joooj.... dcérke pred pár týždňami umrel vtáčik... plakala chúďa týždeň....
já už se teď těšim na pohřeb těch dvou pitomců, co je máme teď! A už nikdy nechci hloupý křečky! Pískomil je zlatý zvířátko!
Je to podobný osmákovi? Ty jsou skvělí....
Dobrý jsou taky krysy;) Nebo potkani, to je celkem jedno....
Nejlepší jsou ale kočky:))) Bez debat...
kočku mít doma nemůžeme, když bydlíme v paneláku a máme koženou sedačku :-)))
Jo, pískomil je takovej malinkatej osmák :-)
A proč ne? To je nejelepší brousítko, víš jakou by měla kočička radost?:))) Kočku můžeš mít všude, to je právě jedna z jejich nejlepších vlastností. Celej panelák si ji oblíbí a bude ji dávat taková krásná jména, jako třeba "Huš!", "Jedešpotvoro!", "Codělášvtomjídle!" a podobně...;)
Dostala jsem krásný koťátko loni (předloni), když jsem byla v JČ :-) ale když jsem přišla o motorest, tak jsem ho musela dát pryč :-(
Máš koukám zajímavou minulost:))) My jsme měli za ta léta desítky koček a já se je díky tomu naučil znát a milovat....ono s nima ani nic jinýho dělat nejde;)
Zajímavá minulost,. že jsem měla kotě? :-))))) neboj, dala jsem ho holce, která ho milovala a rozmazlovala, až jsem měla vztek, já ho učila, aby bylo šelma a ona potom polštář .-)))
Jó kdybys chtěla šelmu, znám jednu kočku co má vážně šelmovský koťata...ale do bytu se nehodí:(....
No jasně, zajímavý je to kotě...kdepa nějakej motorest;)
kotě bylo fajn. A bylo určený na lov. A tak jsem ho učila lovit, víš. Aby vědělo, že to jídlo jen tak nedostane :-) taky jsem ho učila, že skákat z vejšky smí, když nemá klíční kosti a že může úplně všude lezt, akorát ne do kuchyně :-) no prostě se jmenovalo Elsa a mělo bejt lvice :-)))
Motorest zajímavej byl, ještě nepřebolel :-) jako Elsa .-)
Motorest se taky jmenoval Elsa?;)
Takový koťata jsou nejlepší, takový ty, jak ty říkáš, polštáře, ty jsou k ničemu:)))
Ale ne, ale Elsa taky nepřebolela, stejská se mi po ní :-)
No já právě vim, ale ona byla i sladká :-) třeba když mi vyšla ráno naproti z košíku na těch vratkých nožičkách a já jak jsem byla rozespalá, tak jsem jí jen překročila a šla jsem dál a ona se neotočila celá, jen tu hlavu za mnou a brečela :-) a nebo když jí děti dali nějaký vitamínový bonbóny a ona dostala sračku a brečela jak ji bříško bolelo a potom ještě když jsem jí pod vodovodem myla pokakanej zadeček, jak roztáhla ty drápky, jako ty kočky v kreslenejch filmech :-)
Však já vim, my jsme si užili koťátek:) Ještě lepší je, když těch koťat je třeba pět, jak se navzájem melou a kočkujou a všechny putujou po zahradě a když se vypravíš zachraňovat jedno, ostatní zalezou do těch nejmenších škvírek a mňoukaj jak o život:)))
A ono i když vyrostou, je to ztělesněná elegance:) A když ti takový velký "koťátko" zatne při hře drápky do ruky, nosíš obvazy ještě čtrnáct dní;)))
to mi povídej, ono i to maličký koťátko když zatne, tak to bolí, byla jsem celá poškrábaná furt :-))) hlavně v obličeji, protože jsem si s nim chtěla povídat a mazlit se :-)))))
Od těch malejch jsou to jen takový šrámky...já měl furt něco na rukách - v zimě sníh a led, v létě šmír z kola, na podzim černo od ořechů a na jaře šrámy a jizvy od koťat:)))
jé, to je hezký, to bys měl zpracovat! :-)
:))) Uvidíme, to by mohlo jít....
