Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jednou

19. 08. 2003

2344

Autor

Damik

Jednou

vysoko nad námi

štětce ptačích křídel

malovaly oblohu

srdíčka bledých zvonků

na lukách modře zvonila

slunečnice kvetly do úsměvů

a v říčkách žil

kam chodí ryby na námluvy

zasekly se kůstky plotic, světic, kostlínů...

tiše se setmělo

panenky očí propadly se do stínu

zůstalo jen nebe hvězd

vyšívané meteory

plátno noci

a my – malé body

nakreslené na té skici,

minimalistické dílo

co se vymklo kumštýřovi z ruky –

jablko jsme okusili

každý z jedné strany

a jako na počátku světa

já tvůj Adam, ty má Eva

opustili peklo ráje

johanne

26. 03. 2004

Dát tip

místy moc hezký, ale jinak mi to připadá trošku přeplácané

to zacházení se slovama je na hranici křehkosti a laciností ... tak, jak se nemohl vyžvejknout katugiro... a proto to působí. Hraní s barvou fajn, mohl jsi tam třeba upustit nějakou tu hvězdičku ještě..;) (třeba by to nevypadalo špatně.., jdu si to zkusit někde vedle ;) *