Polibek Draka

Pod jasnou noční oblohou stojí na louce uprostřed lesa velká hranice a u ní čeká divná postava v tmavém plášti na východ Měsíce. Není jí vidět do obličeje, protože má přes hlavu přehozenou kápi. Když Měsíc konečně vyjde a jeho světlo se rozlije po louce, osvětlí i hranici. Leží na ní pohledný mladík se zlatými vlasy. Je přikryt černým pláštěm vyšívaným stříbrem a na hrudi má připnutý řetěz s přívěškem. Ten přívěšek je velmi zvláštní. Má podobu draka a velmi se leskne, jako by byl vyroben ze samotného měsíčního svitu.

Když vystoupá Měsíc na obloze nejvýše, postava si pomalu sundá kápi. Tmavé vlasy se stříbrnými prameny se jí rozprostřou po ramenech. Pomalu přistoupí k mladíkovi, políbí ho na čelo a zašeptá: “Sbohem příteli, v tomto světě se již nesetkáme.” Pak odstoupí a hranice vzplane. Kromě praskajícího dřeva není slyšet vůbec nic. Oheň se odráží postavě do obličeje. Teď už je jisté,že je to velmi krásná dívka. Její zlatohnědé oči se dívají do plamenů,ale myšlenkami je někde jinde.

Pomalu se rozednívá a dívka stále stojí u hranice, která nepřestává hořet jasným plamenem. V okamžiku, kdy se první sluneční paprsky dotknou jejích nohou, oheň začne pohasínat až úplně zhasne a hranice se rozplyne v mlhu. K dívce teď přes louku cválá nádherný černý kůň se stříbrnou hřívou. Když k ní dorazí, položí jí hlavu na rameno a ona jej pohladí. Potom nasedne a tryskem se pustí napříč lesem pryč od vycházejícího slunce. Jede stále dál a nikdy nezastavuje. Snad jednou najde to co hledá..