REMIX : Tak dlouhá byla zima má

Nejdřív trapný originál. Jestli mi někdo poradí s těmi šišatými závorkami, tak se to pokusím strčit do prologu, aby nebyli případní čtenáři odrazeni od začátku, než dojdou k doufám brilantnímu remixu.

Tak dlouhá byla

zima má

a závěje do oken

a do srdce

a jara nemohla se dohledět

jak  podseknutá srpem

spala a mřela

stovky let.

a srdce opět zpěněné

jak do kopce se žene

a zrozené ovoce

ve tmě

lehounce hořké,

znovu

sládne po vší té  pohromě.

A zima pro nás skončila

se svými strastmi,

strachem a zaklínáním.

A z oken divoké jarní blesky

na tělo moje bílé

stojím tu,

podobna plaché zvěři

a jak divoká třešeň

chvěji se v přívalech deště.

A bubny celou noc bijí,

divoce

v mých žilách

a na nebi znovu blesky sílí

a netopýr se pase

na mém pažitu zeleném

 a vedle něj

beránci dva,

má děťátka vzpurná

vzteklá, hrabivá

co mi hvězdy nadělily

ač se to prý matkám

nedělá.

A střelec vystřelil šíp,

a rovnou do srdce,

a zranil jenom lehounce.

Protože my matky

věčné jsme

pevné na kost

a na kámen

jsem bílý chleba v ošatce

jsem svátost dávání a

a svátost přijímání

svatá eucharistie

tak pojezte a napijte se z těla mého

jež voní po třešních

po blescích

po deštích

a jako chléb.

 A v kapse troník, dva

a brýle na nose

jak starý mudřec,

když lítám nad domy

chechtám se v podloubí,

a dávím stesk

já místní šílená.

Nevinná jak list bílý

když loupím a vyji v lesích za městem

po nocích s liškami, hlasem ostrým

a mrazivým jak ptačí skřek.

A když  zvednu víčka

po předlouhém tom spánku

vidím, užaslá

jak se ve mně pomalu probouzí 

nesmělá

  básnířka.

Musím takhle, protože nezvládám v prostředí Písmáku ty hnusné šišaté závorky. A teď znova, remix.

Předlouhá

zima

spala

v letokruzích

v kalendářích

v Out-look expresech

ve starých vagónech

odstavených

v zedraných polích

podobna pohromě

Příliš málo zadání

zapsáno

v diáři

zavedeném v létě. 

A pak náhle

jarní blesky

na tělo moje, nu, rozteklé

po všech deštích

po těch záplavách

jen houšť

jen udeřte blesky

vždyť připravena

tu stojím

já nelovená zvěř

v přívalech deště

podobna třešni divoké

a taky

to taky

soudku s vínem

 sudu s pivem

soudku se slivovicí

zakopaném pod stromem

který už ovoce

nenese

i jemu

jako mi

dávno, pradávno

opadaly listy

proč bubny

proč housle

proč tympány

pryč s netopýry

pryč s beránky

eucharistie neznamená

že opravdu milujeme

a po deštích nabobtná

tělo,  chléb

špatně jsi plánovala

špatně jsi snila

ty, místní šílená

takzvaná 

básnířka.