Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivot podle televize
Autor
pozorovatel
„To byl ale krásný film. Tak romatnický a tak smutný,“ paní Nováková se ještě s dojetím dívá na televizi a sleduje závěrečné titulky.
„Pěkná slátanina to byla. Vždyť to nemělo hlavu ani patu. Člověk by u toho usnul,“ pan Novák otevře další láhev teplého piva.
„To ty bys neskočil mezi lvy a nezachránil mě. Ještě by ses na to díval a dal si jen další lahváč. Že se nestydíš. A dej ty nohy dolů! Bude se večeřet,“ žena odejde do kuchyně a oblékne si zástěru.
„Kdybys je měla stejný jako ta buchta, tak bych i pro tebe skočil a nejen tam,“ muž si pro sebe řekne a zasněně se pousměje. Poté se podívá do kuchyně, kde se ohýbá jeho choť, aby uložila kuře do trouby. Už ho vzrušuje jen, když vaří.
Pan Novák je pohodlně uložen v gauči a mlsně si hladí za ta léta už dobře obtloustlé břicho, jak cítí vůni linoucí se z kuchyně. „Ale že si stejně žijeme dobře, co Maruš? No řekni, co nám schází?“ pan Novák velkolepě rozhodí pažemi až jsou jasně viditelné potem slepené chomáču chlupů v jeho podpaždí.
„A kdybys odnesl odpadky, tak by jsme se měli ještě líp,“ paní Nováková přeruší pohodlnost svého muže a jasně mu ukáže, kdo je tady pánem.
„A no jo, furt. Taky všechno zkazíš,“ řekne a ještě potichu dodá: „Bába jedna kyselá“
„Já to slyšela. Nemysli si, že jsem hluchá,“ rychle zareaguje jeho žena.
„Ty taky slyšíš jenom to, co chceš, co?“ pan Novák zabouchne dveře a oblečen pouze v slipech a v mastném tílku se vydá s odpadky ke kontejneru.
„Pojď táto. Rychle. Už to začíná,“ manželský pár Nováků je doslova nalepený na televizní obrazovce a každou chvíli se směje obtloustlému baviči z komerční televize.
„To je vůl, co Maruš? A jak z něj leje pot. Že se na něj ty lidi dívaj´,“ aniž by pan Novák spustil zrak z obrazovky, poslepu přikusuje chlebíčky.
A právě když pořad přeruší reklama na prezervativy, obejme František Novák svou životní lásku a do ouška jí zašeptá: „Pamatuješ, jak jsem ti na petříně předčítal z Máchova deníku?“
„Pěknej úchyl to byl a ty taky. A utři si tu hubu. Mám ucho plný paštiky.“
Pan novák si způsobně otře rty do svého tílka a znovu se nakloní ke své ženě. „Neříkej, že se ti to nelíbilo? Co si to dneska zopakovat, když je to jaro? Máchu sice už nemám, ale snad ti budu stačit jen já.“
Paní Nováková se pousměje a souhlasně pohlédne na svého muže. V očích se jim zajikří a svižnými kroky nedočkavosti dojdou až do ložnice.
V televizi pravě začne nový erotický pořad.