Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
Autor
Perchta
Zase vidím sen
Sním v usmívání
A pláču za mlhovým závěsem
Když tu nejsi
Tuším a chci vědět
Že mě chceš
Pláču celým tělem
Slza nikde
Umím plakat
Jen když mě bolí zub
A na tebe se nedostává
Nevím, jak vypadáš
Děláš, že mě neznáš
A přitom se na mě tak krásně usmíváš
Cizí člověk
Nemáme si co říct
Nevím, jak se jmenuješ
Otáčím tvoje jména v prstech
Jméno je pro mě větší záhada
Než tvůj úsměv
Na nábřeží
Než tvůj – co je tvoje
Snad ne to, co dáváš mně
A tak tvůj úsměv je ten můj
Co nevím jaký je
A mám strašný strach
Že se neumím smát
Počítám
Počítám dny
A přece nevím
Jestli tě uvidím
Chci ti dát všechny svoje sny
Moje sny
Najednou mi připadají chudé, prázdné –
Žádný Dar
A nic jinýho
Už u mě není
Nemám strach
Najednou nemám strach že jsem ošklivá
Mám strach
Že jsem lhostejná
Ale pak vidím tvůj úsměv
(ten, co patří mně)
nedokážu si vybavit tvou tvář
nevim, jak vypadáš
co máš na sobě
Jen tvůj úsměv
Je mi stejně zle jako v patnácti
Jenom jsem netrpělivější
Mám hrozně málo chuti zůstat na slepé koleji,
Ale ty seš moje vyhybka
Chci to
A mám strach
- - -
Tak si to probírám
Z čeho jako mám ten strach
A nic mě nepřipadá
ten pravej důvod
Strach není
Strach se nekoná
Představení se přesto odkládá