtá jí to hlavou. V mládí četla Petra moc detektivek a tak jde do toho. Napíše mu, že je chce znova, ale on se vytáčí, že na těch fotkách není on a jestli nechce jiný porno a nakonec jí nabídne, že spolu můžou šukat po netu. Směje se mu, jestli vůbec někdy s někym spal, ale jde, je to všechno přece tak diskrétní, její počítač za ohnivou zdí, nikdo nemůže zjistit, kdo vlastně je.
A milenec se snaží, do týhle dírky ti strčim prst, taky ti pohladim kundičku a mrdám ti řiť a otočim si tě a opřu si tě a nabodnu si tě na svůj trn.
A teď Petra je opravdu vzrušená, vzpomene si na svou milovanou ságu Hyperion a hned píše: „Ty znáš Hyperion?“ Ale milencova odpověď je zdrcující: „Co to je?“
A učí ho při sexu počítat: „Do kolika umíš počítat?“ a on, že to bychom tady byli celou noc, ale ona píše, že nejvyšší možné číslo je sedm, ale K. nechápe nic a hraje si s čísly jako malé dítě s dominem: 234324.
A celý to trvá už přes hodinu a Petra trochu cítí řiťku a kundičku, ale celý jí to připadá trochu jako cvičení na nářadí. Jenže se nemůže ani pohnout, je úplně omámená tou záplavou lásky, co se na ni snáší zhůry. Píše „líbáme se“ a dozví se, že „naše jazyky se proplétají jako mořští koníci při páření.“ A to už je opravdu v šoku. „No proplétají se jako dvě hadičky.“ „Děkuji za krásný sex,“ píše mu, „a teď bys mě měl ještě napsat, jak mě miluješ“ a milenec jí píše neviditelnym inkoustem: „Miluju tě víc než světlo, co mě provází celym mým životem,“ a to je taková krása to číst, Petra má pocit, že se nadnáší. Tolik let se snažila přesvědčit muže a nadané děti, že nad hlavama máme světýlka a teď tenhle člověk, co ani nemá celé jméno, tenhle K: „Ví o světýlku!“ křičí v duchu Petra. Něco se stalo a svět se změnil. Chce to nějak uchopit a tak píše email:
"Ono mi to celý zmizelo, ten náš pokec, máš to schovaný, pošleš mi to jako attachment?"
„Všechno si archivuju,“ říká K., „ale nepošlu jí to, hned by to bylo na písmáku.“
A Petra dostane e-mail:
"mě to taky spadlo, takže než sem to stihl, tak to bylo v ...“
„No to nevadí,“ píše Petra, „bylo to moc hezký.“
A K. píše „Aji bych si to někdy zopáknul.“ A Petra dostanu tu zprávu na mobil. Jede v autobuse, mobil má v kabelce, kabelku má přitisknutou na prsa, mobil zavrní, vystupuje na Hradčanské a jde do metra. Cestou čte tu zprávu, stoupá si na jezdící schody a přemýšlí. „Tak ty bys to chtěl.“ A jak se tak zamýšlí, v duchu vezme do úst špičičku milencova údu, jenom opravdu koneček, aby se nevyděsil. A zdá se, že to jde, zavře oči a odřízne se od okolního světa, pořádně mu to udělá pusou, pak si mu sedne do klína, chytí se ho a přiráží, v půlce schodů vyděšeně otevře oči, kde to vlastně je, kde má kabelku, jenže všechno je v pořádku, nikdo si jejího tranzu nevšiml, jede dál dolů, ti dva v její hlavě se krásně milují, sedá si v metru, milenec ji pokládá na posteli a líbá ji mezi nohy, nohy ji v návalu radosti vyletí nahoru, milenec se lekne, na posteli leží provaz, možná by ji rád přivázal, aby si to lépe užila, ale strčí ji do kundičky pěst, pěst rychle vyletí a on je zase v ní a za chvíli je zase na něm a milují se znova. Je Muzeum a Petra musí vystupovat, má důležitou pracovní schůzku, schody ji vezou nahoru, zrychleně dýchá. „To byla smršť,“ myslí si K., „bylo to jako závod. Narodil jsem se, abych to hezky udělal Petře, vlastně jsem doteďka neměl tušení, o čem ten sex je.“ A kolegové říkají: „Ty seš úplně bílej.“
„Tak teď by mi moh napsat, kdy to budeme spolu dělat,“ pomyslí si Petra. A skutečně, dostane veselou sms:
"notak, peťulko, nemuč mě... pojď... "