Jůů, proud vzpomínek, myšlenek a emocí..to já nejraději:) A tohle je mi blízké, měli jsme za mnoho let mnoho koček a jen o něco méně křečků a spousta jich pošla a byla pohřbena, jen asi ne takto:) ***
Hezky napsané. Místy dojemné, místy moudré a místy legrační. Prostě FAJN! :-) Tip.
jiřík: Já vim, proto ty určený oslavy odmítám :-)
yoyo: ach jojo :-)))))
Hester: Ahá, to není ta Kedlub? To je docela diskriminující, mít dvě oblíbená jména pro toho a žádné pro tu :(... Ale Hanička je krásné jméno, ještě že zbylo :)...
cekanka: Jakápak pomsta? Však máš krásné vznešené jméno, taky bych chtěl být Renata, kdyby se na mě pak lidi nedívali trochu divně (tak je to i s mým přáním nosit dlouhou sukni :))) )...
Kdybys byl formát, nosil bys ji a nechal by sis řikat Renato, když se ti to tak děsně líbí. Já nesnášim sukně i jméno, ono totiž Renata tak úplně nejsem, ještě jsem svátek neměla. Mimochodem, jak to, žes mi k němu negratuloval?????
Nooo, tos me odhalila - vis, nepral jsem Ti zrejme proto, ze jen tak nekomu nepreju... Abych to vysvetlil, poprat znamena predem zjistit, ze ma nekdo svatek - no a to je zasadni problem, kdyz to zjistim moc predem (treba tyden), tak to zase zapomenu, kdyz to zjistim pozde, tak uz je to na nic, prat zpetne je hloupe... Cili k tomu, abych nekomu popral k svatku, je nutne, abych se behem vhodnych peti az tri dnu podival nekam, kde bude napsano, ze za pet az tri dny ma ten a ten (ci ta a ta) svatek... A to je proste jev s tak malou pravdepodobnosti, ze se obcas stava, ze nekomu nepopreju (no dobre, stava se to casto)... Tak, uz je to jasne nebo jeste jednou? :)
Jo a format proste nejsem :)...
Jo docela hezky napsane. Takovy solidni styl. Piskomila je mi lito, ale kazdy jednou umre
No jo, pořídíme si slona, ten umře až po nás :-)))))
Jiřík: Já taky ne, na svátky kašlu z vysoka a ani k narozeninám nepřeju, taky mi to nepřijde, jako zásluha. Když chci dát někomu dárek, tak mu ho dám a přeju každýmu pořád všecko dobrý :-)))
cekanka: Jo jo, krásný to názor :)... Možná by se k narozkám mělo přát rodičům oslavence, přecejen je to spíše jejich zásluha - ale nějak nevidím, proč když má třeba někdo padesátiny, tak čím je tak strašně významné, že je na světě 18262.5 dní (plus minus půl dne) :)...
lidi to slavěj, protože se prostě chtěj sejít, podrbat a nažrat a opít. To je celý :-)
Hmmm, je to smutný svět, v němž lidé potřebují záminku, aby se sešli... Když se chci s někým sejít, sejdu se s ním...
Pískomila sme neměli žádnýho, ale křečků hodně, všelijakejch, hladkejch, džungarskejch, angorskejch ... holky i kluky ... a většina jich byla křesťanů, protože na hrobečky dostávali křížky ... poslední byl Bobík *
DW: Děda? Hmmm, by mě celkem zajímalo, proč v té Tvé představě tedy na pátém řádku běží manžel ke kleci (a čekanka na čtvrtém kolem klece chodila ve velké vzdálenosti) - to je asi první moment, po němž je (IMHO) zřejmé, že se jedná o zvířátko - faktem je, že já sázel na papouška :)...
Hester: A Ty jsi Kedlub nebo Pepík? :))) Nebo nejsi živá?
čekanka: ... A jak tam tak plakali, pár metrů od nich šli mladí milenci, šťastni ve své vzájemnosti, lhostejní ke smutkům okolního světa - a byli krásní v té lhostejnosti, neboť tato není krutá, jsa prostředkem k naplnění...
