Vyrostl ve mně strom s pěšinkou do ztracena

Stokrát jsem se zařekla
že nebudu více
volat
tvoji tvář
už zpráchnivěla
a na zamlžených
retrosnímcích
se pozapomenutě
usmíváš

tvůj římsky krásný nos
už žije jen v mých prstech

když jsi spal
v mém klíně
tak já jsem četla
tvou tvář
prsty citlivějšími
než prsty chirurga

No tak už nejsi.
pro mě
pro tenhle svět.
Spral to ďas.
Už nebudu
přísáhám
volat
tvé ruce


A tolikrát tolik jich
bylo, tolik
jak v houpací síti
ok

a zrovna tolik
je jich
odevždy
navždy
potřeba.

---