Písmák Pro kočku
Alenka otevřela dveře, lehce přiopilá,
slogikou vypůjčenou
od pana Dodgesona, ji obklopila
královna nastřčenou
Představivost je naděje
Jsem oheň, který pálí, voda, co bere,
láska, jež zažíhá, a pravda, která míjí.
Sláva, co šálí, bolest, co ven se dere;
život, co čistí, zvony, jež časem bijí.
Odporná a sentimentální, blížící se patosu
Raftery stojí pod keřem bodláku,
zpívá jednoduchou hymnu tuláků,
vníž je hrozná a přímočará síla,
magie irských vil – černá a bílá;
Moře má duši
Jen jednou pohlédl jsem ti do očí.
Baracudo, už víckrát nechtěl bych.
Jak snadno se ti, lásko, otročí,
když zní echem tvůj smích.
Oda na syfilis
Neumřu já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
skončím syfilidou.
Pověz mi
Pověz mi, prozrad, jaké jméno mám ti dát,by karnevalová maska a plášt byl snat. Porad mi, jak říci v tmách,že vůbec nemám strach.
Zda mám chodit na procházky ven,cítit jaro, najít nový den.
Leč vždy lesk jakési hřívy strhne mě zpět,nekonečný proud lichých slov a vět.
Na to se tě ptám
Viděl všechny kraje a pustiny,že právě to se cení,co vidět není,v šeru denní hodiny.
Měl furt pocit jakýsi,že z ničeho daj se tvořit premisy. Viděl všechny lidké tváře,od hrobníka po hvězdáře.
Kde asi spí Beatrice Vitebrová,kam zmizela včerejší slova.
antimilitaristická
Jeden generál kdysi řekl : Kolo osuduse točíPak další generál, jmenovat ho nebudu:„Zmiz mi z očí. “A země zmizela. Celá. Další generál řekl: „Menšiny jsou na tom líp,když mlčí.
V březnu
Kohout, slyš, zpívá,proud šumně splývá,ples ptáků zní v sítí,kde rybník se třpytí,v slunci spí zelená pole . staří i mladípo práci pádí,skot chýle hlavupase se v davu,jak jeden celý tlum v kole.
Jak armada slitásníh se jen kmitátu onde polem,dlí na suchu holém,oráč si zahoukne časem;radost plá v stráni,život vlá v pláni,obláčky se tratí,po dešti se zlatírostoucí blankyt jasem.
Jak krásný je svět...
Jak krásný je svět tady okolotady je jarní květjen tak napolo.
Louka ja tady dolehemží se tu květinyA tady je pole,lesní palouk nikoliv jediný.
A tady slunce hrajea tady je stíntady voda od Dunaje,a taky blín.
Dunaj, zlatem ztěžklý,zde je tráva zelená,v zahradě ruce mi změklytvář světa je změněná.
Příjemná pracovní doba
Já s cigárem v ruce stojím předkloněn vpředv tarifním pásmu 100, Brno Střed.
„Před tím jezdilo hovno a tedka jezdí integrovaný hovno,“ nadávají
staré drbny z kdovíodkud a barevný pávpřed očima rozbíhá titulky večerních zpráv.
z domova i ze světa zpráv ranních i z večera,„nemáš špinku. “ ptá se žába některá.
Lidová balada
Manželku jednoho šumařesyn uhodil do tváře. Pak ten maličkýrozstonal se hneddostal spalničkyosud jej z cesty sved. ho pochovali s pietou. Ano, ano s tou.
Tělo, peníze a moc
Skučí to v lanoví. Sen ti napoví. Chceš slávu. Pocty davu.
Večerní procházka
Šepot. Jdu starým městem. Tisíc lethraje o závod. Neumím stát tiše, promíjet.
Schizofrenie
Hrabe, hrabe ti,dveře se každý den těžce rozletí. Kdo to s tebou mluvil zvečera. Dívka snad některá. Ale kdeže;to byli křižáci z dávné řeže.
Padá hvězda
Padá hvězda,něco si přej,at ti stěstí svět dá,něco mu dej. At tě světlo osvítí, rozhrn závěsy. At po loukách roste kvítí,přej sobě si.
Padá hvězda,ta si už přát nemůžea jen osud ti řekne zdati přání pomůže.
Výhybka
Cosi shnilého je ve státě českém. Je zde jeden podnik, který, bohužel,je možno označit za žábu na prameni našeho státního rozpočtu. Jsou rafinovaní, jsou úlisní, záludní, je třeba se jich obávat. Jsou jak komunisti, rozlezlí všude a dokonce se ani netají tím, že náleží k té oné organisaci.
***
Když zmizí denní jas,zaplaví tma hru krásbeskydské krajinya svět změněný je jiný,těžce chvějí se listya vzduch tehdy ještě čistýhraje si s listem na schovku už,starý chasník zvedá nůžjen tak pro zábavu rád,a podzimní červánky začínají hřát,stromy si povídají tišea po oblacích o klidu píšeSaturnus pohádky veselé,hubu, tu má z ocele. Na ostrově uprostřed jezeralesní žínka některátiše věnec věje si,stonek ke stonku přivěsína hladině jezera jestvidět svit hvězda do nich měsíc pad,a začal hráto čase, který už oblohou svítía že satyrové litíjej nikterak nestraší už,vždit má svit a má nůž. Tak jako vždycky,na Beskydech je idylicky.
Repetent
Já budu vozit popelnice rád, to povolání nemá vad. Já nejsem madlo onuce, mě budou živit mé ruce, opravdová proletářská poesie, co na Petrově v jedenáct bije zvon, budu jak vítr od cyklon, budu zář na večerní obloze, byt oblečený uboze. Když mě vyhodí ze školy, budu spát v brázdě na poli.
Dost však mě mrzí, že neznám rusky brzy.
Podzim
Žlutou alejí dlouhou,zmámen touhou,Saturnus padže měl hrozně rád. Proměnil se v listjež vítr se nechal váta červánky příst.
Tiše,po obloze píšejí dopissložený z hlízdnešního odpoledne,ze stínu břízverše bědné.
A dnes již,tu tíž,smutku stoletého,nenese křížkříž nese jeho.