Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak se stýská ženě
02. 09. 2003
27
0
3955
Autor
Rowenna
V tak čistých
přímkách a kruzích
vláčně hýbu se
a čím bych vlastně
chtěla být?
možná země
možná Číňan
možná motýl
možná bažina
Jen dmutí sem a tam
a zase zpět, jak tohle
nazveme? A občas
velký smutek
té pošetilé
s cejchem ženy
v útrobách
na čele
ve vlasech
na ňadrech
všude
kde dotkla se mě
chapadla
muže
Když nebude zbytí
znovu poloomdlím
a stanu se na váš povel
židlí, zákuskem
pelyňkem
durmanem
lipovým čajem
nocí bez hvězd
a když poručíte
budu vonět a vonět
žensky vábivě
a všechny hvězdy
nalepím vám zpět
do tváře.
A pořád, zatraceně
bude přicházet
ten můj věčný stesk
že jsem
jen žena.
tak jsem to uležela.....
vybavila se mi básnička..
najdu ji a pošlu ti ji
přesně pro tebe
Rowenna: "Zatím bylo všechno v pořádku" - Je to jeden z mých oblíbených. Opravdu jsem nikdy nereagoval? Když já jsem tak líný... A zanechávat jenom značky - to není můj styl. Ale já se zase někdy objevím a ozvu.
Nostradamus
02. 09. 2003
Ano, jsem JEN ZENA, ale to je ten nejmocnejsi nastroj! To vedomi mi nepusobi smutek.
Presto se dokazu vcitit do tohoto dilka a ... znam to.
Četl jsem od tebe už lepší básně. Z této cítím příliš člověčiny. Snad je výronem upřímného citu, ale pro své estetické uspokojení já potřebuji víc. Politovat, sympatizovat, říci, že cítím stejně - ne to není literatura, to je lidská vzájemnost.
Popravdě řečeno - i té upřímnosti moc nevěřím. Je v tom příliš koketních efektů - a čtenáři na ně reagují (gratuluji!), jen já ne (lituji!). Jaké efekty? Např. "poetické" substantivní výčty, cejch ženy, koketně patetický závěr, mrkající a dožadující se "Nesouhlaste se mnou".
Ne, tato báseň se mi nelíbí. Myslím, že jsem už tady kdesi na písmáku psal takový vtípek o Mallarmém. Přesto znovu: Jeden zvídavý čtenář se kdysi zeptal Mallarméa: "Vy tedy ve svých básních nikdy nepláčete?" A básník odpověděl: "Ne, a ani v nich nesmrkám." V tvé básni bohužel vnímám pláč i posmrkávání. Ne však básnickou sílu.
Děkuji Vyjane za obsáhlou kritiku.
Jenom, poznámka pod čarou, pokud si někdy četl některá moje lepší díla, proč si nepamatuji, že bys kdykoliv zareagoval? To je jak v tom košilatém vtipu o tom němém chlapečkovi, který v pěti letech poprvé promluvil: "ta polívka je přesolená." Víš, jak to bylo dál?
Tak: zdravím tě, převzácný hoste u mých básní a opravdu upřímně děkuji. :-)
A ještě upřímněji. Ani mi už se příliš nelíbí. Já je většinou okamžitě zapomínám. Pár jich mám, které mám ráda i po čase. Tahle bude zařazena do odpadkového koše.
A že je hodnocena? Zaplaťpánbůh, že už se i čte a hodnotí.
:-)
Když nebude zbytí
znovu poloomdlím
supeeeeeeeeeeeeeer věc!!!!!!! ********
Velice působivé. Vědomé zredukování na tělesno, dovolávání se podstaty, ve které je slyšet převalování vody, pasivní vody oceánu -tak to na mne působí. ***