A v těch chvílích také v nemocnici za kopcem zemřel Franta Růžička, milý starý pán, pro něhož nikdo nebude tolik truchlit, nemá, kdo by pro něj truchlil, snad proto, že nežil v kleci, ale podle svého...
A nastal večer a šero přikrylo smutky, přítomný pro pískomila i nepřítomný pro člověka - a kdyby někdo viděl obě události zároveň, pak jeho smutek by neodplavily slzy národů, žádné šero by jej nepřikrylo, z tohoto smutku zrodila by se pravda, zrodilo by se poznání...
Ale nebyl nikdo, kdo by obsáhl události onoho dne, proto se lidé dál pachtí ve velkém soukolí, aniž by viděli, že jsou jeho částí - jak směšné je ozubené kolečko, jež si myslí, že hýbe světem...
Tak trochu suché konstatování. Pro mě docela zdlouhavé.
Když mě umřel křeček, tak jsem ho hodil do popelnice. Terárko jsem taky vyhodil, protože tam ležel trochu dlouho. Byl dost nafouklej a po nějaký době mi došlo, že chybí i jeho manželka. No, kdo ví co spolu prováděli.
Jé, překvapení, vís tu je! :-))) Děkuju vám všem za to, že tu jste a že fungujete, to mě postavilo na nohy, hned vám sem fláknu nějakou novou taškařici a jo, to mělo bejt pro zasmání :-))) když si vzpomenu, jak jsme seděli pod tim bukem, tak se směju ještě teď :-)
Jiriku, já jsem prej měla bejt Ládík, no a když už jsem se vylíhla v holčičí podobě, tak na mě ten Kedlub nepasoval, tak jsem holt po máti ta Hanička, co zbyla :-)
Jé, já měla bejt Péťa! A když jsem nebyla, tak se mi pomstili.....
Je to pěkný, jednou jsem pohřbila papouška, ale byla jsem na to sama, 15-letá, bylo to mnohem smutnější...
Žíně...
musím s tebou souhlasit...působíto na mě prostě komicky...nejspíš to bude tím,že mě se to netýkalo,...snad to nebude znít morbidně,,,ale opravdu jsem se u toho nasmála...jinak si nemůžu pomoct,ale dávám tip*
;o) mě to docela chytlo *
Tradičně dobře napsaný. *
A nemůžu si pomoct, vybalím historku. Umřel nám andulák, taky Pepík (u nás všechno živé vždycky bylo Pepík nebo Kedlub). Všichni jsme ho obrečeli a jeli jsme ho pohřbít na zahrádku. Rodina nebyla kompletní, protože můj bráška (mimochodem Pepík - jméno Kedlub bylo pro chlapečka přece jen trošku nevhodný) byl taky někde v pionýráku, ale mrazák nás prostě nenapad, tak se to odbylo okamžitě. A když jsme jeli ze zahrádky, z ptačího pohřbu, stavili jsme se u příbuzných. Jejich dceři bylo tehdy asi osm, a, no... moc nepobrala. Poslouchala, jak se máma plačtivě svěřuje, že nám umřel Pepíček, a pronesla: Tak už ti, teto, zbyla jenom Hanička...
Jsi zpět, je to fajn. Už z první věty na mě dýchla neosobitost. Umřel nám Pepík a co jako? ;-)
Nějak jsem ve čtvrtce příběhu o Pohřebu brala za skutečnost, že ten, kdo umřel, byl děda. Mno, bylo by to zajímavé...a myslím si, že anii né moc vytvořené fantazií. Jenže mě zasekl ten mrazák, kam jste to zvířátko (pro mě ještě dědečka) vkládali, představovala jsem si, jak jste ho tam asi rovnali...né, nejsem morbidní...
Takže...za tvůj styl po dlouhé době dávám tip.
hm...taky jsem organizovala nekolik pohrbu krecku....po tretim jsem se schodli, ze zkratka uz zadny zviratko mucit nebudeme...:-)
Nevím proč, ale mě to přišlo jako docela humorná historka. Omlouvám se pozůstalým, ale docela jsem se při tom řehtal.
Písmák