Zamyšlená

V pomačkaných sukních hledám neutržená poutka

snad alespoň ta zůstala. Věčně unavená v potu. Doufám.

Na poličku dávám i knoflík z trička bez rukávů

to nosím ráda po sprchování svědomí, když piju zelený čaj

na uklidnění všech nití i špendlíků, co mě v těle svědí.

Mírně spokojená sedím na posteli a nohama opírám se

o vodorovné blesky tam kdesi v dálce u obchodů

s krásnými šaty. Až jednou vyrostu, budu hezká!

Déšť jako kovové zástěny ukrývá výlohy lidských očí

V duchu šeptám: „Kudy?“ a slyším odpověď.

Nažehlené puky na kalhotách nejsou můj styl

ani by celý den nevydržely čekat v pozoru než se uvaří voda.

Měla bych změnit možná barvu vlasů, nehtů nebo rtů

dotknout se čajovou směsí nerozehřáté duše…

Ale asi bych neslyšela tak jasné zvuky podél kůže.